|
|
Římský
systém vyústil do současné krize. Nastal souběh krizí v mnoha oblastech a
postihl všechny státotvorné nástroje. Zasáhl také všechny úrovně magie a právě
v oblasti magie se situace řeší. Situace připomíná mazání zavirovaných programů
v počítači. Vyburcoval k aktivitě i vesmírné mocnosti, které si zde svoji moc
několikrát pojistily. Pokud nechceme, aby se utrpení, bezpráví a násilí opakovalo,
musíme ukázat na vše, co nechceme, a včas, za dobré paměti, nabídnout řešení.
Naše řešení pak prověří nový věk. Následující zásady nám mohou připadat
jako samozřejmé:
1) konzistentní společnost
společnost se několikrát rozpadla, to vždy, když elita zapomněla na zbytek světa,
přestala se zabývat plebsem, ponechala chudé svému osudu. Pak se vždy našel nějaký
rebel, který pozvedl lid a mocným způsobil problémy. Obvykle to skončilo fyzickou
likvidací části elity a ztrátami na životech. Dvě sociální vrstvy jsou málo,
alespoň čtyři základní a větší počet sociálních úrovní.
2) střední vrstva
dvě vrstvy byly trvale udržovány také likvidací střední vrstvy, která byla zdrojem
hodnot především v roli podnikatelů. Právě absence střední vrstvy vedla k úpadku
společnosti. Živnostníci a podnikatelé jsou kromě produkce hodnot i tvůrci
životního stylu.
3) vzdělanost
římský systém se zaměřil na udržování poddanství plebsu a tomu podřídil i
školství. Školní osnovy nepřipravovaly na mnohé profese, zejména v oblasti
humanistické. Je prokázáno, že vzdělanost společnosti je jednou z opor prosperity.
Školství musí podporovat moudrost a růst osobnosti.
4) přímý výkon moci
skutečná reálná moc se zcela oddělila od zbytku společnosti také tím, že
vytvořila zástupnou moc ve formě politické správy. Kromě toho politickou moc
rozdělila na pravici a levici, zatímco správa musí být konzistentní a řešit
správu společnosti napříč celým politickým spektrem. Řešením je zrušení
zástupné moci a vytvoření samosprávných regionů ve kterých budou správní moc
realizovat přímo bohaté a mocné rody s vlastní odpovědností za prosperitu celého
regionu.
5) rozdělení peněz na osobní spotřebu a na investice
majitel továrny jednal s penězi továrny jako by to byl jeho soukromý majetek a ve
svévoli majetek vybral a způsobil bankrot továrny. Nazýváme to tunelováním,
některé případy byly trestány, je však nutné rozdělit peníze na prostředky firmy
a osobní dispozici, aby se tunelování zabránilo.
6) veřejná kontrola toku daní
není asi možné zajistit úplnou kontrolu veřejných financí, ale tok daní je nutné
podřídit veřejné kontrole tak, aby každý plátce daně mohl spolehlivě kontrolovat
veškeré pohyby peněz z daní.
7) právní stát
nikdo nebude vyžadovat výhody, na které nemá podle zákona nárok a nikdo nebude
omezovat kohokoli způsobem, který zákon nepředepisuje. Zákon musí být společenskou
smlouvou, nikoli diktátem lobistů.
8) náboženská svoboda
vyznání jakékoli duchovní autority je sice zajištěno zákonem, ale omezeno vlivem
církve. Skutečná náboženská svoboda nastane až po zrušení duchovního monopolu
velkých církví.
9) žádné války, revoluce ani genocidy
války jsou účelovou záležitostí k prosazení změn ve společnosti, pro likvidaci
střední vrstvy, snížení lidnatosti a zničení vytvořených hodnot. Války zaniknou,
až se vojáci naučí zabíjet své vlastní velitele.
10) náprava finančního systému
fianční systém musí být ve shodě s karmickým kreditem a kreditním systémem podle
veřejného mínění. Vyplácení úroků z vkladů je nesprávné. Všichni mají
mít dost peněz na vše, aby si nemuseli půjčovat.
11) plánované hospodářství, ne volná ruka trhu
prvky plánovaného hospodářství se osvědčily, zatímco "volná ruka trhu"
vnesla chaos do ekonomiky. Státní správa musí být mocensky nadřízena všem
ekonomickým subjektům.
12) role Internetu
společnost změnila každá nová informační technologie, například vynález
knihtisku a nyní také počítače a Internet. Přístup na Internet musí být zcela
svobodý pro vkládání i čtení dat. Nesmí se zde uplatnit ani cenzura, ani
blokování, ani zavirování.
13) rody a komunity
sociální uspořádání existenčních skupin musí být ponecháno vůli osob, což
bude dáno především kultem, tedy náboženskou příslušností. Naše společnost
upřednostňuje rodiny jako základ státu, je však možné žít jako osoba osamělá,
ve velkém rodu nebo v komunitě. Každá forma spolužití má své výhody i nevýhody.
Pro tuto volbu budou také rozhodující sociální podmínky ve společnosti.
14) životní alternativa
dosud byla každá duchovní a existeční alternativa diskreditována, zakázána a
trestána. Takový systém však vytváří sociální tlaky. Není možné podřídit
celý svět jediné hodnotové a správní formě, když všude jsou jiné podmínky
přírodní a sociální. Každý národ a každá názorová skupina musí mít možnost
žít podle svých potřeb, představ, hodnot a plánů.
15) určení sociální role všech sociálních vrstev
ve společnosti se utváří mnoho sociálních vrstev a každá má svoji sociální
roli. Všechny sociální vrstvy musí být solidárně zapojeny do dělby práce a
společného správního systému. Každá sociální vrstva má v rámci společnosti
jasný úkol.
16) respektování veřejného mínění
existenční procesy ve společnosti utvářejí veřejné mínění. I když je veřejné
mínění modelováno také medializací a kultem, vždy odráží potřeby široké
veřejnosti a musí být respektováno. Potlačování nepokojů lze považovat za
selhání správy. |