- Ze školy si pamatuji, že člověk je tvor sociální, ale nevím, co to znamená. Snad že by mu samotnému bylo smutno nebo že by se samotou zbláznil? Že je stále na někom závislý? Že musí stále někomu organizovat život? Každý to asi má jiné a je jisté, že mnohé své osobní potřeby člověk uspokojuje právě ve vztazích s jinými lidmi a také bytostmi, svými průvodci. Svojí krátkou úvahou se pokusím nahradit mnoho tlustých knih, který by ani zdaleka vše o vztazích obsahovat nemohly.
- Všimli jste si, že všichni lidé kolem nás jsou úplně stejní jako my? Mají stejné zájmy, stejné vlastnosti, marně přemýšlím o to, kdo se liší, ale ano, některé lidi jsem již poznal a jsem schopen sdělit, čím se od sebe lišíme. A jak s tím začnu, nevyhnu se škatulkování, tedy rozdělování podle nějakého kritéria. Když tedy budu na sobě pracovat a na něco budu fakt dobrý, budu si vážit a mít rád sám sebe, pak budu mít rád většinu lidí kolem sebe, třeba celý svět. Od lidí, kteří jsou jiní, se mohu něco naučit, mají svůj svět a jistě jsou na něco dobří.
- S naprostou většinou lidí nemusím nic řešit, při setkání jsem tedy zdvořilý a všem jim věřím co říkají, souhlasím s nimi a pochválím, když se to hodí. Předpokládám u nich dobrou vůli a všichni jsou mí přátelé, ale nic s nimi řešit nemusím a po ukončení setkání vše končí. Všech si ale vážím, protože vím, že bez nich bych neměl co jíst a pít, byla by mi zima, že se každý nějak snaží.
- Pak jsou lidé, se kterými se stýkám pravidleně z nějakého důvodu. Rodina, přátelé, sousedé, spolupracovníci, diskutéři, klienti, souvěrci se stejnými zájmy, role jsou různé a každý ode mne něco očekává, že pěkně pozdravím a usměji se, vědí, že mám stejné vlastnosti a stejný svět jako oni a chtějí mne pozvat, nabízí nebo žádají pomoc, očekávají uznání a lásku, každý řeší s každým něco jiného. Přijetí vztahy posílí, odmítnutí vztah oslabí. Každý vztah nám něco dá a něco žádá. Vždy máme radost ze setkání a když nás někdo nechce, jdeme dál a až bude chtít, tak se vrátíme, pohoda.  - Pak máme vztahy pravidlené, ve kterých musíme spolupracovat, pak plníme očekávání, dodržujeme smlouvy, jednáme v dobré vůli, případné chyby a škody napravíme, když je napraveno, tak odpouštíme. Hlavně se snažíme odpovědně splnit očekávání, která mají nadřízení i podřízení a plníme oprávněné požadavky nebo dohodnuté úkoly. Sám sebe jsem nyní přesvědčil, jak je snadné mít s lidmi dobré vztahy. 
- Pak jsou zde lidé, ke kterým patříme, na které jsme si zvykli, pro život je potřebujeme a mohli jsme si na ně vytvořit i závislost. Víme o sobě vše, můžeme mluvit naprosto o všem, vzájemně se na sebe spoléháme a máme jeden k druhému plnou důvěru. Tak, osnovu pro vztahy máme a nyní můžeme psát ony tlusté knihy.