Kámasútra 

Zamyšlení páté
NAD PANÍMI

Ach, jak by se chtělo obklopit vás, nerozvážní
imuži, hradbou výstrah,
rad
a výčitek,
jež by vám zabránila ve věčných a nekonečných
pokusech o dobývání žen, kterých již před vámi dobyli
jiní!
Leč vy se budete bránit a vadit se se mnou, že chci
vaše těla uvrhnout do záhuby.
Běda však, odpovím vám, kde zůstaly vášně
starých časů a koho dnes zabíjí neukojený chtíč?
A proto uvažte alespoň předem,
zda není v sázce příliš mnoho,
zda to přinese užitek
a zda je rozhodnutí nezvratné.
Neboť často zjišťují nasycení, že pokrm není tak
lahodný, jak se hladovému zdál. A někdy může být
přes sladkou vůni i chuť málo stravitelný.
Tak praví lékaři.
Pokud jde o způsoby dobývání, nemám, co bych
dodal, jsou v Knize vypočteny v nepřeberné míře.
Musím však varovat před poslicemi, neboť nemnoho
je takových, které se mohou těšit důvěře.
A červená nit jejich zrady se táhne dějinami lásky.
Neboť málo je žen, které přejí úspěch všeho druhu,
a běda, což teprve úspěchy v lásce,
svým družkám.
Tak praví pozorovatelé.
A radím nepokoušet se o milostné schůzky za
požáru a při pronásledování zlodějů. Neboť spíše
dojdete úhony než ukojení.
Důtklivě pak prosím krále, ministry a činovníky,
aby vskutku nevstupovali do cizích domů, neboť
pravdu dí Vársjájana:
...lid jejich chování vidí a napodobuje.
A ničím se nedá lid vésti snáze než špatnými
příklady vládců. Pročež dbejte, aby viděl a napodoboval
jen dobré, i když bude vaše cesta těžší.
I o to, že chybějí harémy vladařů.
Leč s množstvím žen přibývá i starostí. A přemíra
starostí ubírá na svěžesti tělu i duchu. Pročež nelitujte
příliš.
Tak praví lékaři.
A tolik pro všechny muže:
Holubic kdo chytá mnoho,
neudrží vrabce v hrsti.
Pachtíš-li se za cizími,
tvoji ženu druhý zloupí.

HLAVA PÁTÁ
Paní

Příčiny a důvody pro vejití k ženě, již má v držení
jiný, byly už vyloženy.
Nejprve jest uvážit:
zda je úspěch pravděpodobný,
zda není v sázce příliš mnoho,
zda nepatří k ženám, jež nejsou k vejití,
zda to přinese užitek
a zda je rozhodnutí nezvratné.
Pokud však muž vidí, že ho chtíč zachvacuje víc
a víc, tu nechť vejde k ženám, jež mají v držení jiní,
aby uchránil své tělo záhuby.
A je deset projevů chtíče. A jejich řada je:
potěcha ze setkání,
náklonnost ducha,
zrod záměru,
nespavost,
hubnutí,
nezájem o jiné věci,
ztráta studu,
vyšinutí mysli,
mdloba,
smrt.
Ženskou povahu,
opravdovost,
ctnost,
náklonnost
a chlípnost
lze pozorovat na tělesných tvarech a znacích. Tak
praví učitelé.
Názor ženy na smilstvo však se pozná jen
z náznaků a znamení, ne tak z tělesných tvarů a znaků.
Tak praví Vátsjájana.
Žena vzplane spatříc kteréhokoli skvěle upraveného
muže; a také muž ženu. Leč nezačínají si kvůli
různým zábranám. Tak praví Gónikáputra.
Tu potažmo k ženě je zvláštnost. Žena, jata vášní,
nedbá na řádnost a neřádnost, než nečiní v té věci
nic. Mužem jsouc dobývána, od přirozenosti se
odvrací, byť vábena. Vzdá se, dobývána opět a opět.
Avšak muž, byť zamilován, zdržuje se, dbaje na
řádnost a mrav. A uvážlivý, byť sváděn, nepodlehne.
Tu dobývá bezdůvodně, tu zanechá už už podléhající,
tu se od dobyté odvrátí k lhostejnosti.
Říkává se, že snadno získaná je v nevážnosti,
nesnadno získaná se těší touze.
