Vztah v našem
životě plní mnoho funkcí. Když funguje, je dobře, když nefunguje, hledáme proč a
jak to napravit. Každý také od vztahu očekává něco jiného a každý za vztah
považuje něco jiného. Některé ženy považuji manželství za vztah, jsou vdané a
tak už vztah neřeší. V důsledku toho pak žijí s maželem vedle sebe jako dva
samotáři a když hledá manžel vztah jinde, je zle.
Kdysi nedávno byly vztahy normalizovány jedině jako manželství a role muže a ženy
také byly dány. Muž se věnoval řemeslu a zastupoval rodinu navenek, žena vedla
domácnost, porodila a vychovala děti. Tento model byl narušen potřebou zaměstnat
muže ve výrobě a později i zemědělské velkovýrobě. Společnost si vynutila změnu
role muže a později i ženy a tím narušila také tradiční vazby na životní zdroje.
Navíc nyní jsou legislativní podmínky pro podnikání likvidační a živnostenský
list má více zamětnanců než živnostníků. Muže zajímá profese a sport, snad nic
jiného, ženy mají snahu vše řídit a muži vnucovat názory a postoj ke světu. To je
dáno konformitou ženy. Když ženy seděly doma, byl pro ně autoritou muž v rodině.
Když vyšly do světa, přijaly jako autoritu svého šéfa, pak filmového hrdinu a
nyní televizní hvězdy. Od muže očekává, že její konformní názor přijme a že
se nebude chovat jako neodpovědný rebel. Ženě dá spojení s televizní, politickou,
duchovní nebo ideologickou autoritou pocit nadvlády nejen v rodině, ale i na
internetových stránkách. Mužům pak zůstane pivo a fotbal.
To může být všeobecný rámec rozpadu vztahu, muži neakceptují požadavky žen a
ztrácí zájem o vztahy a sex. V každém vztahu se pak uplatní osobní přístup a
neopakovatelné sociální podmínky. Napadá mne pouze jediné řešení, uvědomit si to
a snažit se situaci racionálním přístupem změnit.
Pokud jde o jednotlivé vztahy, tak zde se uplatní tolik vlivů, že snad každý vztah
je jiný. Za okolnosti, které mají na partnerský vztah vliv, uvedu všechny, na které
si vzpomenu, ale i tak bude seznam velmi omezený: špatná výchova, nepřipravenost na
život, jednostranné zaměření a tím málo společných zájmů s partnerem, špatná
komunikace, vliv kamarádů, přítelkyň nebo širší rodiny, náročné a neúnosné
sociální podmínky, poruchy osobnosti, útěk od reality, sexuální nesoulad, ignorace
nebo odmítání partnera, absence společných prožitků a úspěchů, snaha partnera
napravit, převychovat nebo ranit, psychická manipulace nebo trýznění, znevažování
a výsměch, neodpovědné hospodaření.... Tak to posuďte a nejspíš tam najdete také
něco o sobě.
No a nyní musím napsat, jak si dobrý vztah pohlídat a pěstovat, jak se chovat, aby
vztah se spíše lepšil než zhoršoval:
Především musíme vědět, proč jsme se do vztahu sešli, jakou funkci nebo roli má
vztah splnit a nečekat víc. Vztah může být trvalý, občasný nebo náhodný, jistě
může to být manželství nebo sociální partnerství, kdy jsou lidé spolu hlavně
proto, aby lépe vyšli s penězi. Jiný vztah může plnit společné pracovní nebo
zájmové cíle nebo úkoly, pak jsou jistě milenecké vztahy, vztahy v komunitě nebo
velké rodině nebo jiné, je však dobře si to uvědomit a své chování ve vztahu tomu
přizpůsobit a plnit úkoly.
Vztah je hlavně o komunikaci, jeden druhému nasloucháme, projevujeme úctu a uznání,
muži potřebují pochvalu, ženy chtějí slyšet komplimenty. Komunikace formou
"ano, jenže" je opravdu chybná. Projevy odmítání sdělení a argumentů
partnera může být dána snahou uchovat si svoji vlastní autoritu, ale taková
komunikace odcizuje. Každé odmítání odcizuje, přijímání sbližuje. Pokud máme
snahu partnerovi dávat jen to nejlepší a sloužit mu v očekávání jeho vděku, pak
musíme vědět, co partner ocení a co si přeje, popřípadě počkat, až o naši
službu sám požádá.
Sexualita hraje v partnerském vztahu velmi důležitou roli. Určitě sbližuje, ale
také dá schopnost zvládat mnohem větší zátěž než při absenci sexu. Mám tezi,
že sebevražda a sex se vylučují. Zájem o sex je však podmíněn celkovou
partnerskou harmonií. Zamilovanost může být pod vlivem představ o partnerovi, ale
láska trvalá je důsledkem krásných společných prožitků. Snažil jsem se vypsat
podstatné pro vztah, uznávám, že jsem pouze pootevřel dvířka do problematicky
partnerského vztahu. Aspoň to, ale na to nejdůležitější jsem zapomněl: do vztahu
se musí scházet souvěrci se stejným pohledem na svět a životní hodnoty, nejlépe na
stejné duchovní cestě. |