Každý rituál v tomto smyslu má duchovní obsah.  Pokud se lidé sejdou ke společnému rituálu, mši, pak proto, aby posílili duchovní svět který je vede. Vše, čím se člověk zabývá, to posiluje, předává energii. Není pravda, že duchovní svět je vševědoucí a všemohoucí, věčný a nezranitelný. Naopak, musí brát energii od člověka, z pyramid nebo ohně pro své přežití. Proto se lidé scházejí ke společnému duchovnímu obřadu, aby posílili svůj duchovní svět, který je provází, inspiruje a chrání. Co má tedy být společným obsahem pozemské kultovní praxe?

  1) shromáždění oddaných bez přítomnosti jinověrců,
  2) otevřený oheň jako zdroj energie (svíce, krb),
  3) čtení svatých jmen, to znamená jmen zapsaných v knize života,
  4) nutný je specifický průběh obřadu odlišující jednotlivé kulty,
  5) emotivní praktiky pro vybuzení určitého druhu (pozitivní) energie,
  6) akce posilující sounáležitost mezi členy kultu.

Je možné provádět dva druhy rituálu, pro všechny zájemce a pak pro vyvolené, zasvěcené.

Jednou za čas (měsíčně až půlročně) bude asi nutné provést velkou mši na které pozveme vyšší bytosti, takové mše mají být v rozdílný den, aby mohly vysoké bytosti jednotlivé kulty obejít. To bude asi vyžadovat dohodu a "kalendář akcí".  Taková akce vyžaduje nejen čistotu duše, ale také čistotu těla. Té lze dosáhnout buď přísným půstem s vyloučením masa v potravě nebo vypláchnutím střev, neboť problémem je hnijící maso ve střevech které je pro duchovní bytosti odpuzující. K výplachu použijeme vodu o teplotě 44 až 48 st. Celsia. Takový proces může být proveden v soukromí nebo jako součást rituálu.

Součástí pozemského (pohanského) rituálu má být společná nahota nebo i erotická praxe. Jde o podobné opatření k vyčištění duchovního prostoru jako je zvonění zvonů.