Tu jsou příčiny odmítnutí:
láska k manželovi,
ohled na děti,
pokročilý věk,
smutek,
stálá přítomnost manželova,
hněv: chová se sprostě,
dojem: nevím, co zamýšlí,
opustí mě
a neupoutám ho, miluje jinou,
podezření z užvaněnosti,
jeho závislost na přátelích a ohled na ně,
nejistota: je neupřímný,
obava: je násilný,
srnčin strach: je náruživosti divé
nebo je urostlý,
stud: je to frejíř v oborech obeznalý
a jsme přátelé,
zvěst: nedbá času a místa.
přezírání: je to padouch,
opovržení: nechápe má znamení,
a slonice: je to zajíc náruživosti chabé,
soucit: aby se mu, zamilovanému, nestalo nic
zlého.
znalost vlastních vad,
strach: prozradí-li se to, příbuzní mne zavrhnou,
zneuznání: už šediví,
přesvědčení: skrze něj mne zkouší manžel
a ohled na víru.
To jest překonat na samém začátku, jedva zjištěno,
a to takto:
zábrany z ctnosti - rozdmycháním vášně,
z nemožnosti - poukázáním na východiska,
z ostychu - bližším seznámením,
z přezírání - vtipností a duchaplností,
str.42

z nedůvěry - pokorou,
ze strachu - povzbuzováním.
A zejména tito muži jsou úspěšni:
znalec Kámasútry,
schopný vypravěč příběhů,
známý od dětství,
statný mladík,
důvěrný spoluhráč,
jenž je ochoten k službám,
příjemný besedník,
jenž působí milá překvapení,
bývalý posel jiného,
jenž na ni něco ví,
po němž touží vznešená,
tajný milenec přítelkyně,
proslulý co úspěšný milovník,
společně vychovávaný,
soused,
vášnivý
a takový služebník,
milenec chůviny dcery,
nový ženich v rodině,
velkomyslný účastník divadelních představení
a zahradních slavností,
proslulý co býk,
odvážný,
hrdina,
jenž předčí manžela rozumem,
zjevem,
povahou,
a slastmi
a kdo se přepychově odívá
a milostně se chová.
A jako posuzuje vlastní úspěšnost, taktéž snadné
dobytí ženy.
A tyto ženy jsou k dobytí pouhou snahou:
jež postává ve dveřích,
jež vyhlíží ze střechy do ulice,
jež se účastní schůzek v domě mladého souseda,
jež stále hází očkem,
jež opětuje pohledy,
jež se rozhlíží na vše strany,
jejíž manžel se bezdůvodně znova oženil,
jež nenávidí manžela
a jím nenáviděná,
rozpustilá,
jalová,
jež často navštěvuje rodiče,
jíž pomřely děti,
jež se zúčastňuje společenských zábav,
jež se snadno spřátelí,
manželka hercova,
ovdovělá panna,
chudobná,
marnivá,
první spolumanželka,
jež má mnoho švagrů,
domýšlivá,
jež má manžela nemehlo,
pyšná na své vědomosti,
znechucená pitomostí manželovou,
toužící po poučení,
jež, byť namlouvána, přece se nevdala,
jež je téhož rozumu,
povahy,
ducha,
stavu
a zálib,
od přirozenosti k rozkoším lnoucí,
bez viny ukřivděná,
pokořovaná spolumanželkami,
jejíž manžel je na cestách,
a manželky žárlivců,
špinavců,
hrubců,
ochablíků,
lenochů,
bázlivců,
hrbáčů,
zakrslíků,
mrzáků,
klenotníků,
venkovanů,
smrdutců,
nemocných
a starců.
Touha přirozeně vzniklá
podporována je činem.
Rozum zklidní vyplašenou,
že je rozhodna a pevna.
Muž, jenž schopnosti své znaje
ženských znamení si všímá,
jenž i námitky zná zvrátit,
vesměs mívá u žen úspěch.
Jako je panna k dosažení osobně a nikoli skrze
str.43

poslici, tak zas cizí paní, tajíce své city, jsou k dosažení
skrze poslici a nikoli osobně. Tak praví učitelé.
Vždy však, pokud možno, je osobní přístup
vhodnější; poslici jest užít jen při nesnázi. Tak praví
Vátsjájana.
Říkává se, že ženy, jež se spouštějí poprvé, a ty,
jež rozmlouvají nevázaně, jsou k svedení osobně;
a ty ostatní skrze poslici.
Kdo se snaží osobně, nechť s ní naváže známost.
Setkání s ní budiž náhodné, nebo nastrojené.
Náhodné je nedaleko jeho nebo jejího domu, nastrojené
je v domě
přítele,
příbuzného,
ministra
nebo lékaře
a při svatbách
obětích,
slavnostech,
zábavách,
výletech atd.
A když ji spatří, stále na ni
zírá a pomrkává,
upravuje si účes,
poškrabuje se nehty,
cinká šperky,
hladí si dolení ret
a předvádí ty či ony hejble.
A když se dívá, vypráví o ní a o tom, co se jí týká,
o své zdrženlivosti i rozkošnictví.
