Vztah
je účelová záležitost a abychom to měli snadné, jsou běžné vztahy normalizovány,
víme, jak se ve vztahu máme chovat a co se od vztahu očekává. Víme, jak se k sobě
chovat v rodině, ve škole, ve sportovním klubu, v zaměstnání, ale nevíme, jak se k
sobě chovat v manželství, protože manželství není vztah, ale pouze legislativní úprava
vztahu a bohužel, nereálná, chybná.
Každý vztah má nějaký účel a řeší to, co bychom sami nezvládli. Když vztah
funguje jak má, tak přináší dobré výsledky, pohodu a lásku. Láska je také odměnou
za dobrý partnerský vztah. Láska není samoúčelná ani bezpodmínečná. Láska se těžko
předstírá, protože je spojena s energií. Když někomu řeknu: "mám tě rád",
tak tomu uvěří, pokud to i pocítí. Partnerská láska a dobrý vztah jako vše dobré
působí závislost. Když pak jeden z partnerů odejde, druhý ho brzy následuje. Snaha
zformovat partnerský vztah do podoby manželství jako základ státu je nepodařené dílo,
které je zdrojem problémů a stresů, ale také zdrojem poučných příběhů,
rozverných komedií a vtipů. Dnes už manželství nebereme tak vážně, i když
jako legislativní úprava řeší společný majetek, plození dětí a jejich výchovu a
předání majetku. Tato legislativní úprava je ovšem také často důvodem k odmítání
uzavření dalších manželství, poškodila by děti z manželství předchozích.
Partneři se scházejí ke společnému životu z různých důvodů a každý důvod má
svoji menší nebo větší váhu. Důvod nebýt sám trvá jen do doby, než potkáme někoho
lepšího. Důvod užívat si erotiku a sexík vydrží čtyři šest let, podle toho, jak
si rozumíme. Nejčastějším důvodem je podpora sociální a solidární, tak může
vztah udržet na celý život. Nejlepší vztahy jsou ty se společnými názory a zájmy,
tedy vztahy souvěrců. O kvalitě vztahu rozhoduje také vzájemná úcta a dobrá
komunikace. Muž potřebuje slyšet pochvalu, žena potřebuje slyšet kompliment. Pokračování
tématu partnerských vztahů najde v hodně tlustých knikách.
Výchova dětí také naplní hodně tlusté knihy, já bych jen připomenul, že rodiče
na výchovu dětí nemají čas, výchovu děti převzaly počítače a televize. To
nedopadne dobře. Snad když jsme to zvládli mistrně my, tak to další generace zvládnou
také. Ostatně, počítače naučí a dají to, co nám chybělo, přístup k informacím,
schopnost tvořivosti a pravidla komunikace.
Vztahy jsou různé, také pracovní, občanské, zájmové, nějaký vztah máme všude
tam, kam patříme. Důvod vztahu je různý a naše představy o ideálním vztahu také.
Někdy se chceme prosadit, jindy vztah uvolnit, utéct. Když napíši, že chceme být ve
vztahu úspěšní, pak myslím na všechny možnosti, tedy jak prosadit ve vztahu svoji vůli.
Celá společnost dokáže řešit problémy ve vztahu spojené s útoky a nepřátelskými
postoji, takže rebel dopadne vždy špatně.
Jistě záleží na tom, zda musíme zůstat nebo zda můžeme vztah opustit, zda nám
vztah přináší nějaké výhody nebo nás jen zneužívá a hrozí sankcemi.
Pro úspěch ve vztahu, který nemůžeme nebo nechceme opustit, je důležité, jak jsme
aktivní a pokud jsme aktivní, pak záleží na tom, jak jsme v souladu s regulemi a úkoly.
V každém vztahu záleží na tom, jak nás kdo potřebuje a kolik času nám vztah
zabere. I zde platí všeho s mírou a přiměřeně. Zvláštní postavou jsou lidé, kteří
jsou nadšení tam, kde by nejraději ostatní utekli. Jako příklad bych uvedl snaživce
z filmu Tankový prapor, který s nadšením zvládl veškerou vojenskou teorii, ale
nakonec málem postřílel důstojníky, když se mu chytil knoflíček košile za spoušť
kulometu. Máme to paradoxy a vše je možné. Mně se na vojně moc líbilo, stále jsem
měl pocit, že jsem mezi radioamatéry na polním dnu. Nakonec jsem to já, důsledný
pacifista, dotáhl až na nadporučíka týlových jednotek, než armáda zjistila svůj
fatální omyl a dala mi ve čtyřiceti letech výstupní list. Takže jedneme slušně a
mějme se dobře, možné je vše.
-9-
|
