 |
na své cestě za poznáním jsem se
přesvědčil, že ze všech současných duchovních rčení je pravdivé pouze ono
"všechno je jinak". Pomalu se mi skládala mozaika poznání. Nyní již vím,
že duchovní a lidský svět je spojen vazbou tak pevnou, že vědecky zkoumat svět
hmotný a ignorovat přitom svět duchovní, je stejně marné jako slepě pouslouchat
kteroukoli autoritu, například pitomce Aristotela.
Padat na zadek před autoritou je stejně pošetilé jako věřit televizním
zprávám. Věřil jsem všemu, co mi kdo sdělil a bylo toho hodně, protože přijímám
také telepatické informace z duchovního světa, na což mám certifikát :-)
Veškeré poznatky jsem řadil do svého systému a postupně takto verifikoval dříve i
později přijaté informace. Svůj dopis píši jako otevřený ze dvou důvodů: 1)
předpokládám, že veškerá elektronická pošta je stejně kontrolována, což mi
však nevadí. 2) přeji si, aby si mé stránky měli možnost přečíst všichni
hledající, což je důležitější. Ve svém dopise bych chtěl především sdělit
svůj pohled na lidskou existenci a klíčové epizody jejího vývoje.
Naše potíže nastaly v okamžiku, kdy musel být zachován člověk stvořený k
obrazu božímu, což bylo před 15 milénii. Bohové před milionem let vypadali jako
dnešní lidé a podřízené bytosti měli podobu malého ďábla, vysokého člověku
asi po kolena, celého černého a ošklivého. Dokud Stvořitel lidskou radu opět
likvidoval jako pouhou tvůrčí etudu, tak byli skřeti spokojení. Jakmile však vznikl
člověk podobný bohu a nebylo jej možné zlikvidovat, skřeti se vzbouřili a žádali
změnu vzhledu. Byla posílena jejich aura a v té se schovali. Byli nadmíru spokojeni.
Byli k nerozeznání od Světelné bytosti Ducha Svatého. Toho ovšem zneužívali a
jakmile měl k člověku vstoupit Duch Svatý, přišli místo něj a člověk
záměnu nepoznal. Aura malých démonů však potřebovala ke své záři negativní
energii a jak mládencům pohasínala, sami provokovali negativní energii mezi lidmi.
Důsledkem toho byla i zkáza Atlantidy. Řádili zde na Zemi jako diví a tak Stvořitel
slíbil svým oblíbencům (lidem), že je přenese na jinou planetu a zlé lidi zde
ponechá s démony.
Po zkáze Atlantidy planeta zpustla a po dvou miléniích ji obsadily vyspělé
bytosti ze směru od souhvězdí Orion. Zabydleli se na Zemi a vytvořili nové
civilizace. Ihned však poznali ony světelné bytosti, za jejichž září se ukrývaly
duchovní pozůstatky snad prvohorních ještěrů. Došlo ke zmatení, brzy poznali, že
ony světelné bytosti jsou vůči nim nepřátelské. Jejich úcta k Duchu Svatému jim
však bránila, aby je zlikvidovali. Na jejich provokace zla však noví lidé nereagovali
a ďáblíci se přesunuli zpět ke svému Stvořiteli, obávali se oslabení aury a
svého prozrazení. Jedná se o období čtyř milénií od pádu Atlantidy. Později
došlo k chaosu a trvalé konfrontaci, protože zbylí démoni postupně ovládli část
bytostí a tyto prosadily do postů bohů. Noví bohové baalové si byli vědomi své
infekce a ponechali si sice svoji image dobráků, ale ve skutečnosti provokovali zlo,
utrpení a násilí mezi lidmi.
Do toho všeho se zapletli lidé Stvořitelovi, kteří dostali za úkol odstranit
na Zemi to, co jejich Stvořitel napáchal. Přicházeli s Nibiru, tedy desátou planetou
a bojovali proti Ďáblovi - Baalovi a likvidovali jeho dílo. Marduk toto neznal a
obrátil se k bohu se žádostí o boží soud, k božímu soudu povolal ony služebníky
Stvořitelovy, kteří měli obnovit pořádek. Vznikla skutečně choulostivá situace.
