Posmrtný život
Katecheze posmrtného života patří
ke každému kultu. Jsou tři základní vize předkládané ideologií a náboženstvím.
První: po smrti člověk odchází do nicoty, druhá: odchází duše do nebe nebo do
světla a třetí: zůstává zde na zemi mezi lidmi a pokračuje jako duchovní bytost,
dokud se opět neinkarnuje. Přirozená víra uznává všechny tyto alternativy jako
možné alternativy posmrtného prožívání.
Pokud lidský duch nemá možnost se po smrti jakkoli projevit, pokud člověk po své
smrti nemá žádné vědomí, pak končí v nicotě a sám duch s tím nic nenadělá.
Může však být reevokován mágem. Pokud si však duch nicotu uvědomuje jako prostor
bez jakéhokoli podnětu, může sám ve své představě volat kteroukoli bytost a
žádat o pomoc. Bytosti z nicoty lze vyzvednout trojím voláním jejího jména. Jakmile
bytost své jméno zaslechne, jde tímto směrem a z nicoty vyjde ven k bytosti
volající.
Druhou možností je cesta ducha ke světlu, které je jasné a neoslňující. Za tímto
světlem je však přítmí a v něm netvor. Světlo lze zhasnout silným fouknutím a s
netvorem lze bojovat mečem. Lépe je však světlu se vyhnout.
Největším problémem je ale odchod do "nebe". Již osm milénií jsou
pozemské bytosti odvlékány na jiné planety do otroctví a na převýchovu. Kosmická
autorita tuto praxi zakazuje a proto jsou lidé do nebe lákáni jako za odměnu nebo jako
jedinou posmrtnou alternativu existence. Všem bytostem, které o odchodu do nebe
rozhodují, sdělte, že se chcete vrátit zpět na Zemi a na svém rozhodnutí trvejte.
Je úkolem rodového šamana povolat ducha zpět a udržovat s ním kontakt.
Třetí a nejlepší možností je zůstat zde na Zemi a věnovat se své rodině, svému
rodu. Zůstat mezi těmi, které milujete a komu jste ochotni pomáhat. Založení
vlastního mocenského nebo intelektuálního rodu je jedním z cílů Přírozené víry.
|
|