lg_medy.gif (2537 bytes)  lg_nplat.gif (2384 bytes) Duchovní mezníky historie

  Každá doba má svého ducha, svůj charaker, své podmínky a možnosti, vše to je dáno předchozím vývojem, na tom se podepsaly tvůrčí akty všech, kdo toho byl schopen, a každý tvůrčí akt má svoji platnost trvale tak dlouho, dokud není zrušen. Základem tvůrčího aktu je myšlenka a každá myšlenka jednou naplní svoji účinnost. Po svém vyčerpání nezaniká, ale stává se břemenem, které obtěžuje tak dlouho, dokud není zhodnoceno a odstraněno. Zpravidla se v jednom časovém úseku řeší více problémů současně, protože je nutné připravit podmínky. Špinavé nádobí je sice možné mýt po jednom kuse, zejména pokud se potřebuje, zpravidla se však myje vše najednou, když se mytí připraví. V tvůrčí práci se také pro očistu připraví podmínky a podle hloubky se pak změna nazývá změnou historického období,  celého věku nebo dokonce kalpy. Změna kalpy znamená také změnu pravidel magie. To období prožíváme právě nyní a jeho základem je změna pravidel moci, dosud se vytvářela vysoká hierarchická společnost na základě militantních duchovních pravidel a zásady "vítěz bere vše", nyní se bude vytvářet nižší hierarchická levelová společnost s použitím pozitivních duchovních principů na zásadě "úspěch přináší dohoda a její dodržení". Při každé změně se však musí vyhodnotit a ukončit to, co dosloužilo.

  Podmínky pro změny otevřelo ukončení moci a zánik božských bytostí - nositelů negativních militantních principů, bytostí, které provokovaly nasilí, užívaly černou magii, tedy své moci k likvidaci oponentů a zneužívaly i lidský potenciál degradovaný na pouhou energii. Duchovní principy byly stanoveny ještě před vznikem hmoty a pro každé tvůrčí období se vybírají ty, které mají sloužit co nejlépe a ty pak vytvoří charakter tvůrčího věku a podmínky pro život bytostí. Dosud byla dána lidem cesta a kdo sešel z cesty, stal se hříšným a byl trestán. Nyní je lidem a všem bytostem nabízen celý duchovní a hodnotový realizační prostor, ale o to přísnější sankce jsou pro ty, kdo prostor opustí včetně zániku ducha. Tou mezí, za kterou se nesmí, je vznik násilí. Nikdo nesmí jednat způsobem, který je označen jako násilí a které k násilí vede. Pokud přesto při jakémkoli jednání vznikne násilí, je to důvod k vyhodnocení situace, k poučení a vytvoření precedentu, aby se již taková situace neopakovala. Předpokládá se a očekává jednání v dobré víře a v dobré vůli. Ke konfrontaci a riziku násilí dochází při střetu zájmů a pro tyto situace, se kterými se počítá, je připravena duchovní arbitráž, která situaci zhodnotí s cílem dosažení shody a spokojenosti a následně vytvořením nových pravidel spolužití.  Tato pravidla nastavují podmínky pro novou kalpu a nový věk, ve kterém se nikdo na žádné úrovni nemá dopouštět násilí. Vše se má řešit nejmírnějšími leč účinnými prostředky a násilí je možné pouze jako realizace božího soudu. Nejde ale o trest nebo mocenskou zvůli, ale o nástroj nápravy.

  Na vyšší duchovní úrovni byla uzavřena volba tvůrčích principů a sociálního uspořádání, které bude kompromisem mezi hierarchickou a rovnostářskou společností, kde úrovně, levely, vytvoří dostatečný prostor pro duchovní růst člověka na základě jeho archetypálních schopností. Když tuto oblast a oblasti související budou řešit tvůrčí mágové, k řešení na úrovni šamanů, andělů a lidské elity zůstane problémů ještě mnoho a k těmto přibude mnoho dalších, které budou souviset s pozvolným úpadkem civilizace. Proces úpadku civilizace je způsoben sníženou dostupností surovin, kdy jedině železa je dostatek pro celý věk, ostatní neobnovitelné zdroje budou postupně vyčerpány. Nyní jsou ve větších hloubkách především na území severní Asie, kam napadaly jako všechny ostatní z kosmu ve formě meteoritů. Časový horizont doznívání civilizace je stanoven na čtyři milénia. Každý, kdo se bude chtít podílet na dotváření, správě nebo jiné službě společnosti, může počítat s dalšími inkarnacemi, zpravidla zajištěnými. 

