Exorcismus a duševní hygiena

  Vztahy v oblasti komunikace mezi duchovním a lidským světem snáze pochopíme nyní, když můžeme nalézt paralelu s funkcí člověka a výpočetní techniky.
  Démoni mají jednu velkou zásluhu: dokazují, že existuje duchovní svět. Nyní sice chování posedlého člověka nazývají nemocí a léčí jej chemikáliemi likvidujícími jeho schopnost vnímání a myšlení, ale není to názor většinový, pouze "vědecký". Jsem citlivý na vliv a projevy duchovního světa a denně se musím proti démonům bránit. Mám tedy zkušenosti o které se mohu podělit.
  Vliv démona rozpoznám podle dvou vlivů. Prvním je vliv myšlenkový, kdy mi našeptává na první pohled logické nápady, ale ty pak mají neblahý důsledek. Musím být vždy schopen své jednání obhájit nebo připustit, že jsem udělal chybu, nelze se odvolávat na špatného našeptavače, bylo by to bráno jako projev duševní choroby schizofrenie. Ze všeho se pak musím poučit a tak mají démoni zásluhu na mém osobním růstu. Osobní zásady, hodnoty a zkušenost pak omezují možnosti takové manipulace.
  Druhá forma se projevuje emotivní energií, zpravidla pocítím strach. Dříve stačilo, když jsem sám pro sebe prohlásil: "k žádnému strachu není důvod." A strach ustoupil. Jo, kdyby byl důvod, nefungovalo by to. Nyní, i když stále zatím důvod není, tak strach trvá. Pak musím přistoupit k samostatnému exorcismu. Vyzývám démona, aby ode mne odešel, vyháním ho a odmítám. Nyní již ani odmítnutí nepomáhá a tak démona musím ve své představě zabít. To  lze mnoha způsoby a jde o dar, který získá ten, kdo je bezdůvodně napadán duchovním světem.
  Je jisté, že jsem schopen se duchovnímu světu ubránit pouze tehdy, když nepotřebuji jeho pomoc, tedy jsem nepodlehl pokušení, protože bych se od něj stejně ničeho dobrého nedočkal. Démoni mají zakázáno cokoli dobrého pro člověka udělat. Dále musím být přesvědčený o tom, že ke strachu žádný důvod není a dále, že jsem spravedlivý v tom smyslu, že jsem schopen všechna svá rozhodnutí a jednání obhájit. Schopnost ubránit se démonům se pak projeví prožíváním pohody, klidu a spokojenosti. Je však u mne i velmi přátelský duchovní svět, musím tedy umět rozlišovat.
  A jaká je podobnost mezi člověkem a počítačem? Mozek je jako hardware počítače. Přístroj počítač má svoji životnost, ale software je věčný a pouze se zdokonaluje. Operační systém počítače je jako lidská osobní zkušenost. Programy jsou jako lidský duch, duchovní průvodci a ochránci. A ještě je zde lidské ego se základními vlastnostmi. To je jako bios počítače, čili základní obslužné programy.