V objetí přítele se protahuje
a zívá,
pozdvihuje obočí,
mluví líně
a naslouchá jejím slovům.
A s dítětem nebo jinou osobou vede dvojsmyslnou
řeč, jí určenou, jež praví něco jiného a zastřeně
vyjadřuje jeho touhu a trýzeň. A líbá a objímá dítě,
patře na ni, strká mu jazykem betelový svitek,
šimraje je ukazovákem na bradě. A provádí to či ono,
jak se hodí a příležitostně.
A dítě v jejím náručí laská a podává mu hračky
a bere mu je; a při té příležitosti zavede hovor
a spřátelí se s lidmi, již se s ní volně stýkají. A v té
souvislosti začne navštěvovat její dům a rozpráví
s nimi o Kámasútře tak, aby byla v doslechu, leč jako
by ji neviděl.
Když se známost prohloubí, svěřuje v její ruce
věci k opatrování a do úschovy. A z nich si bere
každý den a každou chvilku po částech, jakož
i voňavky, oříšky a ovoce. Při soukromých schůzkách ji
usadí na zvláštním sedadle se svými ženami, aby jí
vnukl důvěru.
A aby ji často vídal, sám se jí stará o vyřizování
zakázek u zlatníka,
klenotníka,
pucíře,
barvíře na modro,
barvíře na červeno atd.
Pečuje o ten obchod, může na ni veřejně hledět
po dlouhý čas. A projeví-li zvídavost co do díla,
surovin a zručnosti u těchto a jiných řemesel, nechť
jí ukáže jejich
užití,
vznik,
původ,
zpracování,
zásady
a své znalosti.
A vede s ní a s jejími příbuznými spor o dávných
bájích, o běhu světa a o rozpoznání jakosti předmětů.
Tu ji určí za rozhodčího o stanovených zástavách
té sázky. A pře se s ní a dává jí za pravdu.
Tolik o způsobech seznámení.
Když už došlo k seznámení a jeví náznaky, tu
nechť ji dobývá těmi prostředky jako pannu.
U panen jest vesměs užít způsobů jemných, any tomu
nezvykly. U ostatních však se jedná otevřeně, any
tomu zvykly.
A když projevila náznaky a odhalila náklonnost,
tu si vzájemně vymění svoje věci:
buď to skvělé navoněné svrchní roucho,
buď květina,
buď prsten z ruky druha,
buď to nabízení betelových svitků,
buď požádání o květ z jejího vrkoče, když odchází
na schůzku s přáteli.
A věnuje jí něco vonného a skvělého, ozdobě to
znaky svých otištěných nehtů a zubů. Dalšími
a dalšími způsoby pak rozptyluje její zábrany.
Posléze ji odvede na osamělé místo, objímá ji,
líbá, druh druhu nabízejí betel a nakonec odhrnuv
roucho hněte ji v krajině hrmní; tak si vede.
A tam, kde svedl jednu, nechť nesvádí druhou;
a je-li stařena do věci zasvěcena, nechť jí přináší milé
dárky.
str.44

V domě, o němž jist je manžel,
že tam došlo k cizoložství,
milenec nechť nechce zléhat
žádnou ženu, třeba svolnou.
Kdo je rozvážný a soudný,
toho nenapadniž svádět
střeženou a nerozhodnou,
bázlivou, a jež má tchyni.
Dobývaje ženu, nechť zkoumá její chování;
z toho lze vysoudit náklonnost. Nejeví-li libost, jest se
snažit skrze poslici.
Odmítá-li snahu, leč přece se ho nestraní, je zřejmo,
že má mysl rozpolcenu a je k dobytí postupně.
Odmítá-li snahu a sejde se s ním opět zvlášť
vyfintěna, a zejména přijde-li na osamělé místo, je
zřejmo, že je k dobytí úsilím.
Snáší-li mnohou snahu, a přece se vytrvale zpěčuje,
je ženou chladnou, jež si libuje v marnosti; lze
ji získat přerušením styků. Neboť mysl rodu člověčího
je těkava.
Je-li lhostejna k svádění, aniž ho vyhledává, aniž
ho odmítá, ať pro úctu k němu, ať pro hrdost v sobě,
je k získání nesnadno, leda soustavnou dvorností
nebo skrze důvěrnou poslici.
Tu, jež sváděna odpovídá spíláním, jest zanechat.
Lze však uspět u té, jež vyspílavši jeví milost.
Strpí-li všeliký dotyk předstírajíc nevšímavost,
má mysl rozpolcenu a je k dobytí vytrvalostí nebo
trpělivostí.
