 |
Opozice |
|
|
||
| Buď je někdo u
moci nebo je v opozici. Alternativou je dělená moc, kdy každý má nějaký podíl na
moci, větší nebo menší. Rozdělení na mocné a opozici vychází ze zásady "vítěz
bere vše". Takové rozdělení je velmi starého původu, vzniklo snad ještě před
hmotou a původní záměr byl ten, že jedni jsou akční a kdo akční není, ten se
jako oponent k jeho aktivitě vyjadřuje. Problém nastal ihned, jakmile výhrady opozice nikdo nebral vážně, moc názory opozice ignorovala a čistě názorová opozice se začala přesunovat do konfrontace. Nakonec se vztahy mezi mocí a opozicí vyhrotily do likvidačního boje. Mocní tedy ustavili jakési formální arbitry, kteří opozici naslouchali a její oprávněné pořadavky se snažily řešit podle možností a vůle moci. Jako příklad uvedu odbory, které se staraly o blaho pracujících. Jak se reálná moc vzdalovala ve své mocenské hierarchii od prostých lidí, opozice se mohla prosadit pouze hrubým násilím, například rebélií. Nejen trvalé konflikty, ale i samotná hrozba konflitu (nyní například obava z teroristických akcí) vedla k vytvoření velmi nákladného obranného systému moci, sledování korespondence a komunikace, policie státní a městská, bezpečnostní agentury, zpravodajské služby a velké úřady pro malé regiony nakonec moc finančně ruinují a jsou příčinou finančních krizí. Nastal čas, abychom si uvědomili, že systém moc-opozice se neosvědčil a je nutné jej nahradit systémem dělené moci. V takovém systému bude mít každý subjekt svůj existenční prostor, své soukromí, ve kterém si bude žít zcela podle svých představ a s podporou vlastní spirituality. Ve vnějších vztazích pak každý subjekt bude ctít společenskou smlouvu. |
