1.11. Role církve

Změny, které nyní prožíváme, jsou tak hluboké a zásadní, že se dotýkají samé podstaty sociálního, správního i duchovního systému. Je vhodný čas na úvahu, jakou roli mají plnit všeobecné církve. Za "všeobecné církve" považuji velké skupiny duchovně zaměřené, otevřené všem lidem, předkládající k víře neosobního Boha a předávající svým věřícím všeobecné morální hodnoty. Jejich funkcí je především podíl na výchově člověka. Naproti tomu jsou zde kulty s vlastní spiritualitou konkrétní mocenské nebo zájmové skupiny. Církve jsou vázány na velké sociální skupiny, podílí se na multikulturním uspořádání světa.

Jakou roli mají plnit církve s ohledem na potřeby společnosti, jaké nejlepší místo velkým církvím přidělit? Církve jsou vázány na velké společnosti, národy a velké regiony, musí působit ve prospěch všech obyvatel v regionu kde působí a ve prospěch správy regionu. Úkolem církví je ukazovat svým věřícím základní lidské hodnoty a vytvářet vlastnosti potřebné pro dlouhodobou prosperitu své společnosti. Za takové vlastnosti považuji skromnost, nenáročnost, pracovitost, profesní mistrovství, dobré vztahy a dobré komunikační schopnosti. Církve také udržují kulturní dědictví svého národa a regionu.

Jakou formu organizace budou církve mít, není rozhodnuto. Církev Římskokatolická byla od roku 333 mocenskou skupinou kopírující světskou správu se snahou o duchovní monopol. Takovou formu svět omítl a kněží museli svoji moc udržovat pomocí černé magie, trestali každého odpadlíka, odpadlíci je zajímali mnohem více, než souvěrci. Podobných církví, které usilují především o vlastní světskou moc, je více a je otázkou, do jaké míry si svůj vliv  a své zisky udrží. Jinou formou je volné sdružení s velmi omezenou organizovaností ve kterém jsou duchovní (šamani, druidové, mágové, ezoterici, léčitelé, čarodějové obou pohlaví) odkázáni na solidaritu svého okolí. Jsou placeni za své služby přímo a organizují společné akce podle rituálního kalendáře. Světská organizovanost je omezena, může zde být nadřízený (gilen, guru,mág), nejvýše do úrovně biskupa. Ostatní jsou na své úrovni vedeni přímo duchovním světem a jejich vliv a úroveň není dána postavením, ale službou, tedy oblastí, ve které prosazují svůj vliv.

Hlavní role duchovních vůdců spočívá v udržení a rozvoji spirituality své skupiny počínaje kultem, přes skupiny zájmové a mocenské až po národ a subkontinent. Na úrovni vyšší, pro celý svět, Univerzum, je duchovní role omezena na ochranu skupin nižších a na ochranu planety před cizím parazitním vlivem. Každá skupina má svoji spiritualitu, své duchovní bytosti a bohy, ale jakou formu duchovní realizace, svátků, rituálů a organizace zvolí, je dáno její tradicí a svobodnou vůlí. Podmínkou je svobodný přechod osob mezi skupinami.