Kámasútra

V letech 1996 až 1999 jsem slýchával názor, 
že Kámasútra je knihou o sexuálních polohách. 
To je záměrné zjednodušení. Kámasútra je knihou
o životním stylu a jako takovou jsem si ji přečetl 
a přepsal. Zjistil jsem však, že spolu s doporučeními 
ke mně pronikl i duch této knihy.

----------------------------------------------------------------------

AVICENUM
zdravotnické nakladatelství

KÁMASÚTRA

Translation: Vladimír Miltner, 1991
Commentary: Karel Bečka, 1991
Illustrations: Czech Edition Avicenum,
zdravotnické nakladatelství, Praha, 1991
Preface: Dušan Zbavitel, 1991
ISBN 80-201-0175-6

PŘEDMLUVA  k  2. vydání

Už sto čtyřicet let se u nás překládá ze sanskrtu,
počet děl přeložených ze staré indičtiny do češtiny
dosáhl úctyhodné výše - a přece mezi nimi dosud
chyběla kniha, která z celého kulturního odkazu
staré Indie dosáhla v západním světě největší
popularity a proslulosti - Kámasútra. Na západním
knižním trhu se objevuje ve stále nových vydáních,
nabízených na stáncích v jedné řadě s románky
pochybné hodnoty, ale nepochybné atraktivnosti,
s časopisy specializovanými na tzv. umělecké
fotografie a s jinou nevalnou literaturou. Předválečnou
krátkodechou a ostatně nepříliš výraznou konjunkturu
tohoto typu literatury u nás už Kámasútra
nestihla; a v posledních dvaceti letech ji
nezáviděníhodná pověst pornografie vyřadila z okruhu
vydávaných děl zcela automaticky. Tak zůstalo jen -
pokud vím - při dvou soukromých tiscích,
obsahujících v krátkém výtahu a v překladu asi tak z páté
ruky ty änejpikantnější“ pasáže díla.
Konečně se tedy i český čtenář dočkal seriózního
úplného vydání proslulé indické učebnice lásky;
a nepochybně se na vlastní oči přesvědčí, že skutečně
nejde o pornografii, umně zahalenou do roucha
vědeckého spisu. Samozřejmě není Kámasútra četbou
pro děti; ale není také jen suchopárným pojednáním
pedantského ducha. I když autorův přístup
k látce s příznačnou indickou snahou o kategorizaci
a ,.rozškatulkování“ všech detailů vyvolá nejednou
u evropského čtenáře pobavený úsměv, neubráníme
se nad touto knihou obdivu nad dobou a kulturou,
která dokázala harmonicky začlenit do svého systému
vědění i věci tak důležité, jakými nesporně jsou
sexuální vztahy mezi mužem a ženou.
Těžko pochybovat o tom, že po této stránce ideologové
staroindické společnosti o míle překonali
starověkou, natož pak středověkou Evropu. Dokázali
něco, čemu se Evropa pomalu přibližuje vlastně
až v moderní době - poskytnout sexuálnímu
aspektu lidského, hlavně manželského soužití a erotickému
vyžití člověka místo, jaké jim právem náleží.
A nejen to: se zaujetím studovali tento předmět,
aby o něm mohli podat všem, jimž bylo vzdělání
dostupné, poučení stejně důkladné jako u jiných
duchovních a materiálních stránkách života.
Není jistě bez zajímavosti, že toto konstatování
platí jen pro starověkou Indii, naprosto nikoli pro
její moderní dědice. Puritánský vztah dnešních Indů
k sexuálním problémům - podle některých
domněnek opožděné přizpůsobení duchu viktoriánské
Anglie - tabuizuje tuto problematiku i tam, kde je
to nejméně na místě - ve vědeckém bádání. Žádný
pandit, indický učenec v tradičních disciplínách, by
svému třeba již letitému žáku nedoporučil Kámasútru
