 |
Klíč k pochopení historie stvoření 2 |
|
|
1. část 2. část |
|
| Člověk zde vznikl
za poněkud jiných okolností, než bytosti na jiných planetách. Pozemský tvůrce se
držel stranou a spolupracoval s Melkorem, zástupcem Armagedona. Zatímco jinde se
hádali, zde spolupracovali. Ve skutečnosti však na Melkora působila nejvyšší
inteligence, zadavatel Bytí. Šlo tedy o jakýsi omyl Univerza. Když se to prozradilo,
vyvolalo to konflikt mezi Univerzi, ale to už byl zde člověk a měl se k světu,
podílel se na stvoření. V souladu se svým zájmem Bytí ukončil existenci pozemského
Univerza tím, že ho rozptýlil na všechny lidské bytosti. Každý člověk má tak v
sobě kousek svého tvůrce, miluje svoji planetu a snaží se ji chránit. V dalším období přicházely na naši planetu jiné vesmírné entity, nejprve se snahou pomáhat, později s cílem planetu ovládnout, když zde mezi nimi vznikaly spory. Ve velmi náročném sociálním prostředí člověk rychle dozrával a jednotlivci, kteří se osvědčili, odcházeli jako duchovní bytosti na jinou planetu a zpět se vraceli jako proroci a avatáři. Tuto praxi pak napodobily i jiné vesmírné mocnosti a to vedlo k ideovému zmatku a dalším konfliktům. Schopnosti člověka rostly a právě člověk se stal nadějí pro nové Bytí a byl také touto nejvyšší inteligencí podporován. Jednotliví lidé dostávali tvůrčí schopnosti a stali se umělci a objevitely. Snahy ovládnout planetu se pak promítly i mezi vesmírnými entitami do "vesmírných válek", do kterých byla nakonec vtažena i planeta a její obyvatelé. Člověk se svými tvůrčími schopnostmi posiloval své postavení, vymanil se z bídy a postupně vytlačoval vliv vesmírných mocností, které na tuto situaci reagovaly založením církví. Tyto instituce ovládly na dlouhou dobu spirituální prostředí a důsledně likvidovaly veškeré duchovní a sociální alternativy. Do svého systému později vtáhly i jednotlivé pozemské lidi a později vytvořily elitu z osob oddaných jejich systému a systém stabilizující. Tato situace nakonec vedla k současnému chaosu moci, ve kterém člověk naprosto podléhá mocenským systémům, které sám pomáhal tvořit a spravovat. Nadějí člověku přineslo každé snadnější šíření informací, následně pak ekonomická prosperita. Vytvořila se silná střední sociální vrstva, která byla během 20. století likvidována válkami a likvidačními ideologiemi. Vzhledem k tomu, že současný systém již naplnil své možnosti, dostal se do likvidace, kdy jsou provokovány a likvidovány projevy násilí a mocenské zvůle. To však nelze provést v dané době definitivně, protože zde již s ohledem na vyčerpané zdroje a suroviny nelze vytvořit zcela novou civilizaci. Proces přechodu od systému postaveného na negativní energii k systému harmonickému je rozložen na celé 21. století s možností zdokonalení v dalších čtyřech miléniích, kdy se zde předpokládá možnost trvání civilizace. Výsledkem celého procesu pak bude člověk, nová bytost, sociálně fungující na pozitivních principech a sociální spolupráci namísto mocenské direktivy. |