  S tvůrčím potenciálem člověka se počítá, proto mají lidé znát okolnosti a tvůrčí počiny, které jsou stále ještě platné pro současný a příští věk. Před vznikem hmoty byly stanoveno, že nositelem tvůrčí moci se stanou bytostní existeční formy, tedy bytosti duchovní, které budou mít vlastní charakter, schopnosti, paměť a pud sebezáchovy. Tato forma existence se osvědčila. Ještě před hmotou také vznikla kauzalita, tedy příčinnost dějů, kdy vše, co se stalo, má svoji příčinu a následek. Realita pak kauzalitu upravila v tom smyslu, že příčin jediného jevu může nebo i musí být několik a také následlů může být několik nebo naopak několik jevů společně může ukončit jediný následek. Kabalisté a mágové znají a užívají kauzální diagram nazvaný sefíra, tak i ten vznikl ještě před hmotou.

  Pro vznik hmotného světa rozhodla právě snaha rozpoznat kauzální systémové děje jako vrchol moudrosti a nástroj duchovního růstu. Hmota byla koncipována na zásadě schopnosti proniknout a utvářet jednu formu hmotu jinou, tedy diverzifikace vlastností hmoty. Na základě sporu pak byl počet prvků předimenzován nad praktickou potřebu, takže mnohé prvky se v praxi ani neuplatní. Vlastnosti mnoha prvků a sloučenin byly tvůrčím způsobem upraveny, to se týká zejména uhlíku (může vytvářet nekonečné řetězce), vody (rozpustí jakoukoli anorganickou látku, nejmenší objem má při 4 st.Celsia, má vysoké konstanty tepelné, sublimuje a výčet není úplný) a uranu (dokáže se rozpadat za současného vzniku tepla). Tvůrcem hmoty, živlů a přírodních zákonů je Absolutno a působí v celém hmotném prostoru. Znalosti z této oblasti jsou přístupny člověku ve formě vědy včetně dotváření pro potřeby civilizace.

  Na základě vlastností hmoty a živlů jsou dotvářeny podmínky pro život na jednotlivých planetách. Pro potřeby života na naší planetě byly upraveny vlastnosti světla tak, aby neslo energii a nelikvidovalo život, bylo zařízeno vlastní topení planety s použitím vlastností uranu a byly postupně připraveny vlastnosti atmosféry, moře a pevniny pro vznik života. Touto proměnou se věda již dostatečně zabývala. Samotná živá buňka však nevznikla zde na této planetě, protože tvůrčí příprava by zabrala neúměrně mnoho času, primitivní živé buňky schopné přenosu, života v pozemských podmínkách a vlastní reprodukce byly přeneseny z kosmu technickými prostředky.

  Pro život mají starohory, prvohory a další "hory" takový charakter: Ve starohorách se život namnožil do té míry, že musel být likvidován. V prvohorách tedy existovaly likvidátoři života, existence byla redukována pomocí nevybíravých predátorů. Takový tvůrčí přístup byl odmítnut a ve druhohorách zde žily ještěři býložravci, kteří na sebe nijak neútočili. Jejich mršiny však ohrožovaly život ještě více a proto byl tento svět ukončen pádem velkého meteoritu, který změnil tvář planety a citelně ji ochladil. Třetihory, podobně jako prvohory redukovaly život pomocí predátorů, ovšem ochlazení vyžadovalo tepelnou ochranu, srst a peří. Důsledkem takové životní formy nám zůstalo z prvohor a třetihor uhlí, z druhohor ropa. Čtvrtohory stabilizaci života dořešily řádem v oblasti potravinového řetězce, kdy svoji reálnou šanci má predátor i kořist a úspěch lovu je řešen pomocí řádu a duchovního vlivu. Elementárové a animální bytosti řeší všechny potřeby živočišného světa a prioritou je zachování rodu. Takové řešení se osvědčilo.

  Vývoj nebyl však řízen pouze potřebami reality, ale také na pozadí tvůrčích konfliktů. Zda byl trvalý tvůrčí konflikt z hlediska některé tvůrčí úrovně řízen a úmyslně udržován je spíše jisté, protože jinak by projekt bytí rostl neřízeně a nekontrolovaně a možná by již dávno zanikl. Trvale zde byly přítomny síly tvůrčí, správní a likvidační, kdy tyto vlastnosti mohou být a jsou součástí každého subjektu s tím, že některá role převažuje. Hodnotitelem a likvidátorem tvůrčího procesu byl Armagedon, ale vznikly trvalé spory, kdy likvidoval i to, co se likvidovat nemělo nebo nemuselo. Vznikla nová entita, nejvyšší kosmická inteligence (tvůrčí a hodnotící) a proces byl upraven a stanovena pravidla vývoje. Možná právě tento proces dal vzniknout legendě o padlých andělích, protože právě zde se objevuje dialektika řádu násilí a harmonie. Každý tvůrčí počin se děje na základě systému a zde dochází k systémové konfrontaci. Zásadní systémové tvůrčí změny právě přinášejí změnu této kalpy.

