Nezpracované, pouze zapsané teze Stvoření (část)
zapsáno "píšící rukou" 5.7.2003 v Telči

Pravý a skutečný Bůh zahrnuje veškerou realitu a není prostoru mimo Něj a mimo ni. Realita je jediná, nemá alternativu.
Bůh je absoulutně dobrý a proto veškerenstvo je dobré.
Bůh je dárcem myšlenky a každá myšlenka rozděluje původní jednotu na jev a protiklad v dialektické jednotě.
To umožňuje aktivitu Bytí. Aktivita obecného bytí je statická.
Aktivní a chaotické procesy zajišťují bytostní formy na základě vlastní svobodné vůle.

Stabilitu mezi chaosem a řádem zajišťuje napojení bytostí na vyšší formy existence.
Řád je strnulý, znakem života je chaos. Život však nejlépe prosperuje na určité míře chaosu. Větší míra chaosu život likviduje, nižšší upíná život do strnulosti.
Motivace provokuje chaos. Motivace je snaha dosáhnout stanoveného cíle. Cíl je stanoven na základě touhy a touha vzniká na základě poznání dobrého. POZNÁNÍ - TOUHA - CÍL - MOTIVACE - CHAOS
Kdo nemá poznání, nemá touhu, ani cíle a je poslušný a konformní.

Přínosem chaosu je prověřování všech kauzálních vztahů jako vedlejšího procesu. Tím chaos přispívá k poznání kauzality a obecného systému.
POZNÁNÍ - TOUHA - CÍL - MOTIVACE - JEDNÁNÍ - PŘEKÁŽKY - NÁSILÍ - CHAOS - POZNÁNÍ

Na vnitřní stav systému mají vliv ŘÁD a MOŽNOSTI
SYSTÉM - ŘÁD - MOŽNOSTI
Smyslem je prověřování možností daných obecným (pra)systémem a forem existence v rámci systému s cílem určení možností jako výchozích dispozic pro existenci a stanovení řádu existence, který následně úpravou TOUHY a LIBIDA (POKUŠENÍ) upraví cíle a snahy bytí.
Kdo nemá touhu, nemá ani cíle a motivaci, ten se DIALEKTIKOU nezabývá. Přijímáý Boží stvoření jako celek.

MOTIVACE se projeví STUDOVÁNÍM DIALEKTIKY. INVENCE vede a dialektiku prohlubuje. Dialektika dává možnosti volby.
SELEKCÍ DIALEKTIKY bytosti vytvářejí AKČNÍ POLE.
Kdo se HARMONIZUJE, spojí se.
Jde o HODNOTY. Dialektické oblasti se výběrem stávají HODNOTAMI. Hodnoty jsou prosazovány jako dobré a doporučené.
Čím je volba vyhraněnější, tím více se její STOUPENEC vzdaluje BOHU a celkovému STVOŘENÍ.
Kdo si vybírá jen malou část dialektiky, antagonistické OBLASTI odmítá a tím se vzdaluje Bohu.
Na posílení a zvětšení svého malého životního prostoru je pak schopen vytvářet EGREGORY, nejčastěji na oslabení protivníka.
KONFLIKT zájmu nastává v případě přijetí rozdílných hodnot a jejich současné prosazování ve shodném časoprostoru.

Zde musí zasáhnout ARBITRÁŽ a upřednostnit po jednání jednu ze stran. Jde o uznání PŘEDNOSTI.
Základem přednosti je OPRÁVNĚNÝ POŽADAVEK.
Prosazení PŘEDNOSTI je spojeno s MOCÍ.
MOC rozhoduje o prosazení (uplatnění, realizaci) Přednosti.
Prosazení přednosti je základem Řádu.
ŘÁD stanovuje PŘEDNOST a opírá se o MOC a ta se opírá o SANKCE.
Stabilita Řádu může vytvořit zábrany a ty pak určitou aktivitu znemožní na základě STVOŘENÍ.
Zde se kruh STVOŘENÍ uzavírá:
STVOŘENÍ - MYŠLENKA - DIALEKTIKA - VOLBA HODNOT - PROSAZENÍ - KONFLIKT - ŘÁD - ZÁBRANA - STVOŘENÍ

Vyspělé BYTOSTI mohou vstoupit do procesu stvoření a samostatně na základě OBECNÉHO ŘÁDU (zákona)  tvořit nové systémy.
(Takto vznikly i biologičtí paraziti.)

