lg__texty.gif (1133 bytes) literatura
iko-principy.gif (5759 bytes)

Pavel Němec
Kniha pojmů
24

116. Návrat, odplata
Mnozí lidé jednají jako kdyby si mohli bez jakýchkoli následků vše dovolit,
i když už delší dobu slyší o karmickém kreditu, karmickém dluhu a trestu.
I kdyby na duchovní záležitosti nic nedali, i kdyby by byli přesvědčenými
ateisty, musí vidět, že se dobré i špatné skutky navracejí ke svému původci.
Snad podléhají tlakům, snad si někdo zaplatí jejich špatné svědomí, snad
nestačí na svoji funkci, právě v oblasti politiky a podnikání se setkáváme
s porušováním těch nejzákladnějších etických norem i s násilím vůči
společnosti, člověku i přírodě.
Lidé poznali, že "boží mlýny melou" a každé špatné jednání je nakonec
potrestáno. Potrestáni jsou nejen přímí aktéři, ale i ti, kteří si je najali
a zaplatili. V příštím věku budou veškeré skutky pod přímým božím soudem
a soudit budou pozemští bohové, kteří přejí člověku a budují spravedlivou
a perspektivní lidskou společnost, abych upřesnil, kdo bude tím arbitrem.
Musíme však vědět, že k návratu důsledků činů zpět na aktéra dojde vždy
bez ohledu na účast dalších bytostí. Všechny principy, které nyní řídí
lidskou společnost vytvářejí předpoklady pro geometrické uspořádání
vztahů do kruhu nebo na kouli tak, že obsahují protipóly čili doplňkové
hodnoty, které se postupně také naplní. Každý skutek člověka pak z principu
samého se ve svých důsledcích vrací odkud vyšel. Pokud jednáme dobře
a se zcela čistým svědomím, pak se dočkáme zisku. Za špatné jednání nás
stihne nepříjemný následek. Po cestě se všechny příčiny a následky zesilují
a tak se každé zlo i dobro vrací posíleno.
Vzhledem k tomu, že jsou všechny příčiny a následky propojeny do kruhu,
často se ocitneme v kruhu štěstí, kruhu smůly nebo také v bludném kruhu.
Mohl bych tedy říci, nedělejte si starosti se špatným, však on bude
jeho aktér potrestán sám. Říci to však nemohu, protože se každá energie
v lidské společnosti také rozptyluje. Pokud se tedy setkáme s něčím špatným
a zlým, tak to alespoň tak označíme, vyneseme hodnotový soud. Zlé
nepodporujeme, dobré oceníme a podpoříme. Pak jde ještě o zneužití důvěry,
ale to již jako ostatně vše, o čem je zde psáno, souvisí s osobním kreditem.

117. Zpráva
Zprávou bych označil každou informaci určenou k ovlivnění vztahů a spolupráce
mezi lidmi. Podáváme lidem zprávu o narození, svatbě, promoci, úmrtí, nemoci,
úspěchu i neúspěchu, o záměrech i ukončení. Lidé zprávu vezmou na vědomí
a upraví své vztahy ke sdělovateli podle obsahu zprávy. Jiné zprávy mají
vyvolat nějakou činnost. Jsou to různá varování, pozvání, odřeknutí a pod.
Zprávy také slouží k vytvoření hodnotového soudu. Jsou to zprávy ve sdělo-
vacích prostředcích, ale tato funkce zprávy je pochybná a tak zpravodajství
sleduji jen okrajově. Ne, že by mne zpravodajství nezajímalo, ale nemám
možnost slyšet názor protistrany a tak nemohu hodnotící soud vynést. Pokud
jsem měl někdy možnost slyšet názor protistrany, pokud jsem někdy mohl
posoudit hodnověrnost zpravodajství sdělovacích prostředků, vždy jsem
musel konstatovat, že má osobní zjištění se zásadním způsobem liší.
Avšak zpět k lidské spolupráci. Lidé se zprávami informují o tom, co je
nového, co dělají, co se stalo, co plánují a co mají hotovo. Další lidé
zprávu přijmou a podle jejího obsahu a podle osobního zapojení pak změní
svoji činnost. Kdyby si lidé nemohli zprávy předávat, nemohla by mezi nimi
vzniknout žádná spolupráce. Však nejen lidé si předávají zprávy. Také
všechna zvířata i hmyz, odkázaná na spolupráci si zprávy nějakým způsobem
předávají. Zvuky, doteky, pohybem.
O potřebnosti předávání zpráv pro lidskou spolupráci nás přesvědčí i
citát o tom, že "bez spojení není velení" a také množství mobilních telefonů,
které kolem sebe nyní vidíme. Až si budeme zprávy předávat telepaticky,
nebudeme technická pojítka potřebovat.
Tam, kde se vytratí komunikace, tam spolupráce ustává a upadá. Chceme-li
spolupracovat, musíme nejen trvale naslouchat, ale i zprávy včas sdělovat.