ke studiu a nikdy by s ním ani se svými kolegy
o ní veřejně nehovořil; a přitom. obě strany dobře
vědí, že se bez znalosti Kámasútry neobejde nikdo,
kdo chce proniknout hlouběji k otázkám společenského
i soukromého života ve starověké Indii nebo
k lepšímu pochopení staroindické estetiky, sanskrtské
poezie a jejích pevných norem.
Pro převážnou většinu našich čtenářů nebude
jistě Kámasútra především dokumentem své doby
a kultury, nýbrž četbou o tématu, které zcela přirozeně
zajímá každého normálního člověka. Proto je
třeba uvítat pěknou úpravu českého vydání, kterou
mu nakladatelství dalo, i svěží překlad, v němž se
Vladimíru Miltnerovi podařilo zvolit snad nejideálnější
jazykovou rovinu k přetlumočení obsahové
stránky díla. Lehce ironizující podtón, určující
celkovou syntax i volbu slov, může být předmětem
odborného sporu, ale jsem přesvědčen, že se shodne
s postojem většiny českých čtenářů k textu, z něhož
dosti výrazně proniká odlišnost mentality staroindického
frejíře od způsobu myšlení moderního
Evropana.
Současný překladatel je vždy veden snahou
nalézt ve svém překladu formu adekvátní podobě
původního díla. Po této stránce měl překladatel
Kámasútry úlohu neobvykle ztíženou - nebo také,
chcete-li to vzít z opačného hlediska, usnadněnou:
o nějaké nápodobě formy originálu tu nemohlo být
ani řeči. Jak totiž naznačuje již druhá část názvu
díla, patří k tzv. sútrám, knihám naučného charakteru,
sepsaným zvláštním, sútrovým slohem. Tento
sloh směřuje k nejstručnějšímu možnému vyjádření
obsahu, k stlačení poučky do minimálního počtu
slabik, jež je snazší si zapamatovat než rozvitou,
obsáhlou větu. Sútry vznikly v prvním tisíciletí před
n. 1., kdy se v Indii ještě nepoužívalo k udržování
literárních děl písma. Žáci -- nebo pokud jde
o krásnou literaturu pěvci a vypravěči - učili se
celým knihám nazpaměť; a protože ani příslovečně
famózní indická paměť nebyla bez určitých mezí,
nesmělo mít naučné dílo příliš velký rozsah. Taková
sútrová poučka dosáhla často tak značného zkrácení,
že přestala být srozumitelná; proto se později
všechna tato díla opatřovala komentáři, které
vysvětlovaly, co podle mínění toho či onoho znalce
poučka vlastně znamená. Překladatel musí dnes
nutně pracovat jak s původním textem - v našem
díle jsou to vedle súter i veršované vsuvky, tak
s některým autoritativním komentářem; a musí
v úměrné míře přejímat leccos z komentáře i do
textu svého překladu.
Kámasútra najde u nás zřejmě dostatek čtenářů;
a jistě bude mezi nimi i mnoho takových, kteří
budou věnovat nemenší pozornost i těm částem knihy,
které vypovídají o některých aspektech staroindického
životního stylu. I když jde o text normativní, tj.
takový, který hovoří spíše o tom, jaké věci být mají,
než jaké skutečně jsou, je Kámasútra pro každého,
kdo se zajímá o starověký život, skutečnou pokladnicí
poznatků. Připomeneme-li si, že jde o sklíčko
téže mozaiky, kterou spolupomáhá skládat vznešená
filozofie Bhagavadgíty, Kálidásova lyrika a dramata
nebo adžantské nástěnné malby, neubráníme
se jistě obdivu nad touto mohutnou kulturou, jež
dokázala pronikat do všech oblastí duchovního
i materiálního života privilegovaných vrstev své
společnosti v rozsahu, jaký má ve světě jen málo
obdob.
PhDr. DUŠAN ZBAVITEL, DrSc.

