Prosazení vlastní vůle

Při hledání sociální kauzality jsem došel ke snaze prosadit vlastní vůli jako k nejsilnějšímu motivačnímu činiteli, který snad jako jediný vede k úspěchu. Může cokoli jiného přinést osobní úspěch, než prosazení vlastní vůle? To může mít mnoho podob, například kdokoli jiný dá úplatek, aby prosadit svůj záměr, ale i přijetí úplatku může být formou prosazení vlastní vůle.
Prosadit můžeme dobrou i zlou vůli, také počet osob, vůči kterým prosadíme svoji vůli, může být rozdílný. Také užitek pro okolí může být velmi různorodý. S tím přímo souvisí i dohoda, smlouva, dobrá vůle, tolerance, cílevědomost, spolupráce,
Jsou však i parazitní a závadové formy prosazování vlastní vůle, a s tím souvisí zlovolnost, snaha ublížit, sobectví a velikášství. Snaha ovládnou osudy mnoha lidí vede k nárůstu napětí a násilí a k destrukci nebo proměně systému.
Myslím si, že ve studiu závadových a extrémních forem snahy prosadit vlastní vůli najdeme klíč k nápravě světa. Jistěže nemůžeme očekávat s podporou těchto snah, protože podoba současného světa je výsledkem právě těchto snah.
Co místo toho? Může být jiná forma uspokojení? Může snahy po uchopení moci nahradit něco jiného? Honza Kristek tvrdí, že právě sex. On říká: člověk má volbu: člověk najde uspokojení buď v sexualitě nebo v arogantní moci.
A pokud má člověk mocenské ambice, slétnou se k němu démoni a pomáhají mu jeho záměry plnit. Proto magie je formou moci.
Problém je zde v tom, že čím větší objekt je subjektem ovládnut, tím větší potřebuje míru násilí, pokud jde o bytosti s vlastní snahou a myšlením. To neplatí, pokud někdo ovládá sebevětší systém tvořený nemyslícími nebo plně konformními tvory.