lg_perspekt.gif (3329 bytes)

Dialektika člověk-bůh   zpet.GIF (144 bytes) tam.GIF
  Současná moc má prioritní snahu: eliminovat náboženskou svobodu a to dvěma způsoby: 1) předkládá vlastní diverzifikované (pestré, různé) formy spirituality a 2) snaží se pomocí černé magie a vlastních průvodců vrátit hledající zpět do svého systému.
  Kdokoli se rozhodne opustit systém jediného boha a zvolí si nové vlastní průvodce, po nějaké době jsou jeho vlastní průvodci vyhnáni a nahrazeni oficiálními anděly strážnými. Nezbývá, než tyto vetřelce likvidovat v rámci celkové očisty a své průvodce přivolat zpět.
  Můžeme hledat příčiny a souvislosti. Sobecký bůh prohlašuje jiné bohy za démony a přisuzuje jim vše negativní, co lidstvo prožívá, včetně skutků vlastních. Takto snadno získá lidi na svoji stranu k lidkvidaci odpůrců, kteří jsou však na straně člověka. Nezbývá, než opustit přehledy a hodnocení kultů a ideologií a navrátit se k principům. K tomu je však zapotřebí schopnost rozlišit dobré a zlé z vlastního hlediska. Není proto divu, že tato schopnost se stala záminkou pro konfrotaci mezi bohem a člověkem. Naději člověku dává skutečnost, že za celých šest milénií těchto snah se nepodařilo člověka zcela zotročit.
  Nastala však situace, kdy je nutné člověka poučit, dát mu nové poznání, aby v příští době zcela nepodlehl svým sobeckým nepřátelům.
  Proč se vlastně bůh snažil zabránit člověku získat schopnost rozpoznat dobré a zlé? Jistě proto, že dobré pro boha není dobré pro člověka a zlé pro boha není zlé pro člověka. Nabízí se teze, že se bůh bojí vlivu člověka, že člověk je schopen tvořit stejně jako bůh, ovšem jiný systém.  
  Jak se cizí bohové mohou bránit? Mohou například přemluvit člověka, aby se dobrovolně vzdal svého tvůrčího ega a přijal princip naprosté oddanosti cizím bohům. Mohou také nabídnout boj za prosazení lidských zájmů. Vzdávat se svého ega ani bojovat ale nebudeme.
  Jak by vypadala společnost, pokud by člověk tuto nabídku přijal a zcela se podrobil cizím bohům? Skončil by jako zcela nesvéprávný otrok bez možnosti samostatného myšlení. Historie tuto tezi potvrzuje.