SEDMERO  ZAMYŠLENÍ
nad Poučením o rozkoši aneb
Průvodce Kámasútrou
sepsal
MUDr. Karel Bečka
str.7

Zamyšlení  první
NAD  ÚVODEM

Milí čtenáři,
ujímám se v pokoře přetěžkého úkolu provést vás
sedmi hlavami knihy, kterou jste vzali do rukou
někteří z pouhé zvědavosti,
jiní dychtivi poučení,
další pro zábavu,
ostatní snad bez jakéhokoli zvláštního důvodu,
a ujistit vás, že každý v ní nalezne své,
kromě člověka, jenž nikdy, nikde a v ničem nenalézá nic,
neboť tato kniha obsahuje v sobě
místopis rozkoše, jemnosti i hrubosti milování,
aritmetiku, geometrii,
stereometrii
i kupecké počty obcování,
dílem pak i akrobacii splynutí a něco alchymie
lásky,
tak mnoho,
a přece ne celou lásku,
neboť žádná kniha nemůže pojmout v sobě celou
lásku, kterou musí člověk hledat v životě,
často nenalézá, a někdy přece jen najde.
Kniha však může pomoci v hledání svou starou
a sterou moudrostí, neboť
ä... náklonnost k rozkoši je sama od sebe stálá
i mezi hovady, a k tomu není zapotřebí Knihy. Tak
praví někteří: Avšak povaha rozkoše záleží ve způsobech
ženy i muže, což nelze popřít. A tyto způsoby
jsou vypsány v Kámasútře. Tak praví Vátsjájana.“
A Vátsjájana byl moudrý a světa běhu znalý mnich.
Tak praví lékaři.
Proto čtěte knihu bedlivě a celou, i když vás nečeká
sladký život frejíře ani osud manželky královy,
přestože se dobou mění názory na třídy žen vhodných
k vejití a těžko byste našli dívku, která ovládá
čtyřiašedesárero pomocných oborů, nemluvě
o vzdělaných kuběnách - a kdeže jsou časy slavných
hetér...
Mění se názory, morálka, způsob života,
někdy ku prospěchu, leč často spíše k chudobě těla
i ducha.
A z těchto starých stránek kromě dávno zavátých
a zvětralých mravů a zvyků, které v nás budí jen
trochu posmutnělý úsměv,
přečasto dýchne nečekaná svěžest a vůně.
A proto vejděme do první kapitoly a sledujme
cestu.
By vás kniha nezavedla
k neplodným a marným snahám,
bude v dalším moje starost.
Čas a prostor mnohé změnil.
str.8

HLAVA PRVNÍ
Ú v o d

Sláva víře, prospěchu a rozkoši! O nich pojednávají
Knihy. A sláva učitelům! Oni jim vyučují.
Pán tvorstva Pradžápati, stvořiv tvorstvo, vyložil
mu sto tisíc článků o zachovávání tohoto trojího
smyslu života. Manu Svájambhuva pak oddělil část
o víře. Brhaspati část o prospěchu. A Nandin, uctívač
Šivův, vyložil zvlášť v tisíci článcích poučení
o rozkoši. A to zkrátil Švétakétu Uddálakovec na
pět set článků. A to opět zkrátil Bábhravja Paňčálský
na půldruha sta článků v sedmi hlavách: Úvod,
Milování, Panny, Manželky, Paní, Kuběny a Rady.
Na pokyn kuběn z Pátaliputry učinil Dattaka zvlášť
hlavu šestou, Kuběny. Čárájana sepsal zvlášť Úvod.
Suvarnanábha Milování. Ghótakamukha Panny.
Gónardíja Manželky. Gónikáputra Paní. A Kučumára
Rady. Tak se poučení o rozkoši rozpadlo
v jednotlivé spisy, vykládáno mnohými učiteli.
Jelikož to, co hlásal Dattaka a ostatní, jsou toliko
části celku a traktát Bábhravjův je nesnadný, Vátsjájana,
shrnuv všechno, sepsal v malé knížce to
poučení o rozkoši, totiž Kámasútru.

Hlava první: Úvod
Invokace
Tři smysly života
Čtyřiašedesátero umění
Zařízení frejířova domu
Společenský život, přátelé, zábavy
Ženy k zlehnutí vhodné a nevhodné
Využití přátel a poslic

Hlava druhá: Milování
Vpochvení podle rozměru, náruživosti a času
Různé druhy lásky
Objetí
Polibky
Škrábání
Kousání
Povahy a obyčeje žen z různých krajů
Polohy a způsoby milování
Bití, výkřiky a vzdechy
Milování po mužsku
O pyji v ústech
Předehra k souloži a zdárný závěr
O různých souložích
Milostné hrátky a trucování
Hlava třetí: Panny
Zásnuby a sňatek
Jak v panně vzbudit důvěru
Dvoření a projevy citů
Co má dělat muž, aby si získal pannu
Co má dělat panna, aby si podrobila muže
Druhy sňatků
Hlava čtvrtá: Manželky
Chování vzorné manželky i za jeho nepřítomnosti
Chování první manželky ke spolumanželkám
Chování spolumanželek k první manželce
Ovdovělá panna
Nemilovaná manželka
Ženy v královském harému
Manžel v mnohoženství
Hlava pátá: Paní
Povaha muže a ženy
Proč ženy odmítají naléhání mužů
O mužích, kteří jsou u žen úspěšni
O ženách.,jež jsou snadno k zlehnutí
Jak se seznámit s cizí paní a jak o ni usilovat
Zkouška mysli ženské
O poslicích
Hodnostáři a cizí paní
Harémové cizí paní
Jak si uhájit manželku
Hlava šestá: Kuběny
Proč kuběny baží po mužích
Jak získat žádoucího muže a kteří jsou ti žádoucí
Kuběna co řádná družka
Jak přijít k penězům
Znaky zchudlého milence a jak se ho zbavit
Návrat k bývalému milenci
Zdroje zisku
Zisky a ztráty a pochybnosti s tím souvisící
Druhy kuběn
str,9

