lg_perspekt.gif (3329 bytes)
 

Kde začít

  Náš svět se nyní nachází v přechodném období mezi věky. Nevíme, kdo nám vlastně vládne, kdo je onou autoritou, kterou musí vladaři poslouchat. Čím více toho o světě víme, tím opatrněji se k tomuto vyjadřujeme. Světu vládne pragmatismus, který je vypočítavý a krátkozraký. K výpočtu správného výsledku však potřebujeme dobré zadání a správná data. Kdo je dnes však má? Proto úředníci raději vyhoví tomu, kdo je uplatí. Mediální službě se jen stěží daří udržet zdání, že je vše v pořádku a pod kontrolou. Víra je rozpačitá, naděje zoufalá a důvěra zpochybněna. Při sčítání lidu, domů a bytů nejvíce politiky zajímá víra. To byl první výsledek, který jsme po posledním sčítání znali hned druhý den. Společnost je rozdělena. Asi 15 procent populace má peníze, ale nemá čas a bojí se, že přijde o postavení a o peníze. Zbytek jen těžko vychází s penězi a mnozí ani ten čas nemají. Nic mezi tím. Jako by extrém byl příkazem doby. Zlatou střední cestou jde prý jen oslí ocas. Naštvaní lidé rozbíjejí výlohy a střílí po svých spolužácích, lidé lhostejní nejdou volit své zástupce, kteří je pak budou umravňovat. Jistě mi to vadí a hledám cestu, jak z toho ven.

  Především musíme najít sami sebe, identifikovat se s nějakou sociální skupinou a připojit se k ní. Jistě není snadné, protože všude můžeme najít něco dobrého a něco pochybného.
  Dále musíme zajistit, aby se do jednotlivých názorových a mocenských skupin ihned po jejich prosazení nevetřeli ti, kdo nyní vedou svět. Jistěže mohou mít své skupiny, ale oni se snaží vést a kontrolovat i skupiny opoziční.
  Společným úkolem pro 21. století je náprava finančního systému, aby peníze dostávali ti, kdo si je zaslouží.
  Není možné hodnotit lidi podle ideové, náboženské nebo politické příslušnosti. Musíme se navrátit k principům a hodnotit míru dobré vůle, otevřenosti, vstřícnosti, tolerance a prospěšnosti jednotlivců a skupin. Však máme schopnost samostatného myšlení a hodnocení. To, co uznáme za dobré, podporujeme. To, co se nám zdá být špatné, ignorujeme.

  Tyto zásady jistě k úplné nápravě nestačí. Některé záležitosti se řeší výše, nikdo by neměl si být jist, že mu cokoli projde. Na vše se přijde, vše zlé bude někdy potrestáno. Co potrestá soud světský, to už nepodléhá soudu božímu.