  Dříve působilo asi dvacet tvůrců Univerzum na své planetě, každý Univerzum měl svoji planetu na které byl neomezeným pánem, ale později se jednotlivé civilizace rozmohly tak, že bytosti začaly cestovat na technických prostředcích. První kontakty byly přátelské, pozdější vyvolaly mocenské spory a musel být vytvořen řád pro úroveň vesmírných kontaktů a návštěv, který spory ukončil na základě dohody, že mocenské působení mezi planetami není možné, pouze je možný volný přesun duchovních bytostí, které se na nové planetě mohou asimilovat, přinést a nabídnout dobré zkušenosti ze svého prostředí. I zde se ale projevila konfrontace systémů. Z jiných planet jsme dostali šlechtěnou pšenici, sexualitu pro potěšení (Ra) a v současné době výpočetní a komunikační techniku. Konfrontace a přímé ohrožení planety však vedlo ke změně přírodních zákonů, teorie relativity ukončila možnosti hmotného cestování mezi planetami. 

  Nová tvůrčí epizoda nastala na naší planetě s příchodem člověka. Pozemský člověk podobný božským tvůrčím bytostem (podle obrazu svého) vznikl až ve čtvrtohorách jako pomocník a služebník bohů, jeho úkolem bylo řešení správních vztahů v oblasti přírody, tedy jako elf. Jeho život se od života zvířat mnoho nelišil. V důsledku sporu mezi vesmírnými entitami a snad v přímém vlivu nejvyšší kosmické inteligence byla pozemskému člověku dána schopnost nezávislého kritického myšlení a tím se mu otevřela cesta duchovního růstu a cesty mezi bohy. Každá změna s sebou nese důsledek přímý a kontraproduktivní, pro planetu byl přímý důsledek v duchovní konkurenci, pro jiné planety kontraproduktivní, kdy rostl duchovní potenciál naší planety a planeta se stala silným konkurentem planet jiných. Tato situace se vyhrotila před 15ti milénii do otevřeného konfliktu.

  Před asi 15ti milénii došlo k mocenské zvůli, když byl zabit pozemský Univerzum a nahrazen Daemonem. Na planetě to prošlo bez povšimnutí, ale na vyšší úrovni byl pozemský Univerzum reevokován a rozptýlen (zkopírován) do všech vyspělých pozemských bytostí, takže každý člověk může zde být stvořitelem v tom smyslu, že může ovlivnit nějakou oblast života, nyní v oblasti sociální, tedy ve prospěch harmonických vztahů.
  Nový Stvořitel izoloval část lidského potenciálu za hradbamí Atlantidy a vytvořil svoji vlastní pozemskou tvůrčí entitu. Kromě toho zde obnovil moc ještěrů. Nastala doba sporů a konfliktů do které se zapojilo několik vesmírných entit. Planeta Země se stala systémovým a mocenským bojištěm. Mnohé schopnosti, jako například teleportace, zvedání těžkých břemen a další, byly zneužity jako zbraně a odebrány. Konflikt vyústil ve zničení Atlantidy a téměř veškerého života, naprostou zkázou lidské civilizace a jen některé horské kmeny měly možnost další existence na úrovni doby kamenné. Epizoda Atlantidy byla uzavřena jako součást mocenských bojů, kdy následně bylo zničeno mnoho dalších civilizací. Vinu není možné stanovit a spíše se jeví zánik Atlantidy jako oprávněný, protože šlo o izolaci elitní skupiny. Po zániku Atlantidy byla planeta považována za pustou. Tato epizoda je datována na období před 13ti milénii. Předpokládá se, že byla spláchnuta vlnou tsunami vyvolanou silným atomovým podmořským výbuchem.