Hlava sedmá: Rady
Jak si podrobit srdce milíkovo
Posilující lektvary
Nápoje lásky
Jak si příhodně upravit a zvětšit pyj
Různé rady a předpisy
Po tom uvedení krátkém
čtěte zevrubnější výklad,
neboť podrobnost i stručnost
doplňují jedna druhou.
Stoletý svůj věk nechť muž rozdělí tak, aby v něm
souladně a nerozporně naplnil trojí smysl života.
V dětství nechť jde za vzděláním. V mládí a mužnosti
za rozkoší a prospěchem. V stáří za vírou
a spásou. Trvání života však je nejisté, a proto nechť
bere všechno, jak to přichází. Leč panictví nechť si
zachová, dokud se učí vědám.
Víra znamená pro ty, již jsou odvráceni od nehmotného
onoho světa, přiklonit se řádně k obětem atd.,
a pro ty, již jsou přikloněni k hmotnému tomuto
světu, odvrátit se řádně od pojídání masa atd.
O tom se lze poučit ve Svatých písmech nebo mezi
znalci víry.
Prospěch znamená zisk a rozmnožení vědomostí,
pozemků, zlata, dobytka, obilí, zařízení a přátel.
O tom se lze poučit z chování státních činovníků,
mezi znalci zemědělství a obchodu nebo od
kupců.
Rozkoš znamená přirozenou náklonnost duše
k jednotlivým předmětům, jež vnikají do mysli skrze
sluch, hmat, zrak, chuť a čich. Zejména pak rozkoš
znamená příjemnou potěchu ze zvláštních dotyků,
z polibků, objetí a milování. O tom se lze poučit
v Kámasútře nebo ve společnosti frejířů.
Potažmo k trojímu smyslu života je hledisko
předcházející důležitější následujícího. Pro krále
však je nejdůležitější prospěch, neboť jde
o světskost. A pro kuběny prospěch a rozkoš.
Víra není z tohoto světa, a k tomu je zapotřebí
Knihy. K prospěchu vede mnoho prostředků,
a k tomu je zapotřebí Knihy. Leč náklonnost
k rozkoši je sama od sebe stálá i mezi hovady, a k tomu
není zapotřebí Knihy. Tak praví někteří.
Avšak povaha rozkoše záleží ve způsobech ženy
i muže, což nelze popřít. A tyto způsoby jsou vypsány
v Kámasútře. Tak praví Vátsjájana. Je zřejmo, že
hovada, neznajíce způsobů, ana postrádají rozumu,
neopakují rozkoše mimo období říje.
Proč jít za vírou? Je pochybné, zda přinese plody.
Kdo moudrý dá své cizímu? Lepší holub dnes než
zítra páv. Lepší jistý groš než nejistý zlaťák. Tak
praví materialisté.
Avšak v Knihách není pochyb; mravnost a šlechetné
činy nesou plody už tu, souhvězdí, měsíc,
slunce, hvězdy a planety rozumně putují prostorem
ku blahu světa, bytí lidstva tkví ve čtyřech stavech
a ve čtyřech obdobích a člověk pouští z ruky símě
pro budoucí úrodu. Proto jest jít za vírou. Tak praví
Vátsjájana.
Proč jít za prospěchem? Někdy se ho nedosáhne
ani úsilím, jindy se dostaví i bez jakékoli snahy. To
všechno je osud. Neboť osud snová lidský prospěch
i neprospěch, vítězství i porážku, štěstí i žal. Osud
učinil Baliho Indrou, osud ho svrhl a jen osud ho
opět pozdvihne. Tak praví fatalisté.
Avšak je zřejmo, že k dosažení všeho cíle je úsilí
nezbytno. Neboť snaha nutně předchází prospěch.
Ničemník neuspěje. Tak pravil Vátsjájana.
Proč jít za rozkoší? Bije se netoliko s vírou a
prospěchem, jež jsou hlavní, leč i s jiným dobrem. Plodí
v člověku prostopášnost a nemrav, pudí ho ke konání
nešlechetností a do společnosti padouchů. Je příčinou
nevážnosti, opovržení, nedůvěry a odporu.
Vypráví se, že mnozí rozkošníci byli zle ztrestáni,
a nikoli sami. Tak Dándakja Bhódžovec, jenž
v chlípné vášni učinil násilí kněžské panně, došel
záhuby i s rodinou a královstvím. A král bohů Indra,
jenž se snažil o Ahalju, a mocný Kíčaka o Draupadí
a Rávana o Sítu a mnozí jiní, ovládnuti chtíčem,
trpce doplatili. Tak praví moralisté.
Avšak rozkoš je pro stav těla stejně důležitá jako
potrava. A je tudíž tak podstatná co víra a prospěch.
Jen je nutno vyvarovat se chyb. Což nevaříme pokrm,
byť kolem okounějí žebraví mniši? Což nesejeme
ječmen, byt v lesích číhají jeleni? Tak praví
Vátsjájana.
Nejen o víru a prospěch,
leč i o rozkoše dbejte;
jen tak dosáhnete štěstí
na tomto i onom světě.
Moudří konají vždy všechno
ohleduplně a vlídně -
z jejich činů nevznikají
pochybnosti o dobrotě.
str.10