118. Úsměv
Jedním z nejpříjemnějších komunikačních prostředků je úsměv. Žena je krásná
bytost, ale když se usměje, je mnohem krásnější. Ženy se nerady usmívají,
bojí se usmívat. Bojí se, aby jejich úsměv nebyl brán jako výzva k dalšímu
sbližování. Každý pokus o sblížení nad rámec běžného vztahu mezi mužem a
ženou by jim komplikoval život. Jsem si jist, když muži pochopí, že úsměv
ženy je pouze zdvořilost, nikoli výzva k navazování osobních vztahů, že
se ženy budou usmívat více a častěji.
Také jde o to, kdo se může a kdo nemůže smát. Úsměv je zdrojem pohody a
budí pozitivní emoce, tedy energii, ale kdo sám energii nemá, tomu do
smíchu není. Unavené ženy se neusmívají, ty se snad mohou už jen hystericky
smát, aby se odreagovaly. Chceme-li tedy se na sebe usmívat, musíme se
dohodnout a dodržovat, že pouhý úsměv není výzvou, ale laskavostí a také
musíme vytvořit pozitivní vztahy tak, aby lidé měli k úsměvu energii a
náladu.
Na pracovištích a v rodinách nebudeme na sebe útočit ani proti sobě
intrikovat, budeme organizovat práci tak, aby nikdo nebyl přepracován, aby
se nikde nespěchalo. Pohoda a úsměv pak se budou posilovat a prostoupí
celou společností k radosti těch, kterým se úsměv líbí.

119. Životní styl
Každá civilizace, každá kulturní i nekulturní společnost se vyznačuje
svým životním stylem. V každé zemi, u každého národa je životní styl jiný,
především proto, že má mnoho prvků. Životní styl vytváří hodnotová orientace,
hmotné a kulturní potřeby obyvatel, organizace práce, zájmy obyvatel,
způsoby trávení volného času a formy mezilidské komunikace.
Ve starověkém Římě se řídili zásadou "chléb a hry" a lidem uspokojovali
základní materiální potřeby a starali se o jejich zábavu. Po celý středověk
až dosud platilo "na prostý lid je zákon a četník", v totalitní společnosti
se muselo především poslouchat, v konzumní společnosti zase musí lidé mít
vše lepší než soused a podle módnosti musí jít lyžovat do Alp nebo And.
Každá doba přináší jiný pohled na životní styl a to obvykle podle potřeb
a představ tvůrců společnosti. Každé náboženství proto obsahuje také
přesné představy o správném životním stylu. Křesťanství žádá utrpení a
askezi, socialismus vyhlašuje budování a obranu vlasti, Hare Kršna zase
prosazují úplnou sexuální askezi, jak se komu líbí, tak vyhlásí. Lidé
někdy mají na vybranou, někdy ne. Když mají na vybranou, ať si vyberou.
Když na vybranou nemají a vnucený životní styl jim nevyhovuje, nezbývá
jim, než se uchýlit do ústraní mimo hlavní proud nebo se přizpůsobit.
Jaký životní styl bych si přál já? Tak tedy, v materiální oblasti aby
měl člověk slušnou životní úroveň, aby nestrádal, ale pro blahobyt a
neúčelné hromadění peněz nejsem. Možnosti pouze nabízet, nevnucovat, aby
si lidé mohli vybrat. Jsem pro autonomii menších regionů a autonomii vesnic,
aby lidé nebyli ohroženi rozpadem systému. Život v komunách na základě
dělby práce a k tomu čistou přírodu, hasnu, náboženskou a názorovou svobodu.
Komunity jako hospodářské jednotky a nositele svobody člověka. Komu se to
nelíbí, ať nám nabídne svoji představu a lidé ať si svobodně vyberou.

120. Teologie
Svět bohů existoval dlouho před stvořením hmotného světa a stále má vliv
na lidskou existenci a na vše, co je kolem nás. Máme snahu tuto sílu
poznat, její charakter, záměry, možnosti, historii i minulé vstupy do života
člověka a jeho společnosti. Bohužel, mnoho bohů je lidem nepřátelských,
protože člověk bohům je schopen konkurovat částečně už nyní a tato schopnost
bude v budoucnu sílit. Bohové proto člověka matou a vtahují ho do teologie,
aby odvedli pozornost od lidských poznávacích schopností a zájmů a oblasti
hmotné reality a od poznání skutečné reality duchovní.
Svaté knihy inspirované duchovním světem pak mají různě hodnotný obsah.
Tak například Nový zákon obsahuje podle mého odhadu 60 procent bludů
a člověku škodlivých rad a zásad a 40 procent zásad správných, bez kterých
se člověk neobejde o odmítnout nemůže. Za tohoto stavu nelze Nový zákon ani
přijmout ani odmítnout. Můžeme ho studovat a větu po větě i po půlvětě
vyhodnocovat. Pokud bychom se však pustili do vážně míněné diskuse, nikdy
by neskončila jinak než rezignací.
Indické božstvo zase žádá od lidí sex, tak pro ně inspirovalo Kámásútru.
Bohové jsou různí. Někteří člověku přejí a někteří ne. Ti nepřející vytvářejí
teologii nepřehlednou, plnou polopravd a člověk v ní zabloudí. Teologické
poznatky jsou totiž v praxi téměř neověřitelné. Přicházejí k lidem jako
ryze teoretické záležitosti cestou svědků a proroků. K životu a správné
duchovní orientaci člověk potřebuje jen málo teologických znalostí.
Myslím si, že stačí tyto:

1) Bůh je duchovní bytost s věčným životem.
2) Každý bůh je jiný, každý má jiný charakter, jiné ego.
3) Boží svět je tvůrcem lidské společnosti s cílem prověřování tvůrčích
principů.
4) Někteří bohové člověku přejí, jiní ho likvidují a další inkarnace si
nepřejí.
5) Každý bůh má jméno se kterým se pojí kredit, pověst.
6) Inkarnovaný bůh je avatár.
7) Každý člověk se může stát bohem, pokud si vytvoří osobité ego.
8) Každý člověk si může vybrat svého boha i vícekrát za život.
9) Každý bůh i člověk podléhají vyššímu duchovnímu soudu.
10) Moc nad bohy má kosmická inteligence.
11) Každý bůh je mocný podle počtu a kvality svých stoupenců.
12) Každý bůh může vytvořit vlastní sektu nebo církev.