Položí-li na ni ruku leže poblíž jakoby spě, ona
též jakoby spíc toho nedbá, nebo bdíc ji odstrčí,
dychtiva opětovného snažení. Tím je i vysvětleno,
co kladení nohy na nohu. Když se to povedlo,
přistoupí opět jakoby spě k objímání. Nestrpí-li to
a vstane, leč druhého dne se chová přirozeně, je
zřejmo, že si přeje pokračování; neobjeví-li se však,
jest užít poslice. Není-li ji vidět dlouho, leč pak
přijde jako obvykle, projevujíc náznaky a znamení, tu
nechť k ní přistoupí.
Byť nesváděna, činí znamení
a příležitostné se odhaluje,
mluví hlasem třaslavým a přerývaným,
potí se na rukou
a nohou
a v obličeji,
hladí milence po hlavě
a hněte mu stehna
a zamilována ho hněte jednou rukou, dotýkajíc se
ho významně druhou rukou a objímajíc ho,
prohnětši mu stehna, zůstává zmámena nebo pod
záminkou dřímoty,
klade mu čelo na klín,
nevzpouzí se žádosti o tření slabin,
zanechá tam jednu ruku nehybnu
a sevřenu stiskem stehen vyprošťuje pomalu
a takto přijavši snahy milencovy, přichází ho opět
hníst druhého dne.
Nechť se příliš nevnucuje, aniž se zpěčuje. Mezi
čtyřma očima projeví náklonnost rovnou a zjevně,
jinde kradmým posuňkem.
A ta, jež mu neodmítá prokázat péči, leč byť
sváděna, zůstává tak, jak je, bývá k dosažení skrze
důvěrnou poslici. Odmítá-li však, jest si to rozmyslet.
Tolik o zkoumání náklonnosti.
Zprvu učinit jest známost,
načež spolu rozmlouvají;
rozhovor ten budiž smíšen
s náznaky a narážkami.
Shledává-li v odpovědích
na narážky kladný ohlas,
tehdy chápe se té ženy
bez obav a neváhaje.
Jestli je to sama žena,
která projeví se dříve
náznaky a znameními,
je už k smilstvu rozhodnuta.
Ta, jež na náznaky tajné
odpovídá otevřeně,
k svedení je okamžitě,
chlípná, rozkošná a vilná.
Je-li žena nerozhodná,
váhavá a obezřelá,
jemných způsobů jest užít.
Avšak svést lze jistě každou.
Skrze poslici nechť dotírá na tu,
jež se projevila znameními,
jež je zřídka k vidění
a jež je mu cizí.
A přistoupivši k ní mravně, nechť ji baví
obrázkovými knížkami,
radami o sebekrášlení,
lidovými rozprávkami,
veršovanými příběhy
a klipky o paních
str.45

a lichotí jí chválou krásy,
moudrosti,
laskavosti
a šlechetnosti.
Zasévá zášť: Jakpak jsi ty, tak skvělá, přišla
k takovému manželovi?
A praví: Není hoden být ani tvým otrokem!
A mírně přehánějíc našeptává jí o
jeho chabé náruživosti,
žárlivosti,
falši,
nevděku,
nechuti k obcování,
neřádství,
proradnosti
a o jiných takových vlastnostech, o nichž ona nemá
zdání. Nechť zdůrazňuje zvláště ty vady, jež jsou jí
odporny.
Jde-li o srnku, tu zaječí rozměr není vadou. Tím
je i vysvětleno, co kobyla a slonice.
Poslice, jež se těší důvěře, nechť je vyslána
k milence, jež se spouští poprvé nebo je jemného
založení. Tak praví Gónikáputra.
Nechť vypráví o milencově
povaze,
svůdnosti
a milostných způsobech.
A zviklavši její ctnost, hovoří v tomto smyslu:
Poslyš, paní, tuto zajímavost. Jistý mladík, syn
z dobré rodiny, prý tě kdesi spatřil a mysl jeho se
pobláznila.
A líčí: Je povahou něžný a nikdy předtím nebyl
pro jinou tak zkroušen. Trápí se od té doby a je
docela možné, že žalem zemře.
Tu úspěšna, shledavši druhého dne známky
přízně v řeči, tváři a pohledu, dá se opět do vyprávění.
A vypráví naslouchající paní o Ahalje,
o Avimárakovi, o Šakuntale atd. a jiné oblíbené příběhy
k tomu účelu vhodné.
Líčí milencovu milostnou touhu, znalost
Čtyřiašedesátera a štěstí u žen, a jak je hoden chvály za
utajené smilnění, ať je to pravda, nebo ne; a pozoruje,
jak se na to tváří.
A ona rozmlouvá s úsměvem. A vyzve ji, aby
usedla.