V souladu nechť vždy je dílo
s třemi smysly životními,
s vírou v rozporu nechť není,
ani proti dvěma ze tří.
Muž se má soustavně vzdělávat ve vědách o víře
a prospěchu a ve vědách o rozkoši. Jakož i žena, a to
odmalička; po sňatku však se souhlasem manžela.
Vzdělávat ženy ve vědách je marno, neboť nejsou
schopny chápat. Tak praví někteří.
Avšak i ženy konají činnost. A před činností není
poučení nadarmo. Tak praví Vátsjájana.
A to nikoli toliko pro toto. Vždyť všude na světě
je málo znalců, zatímco činnost konají všichni lidé.
A byť je činnost vzdálena vědy, přece je tato základem
oné. Je jazykozpyt; a kněží ho neznalí správně
tvoří průpovědi při obětích. Je hvězdoprava; a dílo
se počíná ve šťastné dny. Koňaři a slonaři krotí koně
a slony, neznajíce příslušné vědy. A jako je král,
a i ve vzdálených krajích zachovávají jeho nařízení,
tak je tomu i s tímto. Jen nemnohé jsou kuběny,
princezny a dcery ministrů, znalé věd. Proto nechť
se žena dá v tajnosti a o samotě poučit od důvěrnice
o způsobech této vědy úplně nebo částečně.
Už dívka se má v tajnosti a o samotě vzdělávat ve
čtyřiašedesáti vhodných a užitečných oborech. Její
učitelkou může být:
chůvina dcera s dívkou spolu vychovaná a
v jednání s muži obeznalá,
věrná a zkušená přítelkyně,
teta téhož věku,
stará důvěryhodná služka, jež patří k rodině,
dobře známá žebravá mniška,
nebo starší sestra.
A čtyřiašedesátero pomocných oborů zahrnutých
do poučení o rozkoši:
zpěv,
hudba,
tanec,
malba,
znamínka na čele,
kreslení květin a obrazců rýžovou moučkou,
květinová výzdoba komnat,
barvení zubů, oděvů a částí těla,
vykládání podlahy barevnými kameny,
úprava lože,
vodní hudba,
vodní hry a zábavy,
znalost bylin, zaříkadel a čar,
věnce a kytice,
účesy a čelenky,
líčení a odívání,
ozdoby ze slonoviny a lastur,
voňavky, masti a oleje,
šperky,
kouzla a kejkle,
nápoje lásky a podobné předpisy,
obratnost rukou,
vaření různých pokrmů, polévek a zeleniny,
příprava a míchání nápojů prostých i pálených,
ruční práce jehlami a jehlicemi,
prstová hra se šňůrkou,
nápodoba hry na hudební nástroje,
hádanky,
odpovědi veršem na verš,
říkanky pro oblomení jazyka i ducha,
umělecký přednes,
písemnictví v řeči vázané i nevázané,
doplňování neúplných veršů,
pletení z rákosí a bambusu,
dřevořezba,
truhlařina,
stavebnictví,
prubování mincí a drahokamů,
znalost zemin a kovů,
kutání drahokamů a jejich úprava,
zahradnictví a sadařství,
beraní, kohoutí a křepelčí zápasy,
schopnost naučit papoušky a loskutáky mluvě,
zručnost v lazebnických úkonech,
řeč prstů,
tajné jazyky a šifry,
místní jazyky a nářečí,
umění vykládat nebeské hlasy,
věštby a jasnovidectví,
čarodějné značky a muří nohy,
talismany,
paměť na verše,
plynulé veršotepectví,
slovníky a příručky,
básnické rozměry a ozdoby,
řečnické obraty,
klam a šalba,
účelné převlékání,
společenské hry,
hazardní hry,
dětské hry,
str.11

skromné a zdvořilé vystupování,
pikle, finty a úskoky,
tělesná zdatnost.

