|
Mezilidske vztahy
Jednou z
hodnot utvářejících náš život jsou právě mezilidské vztahy. Člověk oblíbený,
který zná správnou míru mezi sebeprosazením a vstřícností, kdo se k druhým chová
pěkně a ovšem i ten, kdo žije v příznivých mezilidských vztazích, mají ze
života mnohem více, než člověk zasazený do neustálých konfliktů, bez ohledu na
jejich příčinu.
Jde o dvojí sociální dovednost. Dokázat se prosadit, popřípadě ustoupit a
dokázat přijímat, popřípadě korigovat jednání lidí ve svém okolí. Myslím si,
že k sociálnímu chování musí být jistý talent, ale výchova a osobní vztah k
okolí je jistě rozhodující. Mojí snahou je především pomoci správně vyhodnotit
jednání lidí v okolí, což se dá jistě i obrátit a podle rad upravit a kontrolovat
chování vlastní. Pro hodnocení jednání okolí vůči mně je pro mne rozhodující,
zda lidé jednají v dobré vůli neb s úmyslem ublížit. S tímto souvisí i omluva.
Pokud se dopustím chyby ve svém jednání, mám snahu se omluvit a své jednání
vysvětlit popřípadě napravit, protože mi záleží na tom, aby lidé věřili tomu,
že jsem jednal v dobré vůli a neměl jsem v úmyslu kohokoli poškodit.
Toto hledisko je jistě důležité, ale každý jsme jiný a každý má jiné
normy chování, zejména, pokud nejsou (jak je tomu nyní) upraveny zákazy, příkazy a
doporučeními sjednocující ideologie nebo kultu. Láska, slušnost a dobrá vůle
nejsou jen výsadou nějakého kultu, například křesťanství, to je součást lidské
přirozenosti a stojí nad všemi kulty, respektive je součástí každého názorového
směru a kultu.
Předpokládám zde vztahy, ve kterých jsou dáva práva i povinnosti každého
zúčastněného, tedy že zde nedochází ke konfliktům spojeným s prosazením vlastní
vůle a vlastních zájmů. Přesto nám může v chování druhých vadit zvědavost nebo
závist. Zvětavosti můžeme vyhovět a závist nebudeme provokovat. Ovšem snahu se
prosadit, získat obdiv a zájem okolí nemusíme odsuzovat. Vše má jistě své meze,
ale tyto vlastnosti motivují člověka k zapojení do kolektivu. Opakem by byla
rezigance, nezájem a netečnost a výsledkem samotářství. Také odpouštění je
důležité, ale má svá pravidla. Základním pravidlem je, že se zlý skutek nesmí
opakovat. Nelze odpustit tam, kde dochází k opakovanému porušování pravidel
soužití. Odpustit se má a musí, jakmile je skutek odčiněn a zjednána náprava.
Vím, že mezilidské vztahy nelze odbýt krátkou úvahou, ale snad jsem zde uvedl
alespoň důležité principy. Výsledkem dobrých vztahů je důvěra a sblížení. |