|
Pravice a levice
Výsledek soudu, ve kterém obstál Marx a
neobstál Kristus, vede až k zamyšlení nad existencí pravice a levice, neboť tam
nalezneme odpověď a vysvětlení. Pravice žádá, abychom ji následovali. Levice
následuje většinu a zejména ty, kteří mají důvod k nespokojenosti s cílem
potíže vyřešit. Sociální systém, který tyto dva politické směry
vytvářejí, jsou rozdílné. Pravice vytváří společnost horizontální
připomínající pyramídu, pravice společnost spíše rovnostářskou s možností
sociálního rozrůznění podle kreditu a zásluh. Pravicový systém je podmíněn
existencí náhradního kreditu, a tím je buď prestiž nebo finance.
Pravice i levice vznikají na základě
politické myšlenky. Na počátku obě řeší nedostatky stávajícího systému,
pravice říká: toto je naše řešení, náš program, následujte nás. Levice říká:
společně s vámi vytvoříme novou společnost, sociálně spravedlivou. Kredit levice
je založen na veřejném mínění, tedy mínění většiny a levicoví politici řeší
politické problémy s ohledem na zájmy většiny. Naopak pravice vyžaduje
následování a své následovníky odměňuje a pověřuje funkcemi podle míry jejich
konformity. V průběhu času se vytváří sociální spektrum na jehož jednom konci je
Bůh, pak elita, následují konformní, a na konci opačném zavržení,
zatracení.
Nyní se nacházíme v období, kdy vládne
extrémní pravice na základě myšlenky, že vládne ten, kdo má majetek, moc a
finance. Jde o vládu finanční oligarchie. Cestou ven je takový styl života, který
není vázán na peníze. Jistě, že jsou všechny cesty ošetřeny zákony a sankcemi.
Malou skulinku tvoří možnost společného života v komunitě, kde by se teoreticky
dalo přežít jen s pomocí solidární podpory a nefinančních aktivit.. Další
možností je nefinanční spolupráce komunit. Společnost tuto možnost uzavírá
zákazem sdělovat kontaktní adresy, aby se nemohli sejít lidé stejně názorově
zaměření.
Tato sdělení vysvětlují, proč v soudu
obstál Marx a neobstál Kristus. Soud se opíral o mínění a kredit většiny a nebral
ohled na diskreditaci, kterou prošla levice v socialistickém systému druhé poloviny
20. století (po nástupu Stalina). Nešlo totiž o vládu levice, ale o vládu pravice za
levici se vydávající. S Marxem to mělo společné pouze image a fráze.
Řešením existence pravice a levice je
vyladění finančního kreditu podle kreditu karmického. Jakmile se tak stane, prostor
pro pravici se uzavře, protože pomine možnost náhradního zástupného kreditu. Proces
očisty je podložen sancí pekla. Jde o očistu duchovní, spirituální, a její
výsledky se projeví asi za sto let odstraněním extrémní pravice a obnovou
politického konsensu.
Je však pravda, že i levice může mít
svého diktátora. Za takovou osobu může být označen Lenin, zakladatel Čeky, nebo
Fidel Castro na Kubě. Je to v podmínkách, že se musí bránit vnějšímu nebo
vnitřnímu nepříteli. Pokud by levicový politik neměl nepřátele, pak by jistě byl
lidumil. Pokud je má, musí být krutější, jinak neobstojí. Lze tedy řici, že
politická pravice i levice má mnoho společného. Její elita připraví program
ve formě ideologie a ten pak politickými a mocenskými nástroji prosazují. Čím se
tedy od sebe liší? Program levice je zaměřen na uspokojení širokých, většinových
vrstev obyvatelstva a její program připravil člověk solidární. Pravice myslí na
peněžní zisk a svůj program s cílem zisku a moci i vyhlásí, ovšem potřebuje k
tomu líbivá hesla a obvykle zneužije nějaký pozitivní pojem, například demokracie
nebo kamarádství.
Diskusi na téma spravedlnosti pravice
a levice bychom jistě mohli vést velmi dlouho a velmi emotivně. Mimo jiné i proto, že
oba pojmy jsou nejasné a pojem levice byl diskreditován. Ani Masaryka by asi nikdo za
levicového politika neprohlásil. Však ani politik, který bojuje za zájmy svého
národa, není označen za levicového. Spíše za ultrapravicového nacionalistu. Bude
tedy užitečné najít nějakou jednoduchou a všeobecně přijatelnou podmínku pro
mocenské působení politických sil. Tou podmínkou a současně hodnotícím hlediskem
je kredit peněz. Pokud platí, že peníze jsou špinavé a že smrdí, pak má peníze
ten, kdo si je nezaslouží, svévolníci a podvodníci. Pokud jsou peníze důkazem
schopností, dovedností, šikovnosti a podnikavosti, pak má peníze ten, kdo si je
zaslouží, a vše je v pořádku. Budeme tedy usilovat, aby peníze byly zasloužené.
Je zde ještě problém v oblasti politiky,
žádoucí je oblíbenost politika. Politik musí jednat tak, aby byl u širokých
sociálních vrstev oblíbený, jako příklad uvedu již zmíněného T.G.Masaryka.
Pravda ovšem je, že populismus je mezi politiky neoblíben a málokterý politik si
dovolí jednat tak, aby byl označen za populistu, tedy líbivého. Je to dáno tím, že
politici jsou pouze zástupnou mocí. Nejednají z vlastní vůle, ale jsou na základě
pragmatismu k určitému jednání přitlačeni těmi "kteří vědí". Jako
obdobu bych uvedl v duchovní oblasti "syna božího" který nese odpovědnost
místo Boha a "bílého koně", kterého si najímají podnikatelé, kteří
nemají v úmyslu dodržovat zákony. Jejich pomocník "bílý kůň" pak nese
odpovědnost za ně. Budeme tedy usilovat o to, aby moc byla přímá bez zástupců.
Stejně tak odmítneme "syna božího" a "bílého koně". Každý,
kdo má moc, musí jednat sám za sebe a své skutky obhajovat svými postoji a
přesvědčením. |