A Čtyřiašedesátero Paňčálského, to je jiná.
O něm promluvíme v hlavě Milování. Neboť se týče
rozkoše.
Sličná kuběna, jež zvládla
Čtyřiašedesátero,
slavnou hetérou se stane,
je-li šlechetná a dobrá.
Král jí bude vzdávat poctu,
vznešení ji budou chválit,
navštěvovanou a chtěnou,
touhu každičkého muže.
Princezna těch nauk znalá
nebo dcera ministrova
jistě podrobí si chotě,
byť má tisíc jiných mimo.
Když pak opustí ji manžel
nebo ocitne se v bídě,
vydělá si k živobytí
tím, co zná, i v cizím kraji.
Čtyřiašedesátero
nese plody šťastné lásky,
avšak vždy je zapotřebí
moudře zvážit čas a místo.
Muž, jenž dosáhl vzdělanosti, stane se pánem
domu a vede frejířský život z majetku získaného
dary, bojem, obchodem nebo prací, nebo dědictvím,
anebo obojím. Jeho místo je mezi smetánkou
v městě sídelním, krajském, okresním nebo
v městysi, anebo v cizím kraji. Tam si dá v sadě
u vody vystavět dům o části vnější a vnitřní.
A ve vnější části domu je měkké lůžko s dvěma
poduškami, ve středu proláklé, pokryté bělostným
přehozem. A pohovka. Na čelní stěně je svazek
posvátných trav a obraz božstva. Jsou tam také noční
potřeby: olej, květiny, voskový kahan, voňavky,
citrónová kůra a betelové svitky. Na podlaze plivátko.
Na sloních klech visí loutna, paleta, štětec a barvy.
A několik knih a věnec ze žlutého laskavce. Nedaleko
na podlaze je okrouhlé sedátko s opěradlem.
A šachy a kostky. Odtud venku klece s hravým
ptactvem. A opodál místnost pro přástvu, dřevořezbu
a jiné rozptýlení. V sadě na stinném místě je
ozdobená houpačka. A květinová besídka
s obětištěm.
Tolik o zařízení domu.
Když frejíř ráno vstane, uleví si, vyčistí si zuby,
mírně se upraví olejem a voňavkou, vezme si věnec,
zkrášlí se voskem a rudou pryskyřicí, a prohlédna si
tvář v zrcadle a žvýkaje betelový svitek kvůli vonnému
dechu, vyřizuje záležitosti.
Denně koná koupel, každý druhý den vtírání
vonné masti, každý třetí drhnutí sépiovou kostí,
čtvrtý úpravu vlasů, vousů a nehtů a pátý nebo desátý
ochlupení. To nechť nezanedbá. A pravidelně
odstraňuje pot z podpaží.
Jí dopoledne a odpoledne. Nebo večer. Tak praví
Čárájana.
Po dopoledním jídle učí papoušky a loskutáky
mluvit, pořádá křepelčí, kohoutí a beraní zápasy
a baví se uměním a hrami. Jedná s přáteli, s nohsledem,
světákem a šantalou. Pak si zdřímne.
Odpoledne jde upraven za zábavou do společnosti.
A večer pořádá hudební dýchánek. Potom,
leže na pohovce v skvělé komnatě plné jemných
vůní, s přáteli očekává milenky. Nebo pro ně pošle
poslice, anebo jde sám. Když přijdou, věnuje jim
s přáteli něžnou péči a promlouvá k nim rozmile.
V ošklivý den on sám nebo přátelé převléknou
milenkám šat promočený deštěm, znova je nalíčí a
posluhují jim. Tak tráví den a noc.
Frejíř se účastní společenských zábav,
divadelních představení,
mejdanů,
pitek,
zahradních slavností
a jiných her a radovánek.
V den oznámený dva týdny nebo měsíc předem
se pozvaní shromáždí ve stánku bohyně věd a umění
Sarasvatí. A herci místní i hostující jim předvedou
podívanou. Nazítří se jim vždy dostane holdu a po
zásluze buď pozvání, buď propuštění. A při úspěchu
i v propadnutí mají držet pospolu. A příchozí i
shromáždění si vzdávají pocty - to je obecná slušnost.
Tím je i vysvětleno, co divadelní představení, jež se
konají příležitostně k oslavě toho či onoho božstva.
Mejdan je posezení za příjemného hovoru s přáteli
