6.11. Co dál, občánku?

Dnešní doba se mi zdá být poněkud nepřehledná s nejasnou budoucností. Kde hledat zdroje pro budoucnost? Kde máme cestu k přežití a kde by mohla být naše prosperita? Už víme, že politici pro lidi udělat nic dobrého nemohou jaksi z principu, byli by hned označeni za populisty. Pak zde máme tajemný a nesplatitelný státní dluh jako nástroj zotročení. Nové nemoci, stěhování národů, likvidační války do kterých posílají i naše vojáky, likvidační zákonné kauce, likvidační církevní restituce a další neuvěřitelné projevy mocenské svévole. Marně se ptám, pro koho je to dobré, komu to přinese prospěch. Možná to zachrání nějakou topící se zájmovou skupinu, ale celkově tento systém neprospívá asi nikomu, nevím o nikom, koho by takový stav mohl těšit, snad jen ty, kteří potřebují mít pocit nadvlády a moci za každou cenu. Možná už svět umí jen bojovat a vítězit, ale neumí se dohodnout a stále ještě nedokáže překonat nutnost člověka zotročit. Co tedy dál?

Dosud jsme šli vždy jen dál a dál. Ti, kdo rozhodovali o světě, neohlíželi se zpět, nehledali příčiny, ale vždy nějakým způsobem na stav reagovali dalšími korekcemi a hledáním zdrojů kde se jen dalo. Co kdybychom hledali příčiny, kam bychom až došli? Zcela jistě bychom došli až k biblickým zásadám. Tato skutečnost však přesunuje řešení do oblasti duchovní, do oblasti magie. To odsunuje řešení někam do dalších generací. Těm, kdo jsou již existenčně ohrožení, nezbývá než systém opustit a hledat nezávislé zdroje přežití. Na to stát bude reagovat zvýšením trestů a sankcí, je však otázkou, zda bude schopen je realizovat, uplatnit.

Vize uspořádání světa ve prospěch všech zná svět už několik milénií, jen se jim brání. Všichni reformátoři byli umlčeni, někdy až velmi dramaticky. Budeme tedy hledat, kdo je tou žábou na prameni a nemusí to být bibličtí bohové a jejich andělé. Kdo všechno brání politikům, aby se stali populisty? Kdo je tou silou, která systematicky likviduje svět?

)