   Pokud je planeta vyhlášena za pustou a opuštěnou, mají cicí entity právo ji obsadit a pokračovat zde ve vlastní tvůrčí činnosti. Tak sem přišly síly z Orionu a založily postupně několik civilizací na západní polokouli a v severní Africe na území dnešní Sahary. Konflikt mezi vesmírnými entitami se však vyostřil a je zde předpoklad, že život na západní polokouli byl celý zničen zásahem slunečního jazyka vyvolaného cíleným zásahem slunce cizím předmětem. Možná v té souvislosti vznikly pouště i na jiných místech planety. Osud planety mezi osmým a čtvrtým milémiem je nejasný, ale vznikaly zde další civilizace a mnohé se jistily přesunem duchovních pozemských bytostí na své domovské planety, což trvá dosud. Před čtyřmi milénii začíná naše doba historická, kdy již víme, že v té době zde na Zemi existovaly vyspělé civilizace a pozemský člověk se rozšířil na celé planetě, kde měl podmínky k životu. Vytvořily se jednotlivé vesmírné entity, přičemž původní pozemské obyvatelstvo stále žilo na primitivní animální úrovni. Vesmírné konfrontace se přemístily na naší planetu ve formě bojů mezi civilizacemi. Jejich charakter vylučuje stanovit vítěze a také původce konfliktu. Vesmírné zásahy pak způsobily zánik nejméně šesti velkých civilizací. Ke změně této tendence došlo v období před dvěmi a půl milénii s rozvrácením říše Babylónské. Ukazuje se, že šlo opět o říši Daemona, který se vyznačovat snahou se oddělit jako elita a přitom vládnout všem. Když Marduk se rozhodl a požádal o boží soud nad viníky rozvratu říše, prohlásil Baal: my dostaneme přes hubu taky.

  Rozvratem Babylonské říše nastala nová epizoda v pozemském vývoji. Marduk požádal o boží soud, tedy o zásah vyšší vesmírné moci a při jednání pak uvedl, že příčinou násilí na planetě je společná existence entit různého původu. Tato okolnost vyla zkoumána a potvrzena. K řešení došlo o půl milénia později v procesu vzniku Říše římské. V očekávání trestu se jednotlivé entity vzdaly své identity a jednaly spíše anonymně a navíc se naučily vydávat za někoho cizího, jednat problematicky a kazit cizí kredit. To vedlo k chaosu a zamíchání entit. Starověké říše zanikly a nastala nová tvůrčí éra, jednotný svět Říše římské, které v určitých ohledech trvá dosud. Kromě toho uplatnění "vody zapomnění" před inkarnací způsobil až na malé výjimky ztrátu povědomí původu a příslušnosti k některé vesmnírné entitě. Tím byla odstraněna základní příčina pozemských sporů. Po smíchání entit došlo k jinému dělení, na základě archetypálních vlastností. Během období od vzniku Říše římské do jejího sociálního rozpadu se profilovaly mocenské struktury na základě archetypu. Vznikla bílá rasa jako mocenský militantní pozemský subjekt. Právě v období adoptivních císařů došlo založení současného sociálního systému a přijetí nových mocenských pravidel. Populace se rozdělila na privilegované (elitu) a prosté (poddané). Byla přijata celá řada zásad pro udržení moci elity včetně zásady nešíření poznání, pravidel finančního systému, kariérního řádu, násilného ovládnutí poddaných. Nový řád byl vyjádřen v Římském právu a v Bibli, v Novém zákoně. Války a násilí však pokračovaly dál, protože elita byla na základě svého archetypálního původu nadále vnitřně rozdělena a pokud panovala pozdějiší shoda, pak války se staly nástrojem zničení a nového prostoru pro tvůrčí snahy poddaných. Pozdější shody a neshody uvnitř elity pak byly spíše účelové, osobní a pragmatické. Vždy se dokázala elita spojit v případě svého ohrožení.

  Naši dobu zahájil mj. vynález knihtisku, který rozšířil poznání mezi další sociální a názorové vrstvy a umožnil rozšíření nových znalostí mezi lidi. Byla zveřejněna Bible a tím prozrazeny a napodobeny finty elity. Spolu s technickými informacemi, které přímo nebo jako vojenské technologie zvyšovaly moc a bohatství elity, se šířily i filozofické a osvícenské názory. Mocenské boje pak oslabovaly celou společnost a vznikla nová situace, ve které se začaly u moci střídat jednotlivé skupiny. Kdo vyvolal odsouzení veřejnými míněním, ztrácel moc. To bylo později dovedeno k dokonalosti vytvořením zástupné moci. Kdy ambiciózní jednotlivci dostali malý podíl na moci, pokud na sebe převzali plnou odpovědnost. Všechny tyto procesy vedly v konečném důsledku k posílení moci a bohatství malé skupiny elity. Malý počet osob a rodů řídí celou planetu a spolu se souběhem dalších okolností nastala pro většinu populace relativně příznivá klidná doba. Konfrontace se přesunula do oblasti magie a v této oblasti dojde k novému nastavení světa s tím, že rozdělení do archetypálních skupin umožňuje soud nad světem a stanovení nových pravidel pro další existenci civilizace. Základem těchto změn je odstranění některých archetypů a jejich duchovních principů a otevření nových existenčních možností pro ostatní populaci.