téhož vzdělání, ducha, povahy, majetku a věku
a s kuběnami, v domě kuběny nebo v sídle jiného.
A klábosí se o básních a umění. Slavné a pánům milé
jsou tam vítány a láskou a úctou zahrnovány.
A pitky se pořádají vzájemně doma. Tam kuběny
podávají a samy si berou:
medovinu,
víno,
pivo
a kořalku
a zákusky slané,
ovocné,
zeleninové,
hořké,
ostré
a kyselé.
Tím je i vysvětleno, co zahradní slavnosti.
Hned ráno vyjedou koňmo a svátečně s kuběnami,
provázeni služebnictvem. A je to výlet na celý
den. Když jsou na místě, tráví čas kohoutími zápasy,
hrou v kostky, divadlem a jinými příjemnými zábavami.
K večeru se pak navrátí s upomínkou na tu
zahradu. Tím je i vysvětleno, co vodní radovánky
během léta v korytech umělých i přírodních.
A jiné společenské slavnosti jsou:
noc polobohů,
slavnost podzimního úplňku,
slavnost jarní noci,
slavnost mangovníkových květů,
praženého zrní,
lotosových stonků
a nových poupat,
dovádění se stříkačkami,
maškarády,
hry s květy a snítkami,
slavnost ječmene,
den houpaček,
svátek boha lásky,
jarní veselice,
slavnost cukrové třtiny.
Jich, ať jsou obecné nebo místní, se lidé zejména
účastní.
A samotář se baví podle svého měšce. Tím je
i vysvětleno, co kuběny a milenky, jež se scházejí
s přítelkyněmi a frejíři.
Opuštěný nuzák, jenž nemá než štokrličku,
sépiovou kost a vonnou mast, příchozí ze slušného
kraje a zběhlý v oborech, vydělává si radami na
schůzkách a při řemesle kuběn; to je nohsled.
A zchudlý a schopný ženáč, vážený mezi kuběnami
a na schůzkách frejířů, čímž se přiživuje, to je
světák.
A směšný nedouk, je-li hoden důvěry, je šantala;
jinak pošuk.
Ti jsou rádci a prostředníky kuběn a frejířů.
Jakož i nauk znalé potulné mnišky, vdovy, neplodné
ženy a staré kurvy.
Kdo žije na venkově, ponouká sobě rovné, duchaplné
a zvídavé, vyprávěje o způsobech frejířů
z města; a získav důvěru činí právě tak a pořádá
schůzky. Těší přátele svou přítomností a je ochotný
a účinlivý radou i pomocí.
Tolik o způsobech frejířů.
Ten, kdo rozmlouvaje vhodně
střídá starobylý jazyk
s dnešní řečí toho kraje,
oblíben je v společnosti.
Schůzek naplněných zlobou,
svévolí a nenávistí,
kde se kují četné pikle,
nezúčastňuje se moudrý.
Zúčastňuje-li se schůzek,
v nichž jde o hru, o zábavu,
obecné v nichž ctí se mravy,
dojde úspěchu a slávy.
Vzhledem ke čtyřem stavům je vhodno milování
s dívkou téhož stavu v souladu s Knihami, ano je
plodné, slavné a obvyklé. V nesouladu s tím je
zakázáno s ženou stavu vyššího a s tou, již má v držení
jiný. A s ženami stavu nižšího, jakož i nejnižšího.
S kuběnami a znovazléhanými vdovami není ani
kázáno, ani zakázáno, jsouce pro rozkoš. Jsou tudíž
tři třídy milenek:
panna,
znovazléhaná vdova
a kuběna.
Z jiných příčin a důvodů je čtvrtou možnou třídou
žena, již má v držení jiný. Tak praví Gónikáputra.
Když je považována za nevěrnou; její mravnost
už porušili mnozí - a vejití k ní jako ke kuběně, byť
je i vyššího stavu, neposkvrní víru. Je jako znovazléhaná
vdova; a není pochyby o tom, že je nepanna
a nesvobodna.
Nebo vládne mocným a bohatým manželem, jenž
stojí na straně mých nepřátel; a ona, mne milujíc,
z lásky ho obrátí.
Nebo změní názor nevlídného, jenž je hotov mi
škodit.
Nebo skrze ni se spřátele a s jeho podporou uspěji
v záležitosti přátel, v potření nepřátel, nebo v jiném
obtížném díle.
str.13

