Dvojrodina

  Lidskou historií se táhne jako nit myšlenka společného života v komunitě nebo větším celku a charakter takové skupiny je dán především řešení sexuality. V kibucu a ašrámu je sexualita téměř tabu, zatímco v jiných skupinách může být naopak součástí společných rituálů. Myšlenky komunity se sice nevzdávám, ale domnívám se, že zde není místo na osobní partnerské vztahy, zde je člověk spíše osamocen.
  Myšlenka dvojrodiny jako formy spolužití dvou partnerských párů je kompromisem mezi samostatným životem manželského páru a komunitou. Model dvojrodiny má spojovat výhody společného života s výhodami intimního prostředí a soukromí partnerů. Samozřejmě předpokládám, že všichni dospělí zúčastnění na takovém spolužití by byli vyznavači Přirozené víry. Spolužití osob patřících k různým kultům je velmi problematické, protože vytvářejí vzájemné zábrany. Spolužití osob musí být zcela bez zábran a v názorové shodě. 
  Spolužití ve dvojrodině řeší otázku nevěry, když každý muž a každý žena má dva partnery opačného pohlaví. Tím se má zabránit také šíření pohlavních chorob. Při spolužití čtyř osob je možné, aby jedna žena zůstala v domácnosti a starala se o děti. Pokud bude nezaměstnanost, pak zůstane doma nezaměstnaný a ostatní jej podpoří. A pokud by se stalo, že by všechny osoby byly odkázány na státní podporu, jistě by s financemi vyšly lépe.
  Výhod takové formy spolužití by jistě bylo více, například vzájemná solidarita, snazší realizace osobních zájmů a podobně, ale není to vztah prověřený a úskalí může být právě v možnosti prosazení vlastní vůle a omezení soukromí.