A ptá se:
Kde jsi byla,
kde jsi spala,
co jsi jedla,
kudy jsi chodila,
co jsi dělala?
Svěří se jí důvěrně. Znova se vrací k vyprávění. Je
zamyšlena, vzdychá a zívá. Dává jí milé dárky. Zve
ji jen tak i k oslavám. Loučí se s ní domlouvajíc
opětné setkání. Navazuje řeč: Ženo ctná, výmluvná,
copak jsi mi to říkala nepřístojného?
Uvádí chyby milencovy spjaté s jeho falešností
a nestálostí. A snaží se ji přimět k vyprávění, jak se
to stalo, jak ji spatřil a jak ji oslovil, sama o tom
nemluvíc. A vyprávění o milencových touhách se
směje jako v pohrdání, leč pohoršena není.
Poslice, všimnuvši si náznaků, nechť připomíná
vše, co už o milenci prozradila. A pokud se neznají,
přemlouvá ji líčením jeho předností a lásky.
Nebudiž vyslána poslice k paní, jež není známa
nebo neprojevila náznaky. Tak praví Uddálakovec.
Projevila-li náznaky, byť je neznáma, tu budiž
vyslána. Tak praví učedníci Bábhravjovi.
Je-li známa, byť neprojevila náznaky, tu budiž
vyslána. Tak praví Gónikáputra.
A byť není známa a byť ani náznaky neprojevila,
přece budiž poslice vyslána. Tak praví Vátsjájana.
Ukáže jí rozmilé dárky, jež poslal,
betelové svitky,
vonné oleje,
věnec,
prsten,
roucho.
A na nich buďtež, jak se sluší, otisky milencových
nehtů a zubů v těch či oněch podobách. A na roucho
nechť otiskne dlaně žlutí indickou. Ukáže jí otisky
na listech, vyjadřující různé úmysly, jakož i milostné
dopisy ukryté v náušnicích a čelenkách. Tím projevil
svou touhu. A má ji k tomu, aby mu poslala
dárky na oplátku.
A když si takto vyměnili dárky, je úkolem poslice
sjednat schůzku.
A to lze během putování k božstvu,
na výletě,
při zahradní slavnosti,
při obřadu sestoupení do posvátných
vod,
na svatbě,
při oběti,
při hrách,
během oslav,
za požáru,
str.46

při pronásledování zlodějů,
na lidové veselici,
během divadelního představení
a při tom či onom podniku.
Tak praví učedníci Bábhravjovi.
Příhodným prostředím je dům
přítelkyně,
žebračky,
potulné mnišky
a kajícnice.
Tak praví Gónikáputra.
A vždy příhodným prostředím je její vlastní dům,
je-li zajištěn východ a vchod, je-li postaráno o
odvrácení nebezpečí a lze-li přijít a odejít, aby nikdo
nevěděl. Tak praví Vátsjájana.
Poslice jsou:
samostatná,
pomocná,
listonoška,
sama sobě,
hňupka,
trdlo,
nemluva
a příležitostná.
Samostatná poslice řídí záležitost svým rozumem,
zpravena o záměru, jak po něm dychtí milenec
a milenka. To obvykle, znají-li se a jsou smluveni.
Také jí užívá milenka, znají-li se, leč nejsou smluveni.
A také jedná sama ze zájmu, hodí-li se k sobě,
byť se neznají.
Pomocná poslice, zpravena částečně o záležitosti
a postupu, zařizuje ostatní. To tehdy, znají-li navzájem
svou náklonnost z náznaků, leč vídají se zřídka.
Listonoška toliko doručuje poselství. To kvůli
stanovení místa a času mezi milenci pokročilého
citu.
Sama sobě je poslicí, když pověřena vzkazem od
jiné přistoupí k milenci sama. Vypráví mu, jakoby
o ničem nevědouc, jak se jí zdálo, že se s ním milovala.
Vyjadřuje se neuctivě o jeho manželce co
o skvrně rodu, čímž projevuje svou žárlivost. Nebo
mu dá něco označeného nehty či zuby. A sdělí mu:
Nejdřív mne chtěli provdat za tebe! A opět na něj
naléhá mezi čtyřma očima: Zdaž jsem to já, anebo
tvá manželka, kdo je vzhledem sličnější? Její spatření
a vzetí budiž o samotě.
Poslice, jež klamem jinou ošálíc, získá si milence
skrze vyřízení vzkazu, onu odstrčivši, je též poslicí
sama sobě.
Tím je i vysvětleno, co milenec jako posel jiného.
