|
Hierarchické vztahy
Kdysi dávno se bohové rozhodli, že
se vztahy budou řídit zásadou "vítěz bere vše". Bylo to dáno neznalostí
mocenských zákonitostí, ostatně, mocenské zákonitosti neznáme dosud a myslíme si,
že civilizace snese jakýkoli necitlivý zásah, například zničení jaderné elektrárny
hazardním experimentem nebo zbourání výškových budov v samém centru ekonomiky.
Určitě už víme, že místo zásady "vítěz bere vše" je lepší přijmou zásadu
"dohodni se a mužeš mít vše" nebo "buď hodný a můžeš mít vše".
Jenže modely chování související s konfrontačním prosazením moci už ovládly
celou společnost. Spor mezi Hebreji a Palestinci je věčný i když by nemusel být,
ministr zemědělství prohlásí, že "pod tlakem nejedná" a ve kterékoli
rodině mají menší nebo větší generační konflikt jen proto, že nikdo nechce a
neumí ustoupit a dojednat smír a příměří. Dobrou vůli si lidé i bohové pletou se
slabostí.
Každý má snahu se někam mocensky zařadit, zná svého nadřízeného a také je mu
jasné, kdo ho musí poslouchat, nejen v zaměstnání, ale i v samoobsluze, při zábavě
a v rodině. Naše vztahy jsou všeobecně uspořádány hierarchicky. Hierarchie však
není jednoznačně dána, každý ji vidí jinak, každý si myslí, že ho okolí musí
poslouchat a že právě on to vidí a řeší všechno správně. Reakce toho druhého
nechápeme a víme, že jsou chybné. Onen druhý je na tom stejně. Ví, že prosazuje své
záměry správně, je v právu a nechápe naše nesmyslné snahy. Vůbec nechápeme, proč
se k nám ten či onen tak špatně chová, vždyť přece musí vědět, že dělá
chybu. Ten či onen, kterého kritizujeme to ovšem také vidí zcela jinak.
Nakonec to dopadlo tak, že domy a byty jsou prázdné, žije v nich jedna hašteřivá
stařena, se kterou nikdo nechce bydlet. Ona dáma ovšem také o nikoho nestojí, protože
nemá zájem po cizích lidech umývat schody a rodina jsou samí nevděčníci, kteří
jen ruší její klid. Jsou ovšem i místnosti plné pozitivní energie, tak tam zase každý
rád a často zavítá a pozitivní energii si vybere pro sebe a cizí soukromí je nezajímá.
Jak to řešit? Nejprve by nám to mělo vadit. Komu to nevadí, ten to samozřejmě řešit
nebude. Jenže každý z nás potřebuje kousek té pozitivní energie, kousek přátelství
a někdy i pomoci a spolupráce. Pak stačí, (rada první) když má každý svůj pokoj,
ve kterém je pánem a nikdo ho bezdůvodně neobtěžuje a v cizím pokoji se každý
chová jako host. Pokud jde o vztahy, určitě je lepší rovný vztah na základě
spolupráce, než vztah hierarchický s nejistou hierarchií, ve kterém se prosazují zájmy
konfliktem bez znalosti názoru druhé strany. Pak mohu dát druhou radu: spolupracujte,
sdělte partnerovi, co byste rádi a čekejte, jak to přijme. Pak si vzájemně vyhovíte.
Třetí rada pro vztah: každý vztah chce mít svoji optimální míru, ani moc, ani málo.
Pokud zrovna ze vztahu neutíkáte, pak je dobré odhadnout, jak často nás chce partner
vidět a o jakou spolupráci má zájem.
A pokud jde o organizaci ve které jsou hierarchické vztahy běžné a potřebné, tak si
uvědomme, že organizace má svůj účel ve prospěch všech zúčastněných, že každý
zde má svoji potřebnou roli, kterou plní lépe či hůře, ale hlavně profesionálně,
solidárně a loyálně. Mistr ve svém řemeslném oboru že je pro firmu stejně důležitý
jako její manažer nebo majitel. Až si tyto zásady vztahů uvedomíme a pochopíme
jejich výhodnost pro naši pohodu, jistě budeme pak ve vztazích úspěšní a spokojení.
|
|