Člověk dostal dar písma, aby zaznamenal svoji historii. Pro vesmírnou správu se stala
situace neřešitelnou. Na straně jedné Baal vedený démony tvořící novou
civilizaci, na straně druhé sankční síly Stvořitele, který měl své démony
odstranit. K soudu dojít nemohlo, protože by se provalila pravda a bohové by neobstáli
před lidmi. Tak nastalo před šesti milénii období trvalých bojů, neboť bohové
tuto situaci vyřešili trvalým deptáním pozemského člověka a posílením boží
autority. Svoji roli sehrál i jejich strach a bezmocnost.
V následující době násilí na planetě sílilo, sankční síly se inkarnovaly
do silné populace a tu později vtáhly do ničivých bojů. I Marduk se k této praxi
přidal a stal se tak nepoužitelným pro Vyšší sílu. I když zde na planetě bylo asi
dvě stovky démonů, nepřátelství se upnulo proti Baalovi Babylónskému, který se s
tímto nejlépe vyrovnal. Ten v obavě před trvalými konflikty obehnal Babylón vysokou
hradbou a jeho město se tak stalo nedobytným. Na oplátku Stvořitel zase
likvidoval spojence Babylónu, Egypt. Protože měl málo sil, nejprve do Egypta
inkarnoval své lidi (Epizoda s Josefem) a pomocí nich jako "páté kolony" pak
před 3,4 miléniem říši rozvrátil (Exodus).
Když se pak bohové Stvořitele ptali, kde má svůj vyvolený národ, nikde
nikoho neměl a tak se rozhodl, že na Zemi vytvoří svoji vlastní trvalou židovskou
kolonii. Josue po dalších dvou stoletích pomocí tajemné techniky dobyl území v
Palestině, všechny obyvatele pobil až na mladé ženy a ty se pak staly základem
nového národa. Před třemi milénii pak na planetu přišel Eliáš, aby
jako silný mág zničil Baala. Byl úspěšný až do chvíle, kdy promluvil s Jezábel.
Pak od svého úkolu upustil. Vystupoval též jako prorok, ale jeho poselství bylo
zničeno a Eliáš zabit. Tím skončila přízeň Ducha Svatého vůči Židům a dějiny
se změnily. Následkem toho pak Židé pouze bojovali a bojují. Jejich
zkušenosti získané v realitě jim však pomohly přežít. Naučili se napodobovat
úspěšné a překrývat alternativy.
Po této době přišel na planetu Zeus a zastal se pozemských civilizací.
Období 900-700 př. Kr. se stalo relativně příznivé. Naši dobu rozhodným způsobem
poznamenaly události před 2,5 miléniem. Tehdy Židé v rámci strategického plánu
vyprovokovali konflikt s obnoveným Babylónem a skončili porážkou. Babylóňané proti
svému zvyku odvlekli Židy do zajetí. Během Babylónského zajetí, které trvalo 42
let, se Židé seznámili s Babylónskou magií a sepsali své základní duchovní knihy.
Součástí plánu byla válka Babylónu s Persií, během které v rozhodujícím
okamžiku Židé zevnitř otevřeli nepříteli brány. Na branách pak Peršané
ukřižovali Babylónské kněží. Za "odměnu" se pak Židé směli vrátit do
Palestiny a obnovit svoji civilizaci. Základy pro nový věk byly položeny. Úkol však
Stvořitel nesplnil, protože neodňal démonům jejich svatozář. Tito démoni,
světelné bytosti, se staly spojencem Stvořitele proti člověku, jehož síly a svého
provinění se Stvořitel trvale obával.
Celé milénium pak nebylo o Babylónu
vůbec slyšet, předpokládám, že celá duchovní podstata odešla zpět na svoji
planetu. I když Zarathuštra založil učení o dobru a zlu, v židovské tradici se toto
neobjevuje, patrně to nebylo aktuální. Židé po pádu Babylónu zničili všechny
starovéké státy, které se dříve opíraly o auroritu a pomoc Babylónu a to i
včetně Persie. Neudělali to ovšem oni, ale myšlenku prosadil Aristoteles jako žák
Alexandra Makedonského. Ve stejné době se zakládá moc Říma. Mouřenín Alexandr
splnil svůj úkol a zbytky jeho říše se staly snadnou kořistí pro Římské légie.