V dialektické jednotě je zde vyspělá bytost - (a její) program. Program bytosti je dán obsahem ega.
Dialektika - EGO - obsahuje myšlenky ve formě duchovních principů - KTERÉ ?
Duchovní principy popisují dialektické hodnoty (?). Každá bytost je přijímá na základě bytostného rozhodnutí. To pak stanoví přirozenost bytosti.

Svědomí je blok proti destruktivnímu chaosu.
Přijetí duchovních principů vytváří SPEKTRUM (čeho?) Neodvádí od Boha. Doporučuje Boží volbu na cestě bytostí. Prověřováním DIALEKTIKY plníme BOŽÍ SLUŽBU.   Kdo brání prověřování dialektiky a uplatnění KAUZALITY, staví se proti božímu plánu.

Výběrem stran Dialektiky současně spoluvytváříme EXISTENČNÍ PROSTOR a prověřováním a HARMONIZACÍ principů se podílíme na STVOŘENÍ.

KAUZALITA DĚJŮ je dána KONTRAPRODUKTIVNÍMI HODNOTAMI.  Každý proces vytváří NÁSLEDKY ve trojí míře:
1) zanedbatelná míra,
2) míra související
3) míra destruktivní.
SOUVISEJÍCÍ jevy se kauzálně uplatní. ZANEDBATELNÉ se kauzálně neuplatní, DESTRUKTIVNÍ následky proces blokují nebo ukončí.
Každá DESTRUKTIVNÍ KAUZALITA se projeví až s časovým odstupem a je považována za ZLO.
VŠE, co plodí ZLO, je považováno za PŘÍČINU ZLA a stojí na hranici EXISTENCE.
VŠE PLODÍ ZLO buď PŘÍMO nebo v KAUZÁLNÍ či KONTRAPRODUKTIVNÍ vazbě (souvislosti).

To se odstraní vstupem ENERGIE. Odstranění následků dějů vyžaduje ENERGII.
BYTOSTNÍ ENERGIE vzniká pomocí LIBIDA.

Duchovní svět je schopen člověku upravit LIBIDO a tím jej NEPŘÍMO přinutit k nějaké činnosti. Libido způsobí, že určitá činnost člověku působí POTĚŠENÍ. Dále POTĚŠENÍU je formou energie které odstraňuje ZLO. LIBIDO tím umožní člověku i existenci i v ZÁTÉŽOVÉM PROSTORU plném ZLA, tedy kauzálních následků mnoha dialektických hodnot. LIBIDO je analogií MAZÁNÍ třecích ploch strojů. 

Po naplnění CÍLE dochází k uspokojení a posílení bytosti, to vede k ochotě přijetí náročnějšího úkolu.

BŮH - DÁRCE MYŠLENKY stabilizuje svět kompenzační (komplementární?) myšlenkou, kterou je nám otevřena dosud neznámá oblast dialektiky. Jde o řešení: například násilí, omezení, zvůle vůči bytosti nebo sociální skupině je KOMPENZOVÁNA myšlenkami řešení nebo ÚNIKU.

Systémové poznání spočívá ve vyhledávání chybějící části dialektického jevu, například na základě analogie.

Kdo je tedy napojen na PRAVÉHO BOHA, zvládá dialektiku, neuplatňuje zvůli moci, prožívá LIBIDO ve svém úkolu. - To vše znamená, že NIC nepovažuje za ZLO. Čím je bytost BOHU vzdálena, tím větší míru NEGACE prožívá. Je aktivity obsahují stále více DESTRUKCE.  Projevuje se TOUHA - POSEDLOST a ztráta LIBIDA. Pro činnosti používá násilí a přinucení.  

Čím dále kdo je od svého cíle, tím je méně agresívní. Proto je zde snaha člověka (moci) zcela a trvale ujařmit a odvléci jeho formy bytí od normálu směrem k excesům a extrémům.

