Ďábel = Satan

  V době, kdy jsem hledal poznání v katolické církvi, ptal jsem se důstojného pána, jaký je rozdíl mezi Satanem, Ďáblem a Antikristem. Odpověděl mi: to je zcela jedno, jde o jednu a tu samou bytost. Moc moudrý jsem z toho nebyl. Když jsem se později ptal osvícených osob, kde hledat Ďábla a Satana, o koho jde a jak se projevují, nikdo mi nedokázal dát jakoukoli odpověď. Podle projevů jsem se snažil rozpoznat Stvořitele a jiné bohy a duchy. Pokud jsem došel k nějakému poznání, nesouhlasilo zcela hodnocení dobra a zla. Satan je ve Starém zákoně mnohokrát připomínán, ovšem o Ďáblovi se tam nemluví, jen asi 4x a v množném čísle (obětovali ďáblům). Poznal jsem, že tyto bytosti souvisejí s hodnocením dobra a zla. Podle Starého zákona zde byla taková dialektika:

Člověk věděl, že  proti sobě stojí Bůh a Satan a to podle katecheze od doby asi 400 let před Kristem. Ono oddělení se tedy vztahuje na období babylónského zajetí, Nabukadnezara, krále Kýra, Sokrata a Zarathuštry. Traduje se, že Satan a Lucifer jako padlí andělé opustili Boha Hospodina. Lucifer není v Bibli připománán, Satan je v Novém Zákoně asi 36x a ďábel 38x, oba s malým písmenem jako bytosti archetypální..
Samotná dialektika hodnotila Boha oproti Satanovi. Jeden z nich mohl být dobro a pro toho druhého zbylo zlo. Jestliže Stvořitel Hospodin nenáviděl člověka a vyžadoval od něj oběti, působil mu bolest a utrpení, pak samo hodnocení z hlediska člověka vyznělo ve prospěch Satana, který byl vůči člověku přátelský a vlastně byl advokátem člověka. Za takto stanovené dialektiky pak připadla strana zla Hospodinu a strana dobra Satanovi. Zde je důvod zloby, že se člověšk naučil kritickému hodnocení. Toto nepříznivé hodnocení bylo ošetřeno stanovením nové dialektiky.

  Přitom Ďábel byl démon spolupracující a vybíral odpadlíky od Boha. Takže duše zemřelého patřila buď Bohu nebo Ďáblu. Do archetypální  role ďábla pak byli dosazování deprivanti a lidé s touhou po mstě. Spirála zla se roztočila a dialektika již vyzněla ve prospěch boha. Bůh je dobrý, Ďábel je zlý. Satan pak zůstal stranou a vytvořil linii s odlišnou mírou zla.

Další snaha katecheze vedla ke splynutí povědomí Satana a Ďábla:

Tím došlo ke zmatení orientace v bytostech, lidé ztratili povědomí o tom, kdo je na straně dobra a kdo na straně zla. Roli ďábla plní lidé zlí, s touhou po pomstě, duše lidí škodících. Satan pomáhá člověku, inspiruje kulturu a alternativní duchovní směry, ve kterých se naplňuje vůle člověka, umožňuje se jeho duchovní růst a orientaci v realitě. Ďábel má na svědomí lidské utrpení a Bůh je mimo hru. Vše špatné lze svést na ďábla a Bůh je bez viny. Stačilo jen, že dal ďáblu moc škodit. Stejně jde pouze o lidskou záležitost a škodí vlastně lidem sami lidé. Stačilo jen nastartovat spirálu zloby a násilí.

Vraťme se k tomuto pojetí duchovní polarity. Pokud se nám podaří zlikvidovat ďábla, tedy lidi a duchovní svět lidem škodící, pak se navrátíme nejen do doby před 2500 lety, ale dáme moc pozemských bohům, těm, co přejí člověku a pomáhají mu v pohodě přežít. Stačí volit to, co prospívá člověku. Tedy ne mně, ale jemu nebo všem. Bez ohledu, od koho to pochází. "Věř čemu chceš, hlavně, kdy ti to pomáhá." Přijmi vše, co pokládáš za dobré, bez ohledu od koho to je, a za dobré pak buď vděčný.