Ještě dobro a zlo

  Dialektika dobra a zla se nám zdá být samozřejmá, ale je zde krátkou dobu a je účelová, rozděluje lidstvo a vytváří nepřátelství. Nic není dobré a nic není špatné, dokud si to sami nezhodnotíme nebo dokud nepřijmeme předsudek. Mnoho dobrého vzniklo z důvodu prosazování zlého a mnoho zlého je zde z něčí sice dobré vůle, avšak nezralé osobnosti. Jakýkoli jev je pro nás buď nevýznamný nebo kauzální nebo zásadní, to podle jeho úrovně. Lidská existence pak prověřuje, co k sobě jde a co ne. Je tón cis dobrý nebo špatný? Takto položená otázka je nesmyslná. Záleží na stupnici. Do některé patří, do jiné nikoli.
  Rozdělení všeho, co se nás dotýká a co můžeme prožít, na dobré a zlé, zakládá možnost předsudku a manipulace s člověkem. Moc říká: toto nedělej, protože je to špatné. Tím se zcela opomíjí kauzalita. Správné by bylo: toto nedělej, stalo by se to a to. To už není manipulace, nýbrž poučení.
  Krokem dál v dialektice dobra a zla je zavedení pojmu hřích. Definice pojmu hřích je nejasná, ale pro člověka věřícího je pojem hřích zásadním pojmem. Co je hříšné, nesmí se dělat. Hříchem je jednání, které se nelíbí moci. Kdo nás chce trestat za hříchy? Snad církevní soud, pokud má ještě moc. Stačí cokoli označit za hřích a už je to zakázáno a podpořeno boží autoritou a mocenskými sankcemi a také hrozbou pohoršení okolí. Nic neujařmí spolehlivěji člověka, než hřích.
  Jak se proti této praxi můžeme bránit?  Argumentem. Kdo jedná způsobem, který je schopen přesvědčivě obhájit, je mocný. Pokud je potrestán, stává se mučedníkem svědomí. Ten, kdo jej trestá, stává se svévolníkem. Jen pošetilý člověk si může myslet, že mu svévole projde.  Ptejte se "Proč?", žádejte vysvětlení, projevujte svoji vlastní vůli, prosazujte oprávněné požadavky. Jistě se setkáte i s oprávněnými požadavky jiné strany. Pak je nutné hledat shodu, řešení nebo kompromis. A jestli je něco dobré a něco špatné, pak se toto hodnocení vztahuje k systému. Systém pro svoji existenci vydá příkazy, doporučení a zákazy. Kdo chce systém přijmout, musí je respektovat. Kdo systém přijmout nechce, ať odejde a pokud nemůže, ať je pasivní. Vše toto již bylo prověřeno v mnoha sociálních modelech, ale k naší škodě byla mnohá praxe zapomenuta.