Čím je člověk blíže Bohu, tím méně věcí, jevů a názorů mu vadí. Také proto, že zná cesty, jak dosáhnout vlastního uspokojení.
S tím souvisí i snaha lidských duchovních průvodců vytvořit lidem harmonické existeční prostředí. Odměnou je jim pozitivní energie.

Bytosti neúspěšné vstupují do lidských zájmů a narušují řád snahou destabilizovat situaci - formy boje.
Boj vzniká tam. kde není boží vliv, který by v arbitráži stanovil přednost.
SPRAVEDLNOST pak bere do svých rukou nižší dimenze.
SPRAVEDLNOST (forma dobra) je stav či řešení (skalár), ve kterém nevzniká pocit křivdy (forma nevole).
Pocit spravedlnosti se opírá o svědomí a analogii s jinými excesy.

-------
Soukromí je časoprostor ve kterém může inteligentní subjekt realizovat neomezeně svoji vůli.
Kvalita soukromí je dána možnostmi. Možnosti si (člověk) vytváří cílenou činností.
Cílená činnost za účelem posílení MOžností je spojena s kreditem.
Kredit je formou práva (předurčení) k získání Možností a výhod (= Upřednostnění)

Kredit je forma upřednostnění.
Kredit je dán karmickým řádem a je vyjádřen úctou, důvěrou a obdivem na základě zásluh a výsledkem je upřednostnění v možnostech. Finance jsou také formou kreditu.
Upřednostněný člověk má větší možnosti pro svůj osobní růst. (Plná rovnost je imotivující.)

Povinností vyspělých bytostí je pomoc bytostem nižším v jejich duchovním růstu.
Konečným cílem je výchova nových stvořitelů (tvůrčích bytostí), čímž se kruh uzavírá.
(Je zde analogie s udržením živočišného rodu)

-------------
Pomocí druhým se každá bytost zdokonaluje.
Rozpoznáním mezí existence se zvyšuje bytostní existeční prostor.
Konfrontace mezi oponenty urychluje proces hyledání, musí však být nedestruktivní.
Oponentura končí buď zánikem jedné strany nebo sloučením obou stran a to na základě smlouvy.

Smlouva je prověřena spolužitím (uplatněním) a postupně přejde ve zvykové právo a ŘÁD. Tím oponentura zanikne.
Vstupem do nových existenčních oblastí vzniknou oponentury nové a to na základě TEZÍ, jak nejlépe nový prostor obsadit a využít.

Získávání nových prostorů ve všech formách existence bytí je základní snahou BYTÍ (extenze, růst).
Každé bytí je expanzivní. Životní prostor je nutno vytvořit, ovšem pravidla k jehjo vytvoření jsou objektivně dána prastvořením.
Je dána Kauzalita! Úkolem člověka ku vlastnímu prospěchu je KAUZALITU znovuobjevit a prověřit.

Následně:

1) optimalizuje svoji existenci na základě doporučení,
2) stanoví meze.
přitom meze existence jsou dány zábranami a meze soukromí jsou dány sankcemi.

Každý má jednat v dobré víře a dobré vůli. Pokud se setká s odporem či nevolí, má reakce vyhodnotit a rozhodnout, zda je překoná nebo zda ustoupí.
POkud se cítí být v právu, může své oprávněné požadavky prosadit s pomocí své nebo czí moci (soud, arbitráž).
Přitom arbitráž neuplatňuje sankce a počítá s dobrou vůli zúčastněných stran se dohodnout. Cílem arbitráže je uzavření smlouvy.

Cílem (smyslem) soudu je mocenské (silové) prosazení oprávněného požadavku (jedné ze stran).

-----------
BOJ je forma mocenského prosazení vlastních požadavků s pomocí vlastní moci s překonáním uměle vytvořených překážek.
Cílem je zlomení moci protivníka a tím odstranění překážek. Bojovat lze i za jiné, pokud je k tomu někdo povolán.

