|
Monopol moci
Údělem prostého člověka je snad stále
dokola někomu získávat moc za cenu útrap a smrti. O koloběhu moci na tomto světě
jsem psal v povídce "Všude chodím pozdě". Jednotlivé mocenské skupiny
usilují o monopolní moc, tedy aby samy vládly a jakmile mají naději úspěchu,
bezohledně likvidují všechny mocenské oponenty, které likvidovat mohou. Od dob
Marduka jsou zde magické vojenské skupiny, ty se inkarnují do silného národa a vedou
jej do války. Před šedesáti lety se tito šediváci inkarnovali v Německu, nyní jsou
inkarnováni v USA.
Proti této praxi stavím harmonii
diverzibilní moci. Vychází z předpokladu, že každý bůh (národ, kultura, stát)
ovládne jeden kontinent nebo subkontitent a tento region bude nedotknutelný.
Svět se tak rozdělí na několik civilizací: Severní Amerika (Adonai), Jižní Amerika
(Inka), Evropa (Zeus), Afrika (Hor), Jihozápadní Asie (Islám), Indie (Šiva),
východní Asie (Budha) a animální božstvo v Tichomoří. Bohové se budou vzájemně
respektovat a společně udržovat stabilitu solidaritu, spolupráce a míru. Tato
magická úroveň je od reálného života zdánlivě vzdálena, co však brání lidem,
aby takto rozdělený svět respektovali a snažili se nikoli proti druhým bojovat a
oslabovat je, ale vlastní království posilovat a budovat? Proti snahám kterékoli
entity dosáhnout monopolu vlastní moci stavím vizi harmonie moci diverzifikované,
čili rozdělené, vzájemně se respektující a ekonomicky spolupracující.
Není možné lidi rozdělit na izolované
jedince nebo rodiny. Lidé mají své zájmy, cíle a programy a mají potřebu se s
jinými spojovat. Spolková činnost je základem kulturnosti národa. Jde však o to, aby
kterákoli skupina neohrožovala skupinu jinou a nezasahovala do cizího soukromí. To je
program harmonizace. |