Sociální akcept
| Život v problematických podmínkách má
tu výhodu, že si uvědomíme, že chceme něco jiného. Je naším pozemským
údělem právě toto prožít. Výhodou pak je určitá osobní systémová nezávislost.
Cílem toho všeho je nalezení základních pravidel sociální shody. Základem toho
všeho je vůle, že toho dosáhnout chceme, tedy sociální forma dobré vůle. S tímto
tématem souvisí křesťanské zásady "miluj svého bližního jako sebe
sama", "kdo chce být nejvyšším ze všech, staň se služebníkem
všech", "odpouštějte 77x" a podobné. S odstupem doby již můžeme
posoudit, jak se tyto zásady osvědčily v sociální praxi. Můžeme také
rozpoznat jiné priority sociálního chování, které často mají vést k osobnímu
úspěchu, prosazení vlastních zájmů a představ, k prosazení mocenské či
názorové skupiny, uplatnění katecheze v oblasti duchovní a snahu budovat mocenskou
hierarchii v nesourodém sociálním prostředí. Prioritou mocenských sociálních snad má být všeobecná spokojenost, možnost individuální cesty, možnosti osobního úspěchu a hlavně možnost osobního duchovního růstu. To vyžaduje vytvoření teoretického modelu a jeho všeobecné přijetí a následování. Dobré a zlé pak budeme hodnotit ve vztahu k tomuto teoretickému modelu, který lze nazvat "harmonická společnost". Vše dobré i zlé si zapamatujeme, abychom mohli dobré zopakovat a zlé odstranit. Každé jednání v dobré vůli pak ještě korigujeme podle sociálního ohlasu, protože ne každý projev dobré vůle je příznivě přijat. Sociální akcept pak spočívá v přijetí sociální role, která vede k úspěchu a spokojenosti a současně nebrání dosažení úspěchu a spokojenosti dalším subjektům. |