Hňupka je hloupoučká manželka milencova, na
níž, vemluvivši se neomaleně v její důvěru, vyzvídá,
jak si milenec vede při milování; poučuje ji ve způsobech,
krášli ji a zdobí a poštívá ji k hněvu. A nabádá ji:
Takto se mu stav! Sama jí učiní otisky nehtů
a zubů. Vábí milence skrze ni. A on jí skrze ni
odpovídá.
Trdlo pak je, když použije svou hloupoučkou
manželku, a spjav ji s ní důvěrou, láká ji skrze ni,
dokazuje svou prohnanost. A ona mu skrze ni
odpovídá.
Nemluva je služebná dívka špatností neznalá,
vysílaná s nezávadnými věcmi. Tu je ve věnci nebo
v náušnici ukryt dopis nebo otisky nehtů a zubů.
A žádá od ní odpověď skrze ni.
A příležitostná poslice je ta, jež nestranna vyřizuje
vzkaz významu buď zašmodrchaného, jak dříve
dohodnuto, a jiným lidem nepochopitelného, buď
běžně srozumitelného, leč dvojsmyslného. A žádá
od ní odpověď skrze ni.
Tolik o druzích poslic.
Vdova, jasnovidka, služka,
řemeslnice a mniška
poslicí je znamenitou -
všude důvěrně se vetře.
Vzbouzí nechuť k manželovi
líčíc klady záletníka
co do rozmanitých slastí,
jak je rozkošný a svůdný.
Potom vypráví té paní,
jak je do ní zamilován,
jak se vyzná v milování
a jak po něm ženy šílí.
Poslice svou výmluvností
přivede ji třeba k tomu,
na nějž ani nemyslela,
nebo jemuž dala výhost.
Nesluší se, aby králové, ministři a činovníci vstupovali
do cizích domů, neboť lid jejich chování vidí
a napodobuje. Ve třech světech též vstávají,
spatřivše vycházet slunce, a spatřivše je zapadat, též
tak činí. Tudíž nechť se zbytečně nedopouštějí ničeho,
co jsouc neřádno zasluhuje výtky. A nezbývá-li
jim, než se dopustit, nechť použijí vhodných
způsobů.
str.47

Pro mladého starostu, šafáře a syna stařešinova
jsou ženy rolníků, jež světáci zovou rolničkami,
k zlehnutí na pouhé slovo. Lze s nimi obcovat
při různých pracích,
ve stodole,
při svozu nebo odvozu úrody,
při úklidu v domě.
při práci na poli,
při výdeji bavlny,
vlny,
lnu,
konopí
a lýka,
při odevzdávání příze a motouzů,
při koupi, prodeji a výměně tovaru
a při tom či onom díle.
A dozorce nad dobytčími stády s pastýřkami.
Správce přádelny s vdovami,
osamělými ženami a
a vandrovnicemi.
Ponocný se záletnicemi, jež se toulají v noci, an to
na ně ví.
Kupec při obchodování.
Při hostině osmé noci po listopadovém novoluní,
při slavnosti podzimního úplňku,
při jarní veselici atd.
se ženy města sídelního, krajského a okresního
obvykle zúčastní her s ženami z harému v domě 
vladařově.
Tu po skončené pitce se měšťanky a královské
souložnice rozejdou ve skupinkách, jak se znají, po
rozkošných komnatách. A poklábosivše, pobavivše
se a popivše odcházejí.
Tu pověřená služebnice králova tam osloví vybranou
paní, s níž je známa od dřívějška. A nabízí jí
k prohlídce nádherné věci. Už prve jí o tom doma
vyprávěla: Při nejbližších hrách ti ukážu nádherné
věci v královském paláci. A časem tak učiní.
Vně ti ukážu nádvoří vykládané korály a drahými
kameny,
libosad,
besídku z révoví
a síně chlazené proudící vodou,
tajné chodby,
obrazárnu,
ochočené jeleny,
stroje a přístroje,
ptactvo,
klece s tygry a lvy atd.,
jak jsem vyprávěla už dřív.
A mezi čtyřma očima jí prozradí vladařovu lásku
k ní. A líčí jeho fortel v souložení. A je-li svolna,
ujistí ji o zachování tajnosti.
Není-li svolna, tu sám vladař vejda chlácholí ji
dvorně, a rozkochanou zlehna vlídně propustí.
Je-li manžel vybrané paní hoden milosti, jsou jeho
manželky zvány do harému stále, jak se hodí. Tu
pověřená služebnice králova - a stejně jako prve.
Nebo se králova souložnice přátelí s vybranou
paní posílajíc za ní svou služku; když se spřátelí,
pozve ji pod nějakou záminkou na návštěvu. A když
přišla, byla uctěna a popila, tu pověřená služebnice
králova - a stejně jako prve.