Dějepis této doby se však učí z pochopitelných důvodů tak, že logická vazba mezi
těmito události žákům unikne. Období let mínus 300 až nula se stalo obdobím
nerušeného vzniku Říše římské a Říma jako nového Babylónu.
Židé si uvědomili, že pro novou říši potřebují nové náboženství,
které by autoritou boží pomohlo autoritě zbraní a vytvořilo křesťanství. To bylo
spojeno s příchodem nové mise v roce mínus 165. Křesťané založili svoji moc v
Judské poušti a později se rozšířili především do Řecka a do Říma. Původní
Kristovo poselství lásky pak korigovali Židé v epištolách. Na základě zmatku a
změn, mezi které patřilo především přijetí křesťanství za státní
náboženství, se křesťanská mise rozdělila a založila také Islám. Ten je kopií
či napodobeninou sociálního systému na druhé Stvořitelově planetě a propojení s
jeho planetou je patrně významné.
Vládci Říše římské potřebovali
soupeře pro pokračování konfrontace, tak svěřili východní část bohu jménem
Zeus. To vedlo k pozdějšímu klidnému rozpadu na dvě části, které měly spolu
bojovat. Řím však našel zcela jiného nepřítele a jeho válečné akce byly
obráceny na západ a na sever, což nakonec vedlo k rozpadu Západořímské říše.
Východořímská říše vedená bohem jménem Zeus také nezůstala prosta bojů,
bojovala na severu a na východě, přežila však až do 14. století, kdy se na jejím
zániku podepsala morová epidemie.
Období dvou posledních milénií jsou ve strachu z pravdy, babylónské pomsty, z
lidské síly a vzniku alternativních ideologií a náboženství. Vše, co by mohlo
ohrozit židovskou moc nad světem, je důsledně likvidováno. Prosazována je obecná
neznalost a oddanost Stvořiteli. Každá alternativní moc je důledně likvidována.
Mocenská praxe prosazuje nové manipulační duchovní principy, překrytí,
diskreditaci, disharmonii, deprivaci, očerňování, asexualitu, cíleně se provokuje
ztráta solidárnosti a důvěry mezi lidmi. Tyto tendence narůstají s blížícím se
koncem světa a soudem. Babylónská entita se navrací a vytváří Hospodinu loyální a
tajné skupiny, byli to například Templáři a Zednáři. Zeus měl snahu budovat novou
civilizaci, ale neuspěl. K němu patří hermetické duchovní skupiny. Skupiny se
zájmem o sexualitu jsou podporovány babylónskou entitou, což vede nakonec k
potlačování sexuality jako nemorální záležitosti. Sexualita mimo soukromí (v
přírodě) je krutě trestána jako sabat a čarodějství. Spiritismus je nahrazen
kultem jediného boha.
Na konci 20. století pak z obavy z božího soudu jsou lidem dány sociální
jistory a hmotné zabezpečení, z obavy před vzniken alternativních směrů (třetí
cesty) jsou později opět odebírány. Následkem příznivějších sociálních
podmínek se na konci 20. století lidstvo přemnožilo a nelze jej fyzicky
likvidovat. Na pomoc fyzické likvidaci jsou vyvíjeny v tajných laboratořích
smrtlené nemoci. Člověk však dospěl do úrovně, kdy je schopen eliminovat
ničitelské snahy svého Stvořitele.
V letech 2001 - 2003 byly postupně řešeny
neuzavřené magické záležitosti, likvidovány duchovní principy zvůle moci a
odstraněna velká část zářících démonů. Všechny strany mocenského konfliktu
byly decimovány kromě draků a upírů, které dříve decimovala církev. Decimovány
byly i síly provokující násilí, terorismus a kontraterorismus (např.
deprivanti). Mnoho však ještě není dořešeno a k tomu je určeno 21. století.
To se má stát stoletím nápravy, poznání pravdy a také odpuštění těm, kteří se
včas obrátí. |