Nebo, zabije skrze ni jejího manžela, domohu se
jeho jmění, jež mi patřilo.
Nebo vejití k ní je jistou cestou k hmotnému zisku;
a jsem chud, skrovných prostředků, a takto se
snadno zmocním jejího majetku.
Nebo na mě něco ví a tuze po mně touží; mnou
odmítnuta uškodí mi pomluvou.
Nebo na mne vznese falešné obvinění, věrohodné
a těžko vyvratitelné; to by byla moje zkáza.
Nebo ode mne odvrátí vlivného manžela, jímž
vládne, a spojí ho s mými nepřáteli; nebo se k nim dá
sama.
Nebo její manžel svedl mou ženu a já, sveda zase
tu jeho, oplatím mu.
Nebo z příkazu králova a skrze ni zabiji ukrytého
nepřítele.
Nebo ta, již miluji, je jí podřízena a vejdu k ní,
překroče tuto.
Nebo skrze ni se přiblížím k samostatné, bohaté
a krásné dívce, jinak nedostupné.
Nebo můj nepřítel je důvěrným druhem jejího
manžela, a tak mu skrze ni namíchám jedu.
Z takových či podobných důvodů lze pojmout
i ženu, již má v držení jiný. Leč nečiňte násilí toliko
kvůli vášni.
Tolik o důvodech pro vejití k ženě, již má v držení
jiný.
A z uvedených důvodů tvoří pátou třídu vdova
spřízněná s ministrem nebo s králem, pak i vdova
z lepší rodiny nebo jakákoli jiná pro ten účel vhodná.
Tak praví Čárájana.
A potulná mniška je šestá. Tak praví Suvarnanábha.
Dcera hetéřina nebo služka, jež nepoznala muže,
je sedmá. Tak praví Ghótakamukha.
Vznešená dívka, dětství sotva odrostlá, je osmá,
ano jest s ní zacházet jinak. Tak praví Gónardíja.
Avšak pro nedostatek podstatného rozdílu mezi
nimi jsou toliko ony milenky podle znaků dříve
stanovených. Tak praví Vátsjájana.
Pátou třídou jsou kleštěnci, jsouce odlišní. Tak
praví někteří.
Jeden je milenec zjevný. Druhý, k zvláštnímu
účelu, tajný. A jsou podle ctností a nectností dobří,
prostřední a špatní. O ctnostech i nectnostech obou
promluvíme v hlavě Kuběny.
K vejití není:
malomocná,
bláznivá,
z kasty vyvržená,
užvaněná,
nestydatá,
přestárlá,
příliš bledá,
příliš snědá,
smrdutá,
příbuzná,
přítelkyně,
potulná mniška
a manželka příbuzného,
přítele,
kněze
a krále.
K vejití je kterákoli, poznala-li už pět mužů. Tak
praví učedníci Bábhravjovi.
Leč jest vynechat manželku příbuzného, přítele,
kněze a krále. Tak praví Gónikáputra.
Přátelé jsou:
kdo si spolu hrávali na písku,
kdo jsou spjati vzájemnými závazky,
kdo jsou podobných povah a zálib,
spolužáci,
kdo na sebe něco vědí,
soukojenci
a kdo vyrůstali pospolu.
Přátelé jsou:
z rodů spřátelených od pradědů,
již se nehašteří a nečiní si schválnosti,
ohleduplní,
pevní,
nezištní,
věrní
a spolehliví.
A přátelé jsou:
pradlák,
lazebník,
zahradník,
voňavkář,
šenkýř,
žebravý mnich,
pastýř,
prodavač betele,
zlatník,
nohsled,
světák,
šantala atd.
str.14

A frejíř mají být zadobře i s jejich ženami. Tak
praví Vátsjájana.
Kdo je k oběma, zejména k milence, prostý
a upřímný a je hoden jejich důvěry, vyřídí vzkaz.
A posel má být:
výmluvný,
troufalý,
chápavý v náznacích a ve výrazech tváře,
rozvážný,
zasvěcený v tajnosti,
znalý míry,
lstivý,
uvážlivý co do místa a času,
snášenlivé mysli,
duchapřítomný
a vynalézavý.
Schopný frejíř získá snadno
třeba nepřístupnou ženu,
zná-li city, čas a místo,
sebevědomý a chytrý.

A tu končí hlava první, Úvod.
str.15