Nebo vybraná paní proslula v nějakém umění
a královská souložnice ji uctivě povolá, aby to předvedla.
A když přišla, tu pověřená služebnice králova
- a stejně jako prve.
Nebo k manželce muže svízelí či obavou tísněného
hovoří žebračka: Jistá královská souložnice, jež
vládne králem a drží slovo, dá na mou řeč a je povahou
laskava. A já ti nějak zjednám slyšení a vymohu
vstup. A ona odvrátí velkou pohromu od tvého
manžela. A je-li svolna, uvede ji dvakrát třikrát
a královská souložnice rozptýlí její obavy. A když je
potěšena poskytnutou záštitou, tu pověřená služebnice
králova - a stejně jako prve.
Tím je i vysvětleno, co manželky
hamižníků,
utlačovaných od ministra,
násilím ukřivděných,
neuspěvších v soudní při,
nespokojených se svým údělem,
toužících po milosti králově,
dychtících po postavení u dvora,
skřípnutých od příbuzenstva,
již by rádi skřípli příbuzenstvo,
donašečů
a těch, co jdou za jinými záležitostmi.
Nebo dá vybranou paní zatknout pro cizoložství
s jiným; odsouzenu k otroctví pak postupně zařadí
do harému.
A skrze špeha obviní jejího manžela z velezrady
krále a vezma manželku zařadí ji nějak do harému.
Tolik o tajných způsobech, obvyklých zejména
mezi královskými syny.
Nechť však vladař nikdy nevstoupí do cizího domu.
Kóttského krále Abhíru, když vešel do cizího
str.48

domu, zabil pradlák nastrčený bratrem. A podkoní
krále Džajatsénu z Káší.
Leč jsou veřejná cizoložství krajovými
zvyklostmi.
Tak v Ándhře přicházejí provdané dívky z lidu
desátého dne s nějakým dárkem do harému a jsou
propuštěny toliko zlehnuty.
Ve Vatsagulmě přicházejí ženy ministrů a činovníků
v noci ke králi do služby.
Ve Vidarbhsku jsou hezké ženy z lidu drženy
v harému po měsíc nebo čtrnáct dní pod záminkou
milosti.
V Aparántsku poskytují ministři své pohledné
manželky králi co dárek z lásky.
A v Suráštře přicházejí ženy z měst i venkova do
královského sídla ve skupinách i jednotlivě, aby
laškovaly s králem.
Mnoho způsobů je různých,
jak se zmocnit cizí paní;
králové jich užívají
tam či onde tak či onak.
Král však, jenž dbá blaha lidu,
způsobů těch neužívá;
zkrotě šestero svých škůdců
upevní svou vládu v zemi.
V harémech, any jsou střeženy, jsou setkání
s muži nevídána; a pro jedinost manžela a mnohost
žen nedochází k ukojení. Tudíž se důmyslně rejcují
navzájem. Oblekše dceru chůvinu, družku nebo
služku po mužské způsobě a připevnivše jí podle
tvaru kořen nebo plod co úd či umělý pyj, ukájejí
svůj chtíč. A léhají s těmi, jež připomínají muže, leč
nemají údů.
A soucitní králové, byť i necítí touhu, vcházejí
jediné noci k mnohým, připevnivše si umělý pyj či
nástavec. Zlehnou však chutě ty, jež milují, na něž
padlo pořadí nebo jež mají po čmýře. Tak ve
východních krajích.
A muži nemajíce žen ukájejí svou milostnou vášeň
v řitích mladíků,
na klisnách,
kozách,
čubkách,
slípkách atd.
nebo umělou pochvou,
vyrobenou ženskou podobou,
vlastní rukou atd.
A občas si královské souložnice dávají skrze služky
přivést frejíře oděné po žensku. V této záležitosti
se snaží dcery chův a důvěrné přítelkyně, poukazujíce
na výhody a líčíce
snadný příchod i odchod,
rozlehlost paláce,
nedbalost strážců,
nepřítomnost služebnictva.
Není-li to zajištěno, jest frejíře od vstupu odvrátit,
neboť by to byla chyba.
Frejíř nechť raději do harému nevstupuje, byť by
to bylo snadné, ano hrozí nebezpečí. Tak praví
Vátsjájana.
Nechť vstoupí, mnohokrát zván a lačen úspěchu,
leda u vědomí,
že má kudy prchnout,
že libosad je sama houšť,
že chodby jsou dlouhy a spletity,
že strážci jsou nepočetní a nedbalí,
že král je nepřítomen,
pozorně zkoumaje cestu a neponechávaje nic náhodě.
A je-li možno, chodí tam denně.
Venku se seznámí se strážci, ukáže jim jinou příčinu.
