- Slovo "komunikace" má několik významů, například "přenos" nebo "přesun", sdělování, veřejná doprava, ulice, cesta, vodní tok, železnice, přenos informací. No a komunikativnost je schopnost komunikovat. Když někdo nekomunikuje, tak se s námi nebaví vůbec, ignoruje nebo spí.      
- Já bych rád ukázal především dva způsoby komunikace, první je vstřícnost, kdy se komunikující snaží vysvětlit okolnosti a dospět ke shodě, druhý styl je asertivní, kdy se jedna ze stran snaží prosadit své zájmy a druhá strana se tomu třeba může bránit. Pokud přijmeme zásadu "o nic se neštvi", pak dáme přednost způsobu jednání a komunikace, které vede ke shodě, dohodě a pohodě.
- Jsou také témata, o kterých nejsme schopni mluvit a nejde jen o strach ze sankce. Například pan prezident není schopen mluvit s reformátorem, který má snahu mu dobře poradit, aby stát fungoval. Děti jsou zpočátku schopny se svými rodiči mluvit o čemkoli, ale když se dočkají hysterie rodiče, pak si raději nechají vše pro sebe nebo se radí s kamarády. Také znám nejen ženy, které mluví hodně, ale neposlouchají ani když se s nimi zatřepe a vyzve, aby aspoň chvíli poslouchaly. Tyto mají blok, aby nemohly změnit své názory. Komunikujeme i přes knihy a psaný text. Mnoho skupin má svoji katechezi a ideologii a přeje si, aby lidé čerpaly informace pouze ze schválených knih, ty další jsou "libri prohibiti", zakázané a někdy ani nejsme schopni se začíst a vnímat. Z toho vidíte, že komunikace jako výměna informací mezi lidmi není jen tak něco jednoduchého a snadného. Mnoho teorií směřuje ke schopnosti prosadit své zájmy a názory, já se pokusím najít způsob, jak zvládnout komunikaci, která by mohla vést ke shodě, dohodě, pohodě a sblížení.
- Podstatné je, jakou reakci očekáváme. Tím můžeme začít a pokud očekáváme odsouzení a nadávky, začneme sdělením vlastního hodnocení, které je katastrofální, bezvýchodné a zničující. Přípravíme tak besedníka na zlou zprávu a když si ji poslechne, snad bude mít snahu nás uklidnit, že to tak zlé není, jak jsme říkali. Tento úvod není nutný, pokud neočekáváme zděšení a nadávky. Ale před sdělením je dobré uvést, oč nám jde: "potřebuji, poradit, potřebuji pomoci", může uvést prosbu. "Řekni, co si mám o myslet" je požádání o hodnotící hledisko, pak vyprávíme třeba hodně dlouho, druhá strana pochopí, že má tu čest nám dělat posluchače "vrbu". Vypovídat se je důležitý rituál vůči sobě samému, protože své pocity a city převedeme na myšlenky a ty už dokážeme svým rozumem zpracovat. Reakce posluchače nám zase umožní vytvoření hodnotového hlediska. Tak jednoduchá je ta naše komunikace. A obecná rada jak komunikovat? Něco sdělíme, něco nám sdělí posluchač diskutér, my mu smysluplně odpovíme, on odpoví a třeba si i něco přidá, to si poslechneme a také něco řekneme - a pak už si nemáme co říci a vše je nám oběma jasné a beseda nás sblížila. Tak je tomu mezi přáteli a sobě rovnými.
- Komunikace s úřadem, nadřízenými nebo podřízenými má jinou úroveň. Pokud jde o direktivu, šéf sdělí úkol nebo požadavek a podřízený radostně sdělí: "ano šéfe, spolehněte se!". Pokud jde o sankce, tak se všemi způsoby snažíme obhájit, prokázat naši dobrou vůli, nepříznivé okolnosti nebo cizí zavinění, ovšem jen neurčité, zde je prostor pro vynalézavost s cílem řešení.
- Jo a s každým člověkem je nejen jiný obsah, ale i jiná forma, jiná délka a jiná frekvence. To jistě víme a tak se snažíme reagovat na přání besedníků v komunikaci pokračovat nebo besedu ukončit.
- Předpokládal jsem, že si v komunikaci sdělujeme pravdu a vše, jak to vidíme, že máme snahu vše co nejlépe objasnit. Často se v komunikaci lže a mlží, pak jde o to, kdy je to přijatelné a kdy to nelze tolerovat. Lží snad můžeme konejšit plané a bezdůvodné obavy, chránit sebe i druhé před neoprávněnými sankcemi a potížemi, lží snad můžeme sdělovat druhému, co si přeje slyšet, pokud to tím skončí a nikdo nebude poškozen. Lež, která někoho poškodí, je nepřípustná. To ostatní ať si každý sám zváží.
- Ještě je nutno se zmínit o případech, kdy komunikovat nebudeme. Jistě vždy, pokud si budeme chránit své soukromí a když by nás sdělené informace mohly poškodit.
- Pokud diskutujeme s lidmi dobrými a přáteli, popřejeme jim moc pěkný den, abychom je ujistili, že je mezi námi vše dobré a během rozhovoru jim projevujeme uznání a úctu a radost ze setkání a pohodu. Pokud to nejde, tedy alespoň vstřícně vyřídíme potřebné záležitosti. No a nyní již jsme schopni se s každým nějak dohodnout.