|
|
Princip
neústupnosti |
|
|
Pátral jsem po historické kauzalitě a dospěl jsem až k epizodě "Babylónského
zajetí". Dost dobře jsem nechápal, proč Baal uposlechl příklad Krista a přijal
zajaté Židy v Babylónu. Židé následně po deseti letech zajetí zevnitř otevřeli
brány novému nepříteli, Peršanům. Zdálo se mi to být nelogické, až jsem si
uvědomil, že to, co ze zajetí pod vedením Zerubábela vyšlo, byli prostí Židé
vedeni babylónskou elitou a spiritualitou. Následně Židé založili Římskou říši,
když souběžně Alexandr Veliký likvidoval starověké státy. Hlavní roli zde sehrál
Aristoteles, krerý je mylně považován za pokračovatele Sokrata a Platóna. Stále ještě žijeme v Římské říši v tom smyslu, že ta byla založena na principu neústupnosti. Stále bezohledně vpřed. Princip neústupnosti však má jedno úskalí: pokud se cokoli řítí do záhuby, v záhubě i skončí, protože nefunguje sociální pud sebezáchovy. Neústupnost je vrcholem mocenské zvůle a do praxe ji zavedli babylónští démoni jako odvetu za rozvrácení Babylónu. Vždy vede k násilí a rozvrácení systému. V konečné fázi způsobila zánik mnoha bohů včetně babylónských. Abychom zastavili sociální násilí, je nutné respektovat oprávněné zájmy a snažit se o politickou dohodu, která vyřeší vniklé problémy a povede ke všeobecné spokojenosti.  |