Staví se co nápadník některé harémové služky,
jež zná pravý záměr, a želí neúspěchu. A veškeré
vzkazy vede přes ty, jež mají volný vstup. A střeží se
královských špehů.
Neuspěla-li poslice, nechť se postaví tam, kde mu
paní projevila náznak. A strážcům se vymluví na
služku. A pohlédne-li na něj, dá jí vědět posuňkem.
Kudy chodívá, tam zanechá
výmluvné kresby,
dvojsmyslné popěvky,
hračky s vyrytými znameními,
čelenky
a prsteny.
A odpověď, již mu dá, uváží a pak se snaží, aby
vešel.
A dostaví se tajně a dříve tam, kam ví, že ona
určitě přijde.
Nebo vstoupí toho času převlečen za strážce a tak
uznán.
Nebo vejde a vyjde skryt v ložním prádle a
pokrývkách.
Nebo učiní svůj stín i tvar neviditelnými skrze
kouzlo.
Tu je předpis: Praž v dýmu srdce promyky,
str.49

plody pískavice
a kalabasy
a oči hadí,
pak rozmělni se stejným dílem surmíku a vody. Kdo
si tím nalíčí oči, kráčí zbaven stínu i tvaru.
Nebo v lampiónovém průvodu při nočních
slavnostech, nebo tajnou chodbou.
Do harému nebo z něho
záletníkům lze se dostat
při dodávkách všeho zboží,
povozy když projíždějí,
během slavností a pitek,
pobíhá-li služebnictvo,
při zmatku a stěhování,
nebo při střídání stráží,
na výletě do přírody,
během příprav k dlouhé cestě,
nebo je-li vladař vzdálen
dlouhou dobu mimo palác.
Harémové souložnice
znají navzájem své spády;
vždyť jsou jedna jako druhá,
podporujíce se věrně.
Družka družku znemravňuje,
oddány jen jedinému -
nenasytně požírají
ovoce své rozkošnosti.
A v Aparántsku si ženy z královského paláce
zvou do harému statné muže, any nejsou střeženy
přísně.
V Ábhírsku mají k souložení strážce, tak řečené
kyrysníky.
Ve Vatsagulmě si skrze služky dávají přivádět po
žensku oblečené syny měšťanů.
Ve Vidarbhsku si královské souložnice šouní se
všemi syny královskými, vyjma vlastní matku.
V Ženském království obcují se všemi příbuznými,
již mají přístup, leč nikoli s jinými.
V Gaudsku s kněžími,
přáteli,
sloužícími,
otroky
a raby.
V poříčí Sindhu s kurýry,
řemeslníky
a jinými jim podobnými, již mají přístup do harému.
Pod Himálajem vcházejí statní odvážlivci,
získavše strážce úplatkem.
Na území Vangy, Angy a Kalingy přicházejí do
harému městští kněží se souhlasem krále, aby rozdali
květy, a rozmlouvají se ženami za zástěnou a při té
příležitosti se vpochví.
Ve východních krajích si devět nebo deset žen
dohromady drží tajně jednoho mladíka.
Tolik o obcování s paními.
A právě před těmito úklady jest chránit vlastní
manželky.
Co strážce harému jest stavět muže odolné
k pokušením lásky. Tak praví učitelé.
Leč ti mohou podlehnout strachu, úplatku nebo
jinak. Tudíž odolné k pokušením lásky, strachu
a úplatku. Tak praví Gónikáputra.
Proradnost je neřád a ze strachu se i zradí. Tudíž
odolné k pokušením neřádu a strachu. Tak praví
Vátsjájana.
A nechť svou manželku zkouší skrze prostopášnice,
jež vyřizují cizí vzkazy a činí tajná znamení, aby
se přesvědčil o její čistotě či nečistotě. Tak praví
učedníci Bábhravjovi.
Zlo vždy u žen dojde sluchu - a jen aby se
nezkažená najednou nezkazila! Tak praví Vátsjájana.
Příčiny ženské zkaženosti jsou:
příliš mnoho společnosti,
málo dohledu,
rozpustilost manželova,
nevázanost vůči mužům,
zdržuje-li se manžel na cestách,
usídlení v cizině,
nedostatek hmotných prostředků,
styk s chlípnicemi
a žárlivost manželova.
Knihou poučen kdo zváží,
jak se svádí cizí paní,
toho nelze s chotí podvést,
neboť zachová se moudře.
Cizoložstva však se zdržte -
je to nemravné a drahé;
nebezpečenství tu číhá,
neboť vše je podmíněno.
Co tu bylo vyloženo,
budiž k blahu žen i mužů.
Nezneužijte to nikdo
k pohoršení mezi lidem!
A tu končí hlava pátá, Paní.