Komunikace s duchy

  Komunikace mezi bytostmi je plnohodnotnou součástí reality a lidské možnosti se znásobí, pokud člověk komunikaci zvládne. Komunikace s duchovním světem jako základ spiritismu pak dává základ osobní a rodové moci. Duchovní svět vůči člověku lze vnímat jako analogii programu pro počítač. Pro člověka je duchovní svět zdrojem informací, tvůrčí invence a také formou ochrany před úrazy a nebezpečím. Stejně tak ovšem nepřátelský duchovní svět může člověku působit problémy a kazit vztahy. Proto je velmi prospěšné spirituální oblast poznat a využívat nebo naopak mít schopnost se před démony ochránit.
  Přirozená víra obrací člověka sice k bohu, ale mnohem více k lidskému duchovnímu světu. Pokud člověk nemá smazanou paměť například tím, že před inkarnací přijal a vypil nápoj zapomnění, pak si pamatuje na své minulé životy a ví, že jeho existence dlouhodobě spočívá ve střídání života v těle a existence v bardu, tedy oblasti duchovní. V zájmu člověka pak je, aby se duchů neobával a dokázal s nimi správně komunikovat. Však až jednou budeme zase součástí duchovního světa, budeme rádi, když nás lidský svět beze strachu a odmítnutí přijme.
  Pro duchovní bytost jsou důležité ostatky z minulého života, je k nim přitahován a proto je nutné respektovat vůli zemřelého, kde chce zanechat své ostatky. Pozor na urnu s popelem, zda si ji ponecháte doma. Pokud takové přání zesnulý neprojevil, nebudete mít klid. Neživé součásti tělesné schránky se nazývají mumie. Nemusí to být celé tělo, jde i o nehty a vlasy, zuby nebo výměšky. Po smrti je duch ke své mumii přitahován, což lze využít ve spiritismu.
  Udržení kontaktu se zemřelými osobami má význam především v mocenských rodech, kdy se členové rodu navrací k novému životu do nového těla a udržují tím funkční rod. Jinak je sice charakter člověka dán geny a výchovou, ale přesto je nejisté, kdo se do rodiny dostane.
  Spiritistická praxe je založena na vzájemné podpoře člověka a lidského ducha. Člověk dává duchovi část své životní energie, duch dává člověku informace a ochranu. Takové spolužití může být zcela tiché, že člověk si přiinkarnovanou bytost nikdy neuvědomí nebo může být vědomé, kdy svoji identitu bytosti vzájemně znají a mohou si předávat i celé myšlenky.
  Spolužití mezi člověkem a duchem může mít mnoho podob, tak jako spolužití mezi lidmi. Pokud si vyhovují, mají se oba dobře. Pokud si nevyhovují, může dojít k závadnému chování člověka, za které je trestán nebo uznán nemocným schizofrenií.
  Může se stát, že je společnost napadena cizí entitou a přirozené spirituální vztahy jsou narušeny mnoha způsoby. Pak se může stát, že bytosti se představují pod cizími jmény, vzájemně se diskreditují a působí škody. V takovém případě pak nastupuje mág a vztahy upravuje nebo čistí prostředí. Toto jsou jen zásady a kdo je zvládne, může pak komunikovat s duchovním světem v mnoha podobách.

Co budete dělat?