AKT - ROZVOJ - PROTIAKT (zastavení) - DOZNÍVÁNÍ (nebo likvidace)
běhemn rozvoje dochází k posilování a rozkvětu. Obohacují se formy existence.
Nositeli Stvoření a Bytí jsou BYTOSTI. Jejich základní vlastností je AKTIVITA. Cokoli je neaktivní, doznívá.
Aktivita spočívá v realizaci myšlenky.
Život je moderací energie do forem stvoření.
Diverzifikace, rozrůznění (jako projev existence). Uznání - zapojení jako projev harmonizace.

Život je vyšší realizací bytí. a má mnoho podob.
Je sebeuvědomělý - je si vědom sám sebe.
Smrt je formou úplného nebo částečného zániku života.
Spánek je přechodný útlum životních funkcí, obvykle je to forma přežití nepříznivých podmínek nebo odpočinek.. 
Spolupráce je spojením úsilí ke snazšímu dosažení společného cíle.
Poznání je přijetí informace (myšlenky) s cílem možnosti jejího využití.

Každá existence od vzniku do zániku rozvíjí své formy.
Po zániku srovnatelně trvá zánik myšlenky (vzpomínky) během které se hodnotí a řeší pozůstalé konstrukce. (Doznívání)
Doznívání je srovnatelně dlouhé s existencí v čase existenčním, nikoli lineárním.
Existenční čas je dán součinem množství a kvality (razance) podnětů .

Každá existence se hodnotí podle souladu se stvořitelským záměrem.
Pokud ovšem není stanovena jako optimální či dokonalá. Po stanovení dokonalosti či optima alternativy zanikají.
Takto může být uznáno i více systémů a ty se pak stávají archetypální (schválené).
Optimum je pouze jediné a nemusíá dosáhnout dokonalosti.
Dokonalost může mít mnoho podob. Dokonalost může být obsažena i ve více variantách.

Síly Světla nepotřebují obřady a rituály.
Každý systém, pokud je toho schopen, posiluje vlastní součásti na úkor svého okolí a systémů jiných.
Zejména tehdy, můře-li cizí systémy ovládnout.
Poklud toho dosáhne nižší systém na úkor vyššího, jde o parazita.
Pokud toho dosáhne systém vyšší, jde o asimilaci.
Při asimilaci zaniká slabší systém a spolu s ním (s nimi) i konkurenční vztahy.
Ve velkém systému zaniká schopnost soudržnosti.
Rozpadem vznikají systémy nižší.

Mechanismus rozpadu vyšších systémů pro jejich velikost není zcela znám, ale je známo, že každý systém má svoji vlastní optimální velikost. Velikost systému má vliv na jeho funkčnost. (Optimální velikost humanoida je 150 -170 cm.)
To s ohledem na interakci se systémy okolními a servisními.

Pojem Bůh:
Kauzalita je dána Bohem Prastvoření, ale okrajově se stále doplňuje - dotváří.
Formy BYTÍ utváří Stvořitel.
Každá bytost má své cíle (smysl).
Bůh je bytostí vyspělejší než člověk.
Bohů je velký počet.
Člověk jeden může přijmout pouze jednoho Boha.
Konflikty mezi Bohy se řeší na úrovni lidské.
Bohové jsou bytosti tvůrčí i destruktivní.
Vlastní stvoření může každý Stvořitel zničit, nikoli však cizí, ani dotvořenou část vlastního Stvoření jinou bytostí.
To se týká i stvoření dílčího.
Stvoření může být zničeno pouze se souhlasem všech, kteří se podíleli na jeho stavbě / tvorbě.
Se zánikem životního prostředí (časoprostoru) musí souhlasit všechny inteligentní bytosti.
Zánik Strvoření zanechá vzpomínku stejně dlouho, jaká byla délka jeho existence.
Délka vzpomínky je ovlivněna emotivním vztahem bytosti.
Vzpomínka / zkušenost může být jako myšlenka tvůrčí použita v novém či jiném stvoření.

Priority Stvoření:
1) Zachování Bytí
2) Výchova Stvořitele - vyspělých tvůrčích bytostí
3) Obsazení mrtvého prostoru Bytím (formami života)
Je zde možné rozpoznat analogii s rostlinými druhy.

Toto je celý text takto přijatý v chanelingu píšící rukou. Text je určen k dopracování.
Text byl zapsán 5.8.2003 v Telči.