Sociální solidarita

   Lidé konečně zase mohou podnikat a myslí to velmi vážně. Dokonce se komerční úspěšnost vnímá jako vše převyšující priorita. Stát je dokonce osočován, že podnikavosti brání a z daní podporuje lenochy. Sociální podpora je mnohými chápána jako okrádání pracovitých a podnikavých lidí. Jde z toho smutek a pokud bychom měli možnost nahlédnout do zákulisí finančních proudů, patrně bychom žasli a možná bychom byli i znechuceni.
Určitě bychom si měli přát, aby mezi lidmi bylo dost peněz, protože nakonec je dostanou opět lidé podnikaví. Oni pilní lidé by měli mít radost z přidání peněz komukoli, protože vzroste kupní síla a penízky stejně skončí u těch podnikavých.
Je tu však ještě jeden aspekt: lidská civilizace není pouze peníze, výroba a prodej. Je to velmi složitý organismus, do kterého je zapojeno mnoho lidí, kteří se přímo na výrobě a obchodu nepodílí a přitom mají v civilizaci své uznané místo. Učitelé, zdravotníci, řidiči, pracovníci sportu i kultury. Lidská solidarita počítá i s lidmi nemocnými a různě postiženými. Je možné rozdělit lidi na pilné a lenošné, ale jde o klíč, podle kterého je můžeme rozdělit. Ne každá práce vyžaduje svaly a spěch. A jestli skutečně někomu vadí lenošící muži třeba i s nějakou lahvinkou, kteří po celý den nic nedělají, snad jen nadávají na poměry, tedy ať se jimi zabývají sociální studie. Nikoli s cílem ukázat, že oni jsou ti špatní, ale ukázat příčiny, proč se nedokázali zapojit a na základě výsledků pak třeba změnit osvětu a školní osnovy.