Svoboda člověka
Cílem lidského snažení je spokojenost,
uspokojení, radost. Všechny cesty k nim jsou dobré, jen nesmí jiným radost a
spokojenost brát. Jistě si všímáme svého okolí, sledujeme, kdy jsou kolem nás
lidé spokojení, co jim dělá radost a co je naopak štve. Svému pozorování pak
přizpůsobíme své chování, bereme ohled na druhé. Je zde však pružná hranice, za
kterou již nemusíme ustupovat. Nebudeme ustupovat rozmarům svého okolí a lidem
s neoprávněnými zájmy. Je zde velký prostor přizpůsobivosti, ale také přijetí
určitých zásad oprávněného chování, kterým budeme usilovat o své štěstí.
Spokojený člověk pak přenáší spokojenost a pohodu i na své okolí. Mrzutosti
druhé zneklidňují.
Tato úvaha je na téma "svoboda je poznaná nutnost". Člověk má poznat své
možnosti a využívat je. Je však pravda, že někdo má možností více, jiný méně.
Každý však musí mít takové podmínky k životu, aby mohl své možnosti rozšířit.
Dále se bojíme, že se na nás budou lidé v našem okolí zlobit, že jsme jim
plně nevyhověli. Zopakuji, že spokojenost je cílem a pokud jsou lidé kolem nás
spokojení, nemusíme si lámat hlavu, zda jsme jednali dobře. Pokud někdo spokojená
není, stačí naše přesvědčení, že jsme se vůči němu neprovinili, že jsme
jednali v dobré vůli. Pokud tomu tak není, je zde prostor na srovnání vztahu a
odpuštění. Mnoho lidí má však neklid a nespokojenost sama v sobě. To je pak jejich
problém. Sami rozhodněme, zda jim pomůžeme nebo zda se jich budeme stranit.
Třetí okolností, která ovlivňuje naši spokojenost je očekávání. Když je
malé, nejsme zklamáni při neúspěchu. Když je velké, můžeme dosáhnout na velké
cíle. Nestačí se však jen těšit na své velké sny a pak si vytvořit nové, když
staré máme naplnit. Naše sny mají být v souladu s možnostmi a když je realizujeme,
tedy až do konce. Spokojenost člověka není dána jeho pohodlím, ale jeho úspěchem
při dosažení cíle. Spokojenost posiluje i úspěšné překonání překážek a
prokázání osobní schopnosti, vytrvalosti a umu.
Svoboda pak spočívá v možnosti prosadit své požadavky a realizovat své
cíle. S tím souvisí překonávání překážek. Máme-li v cestě překážku,
zvažme, zda jsme schopni ji překonat. Na správném hodnocení velmi záleží. Pokud
ne, rezignujme a hledejme alternativní cestu. Ve velké nesvobodě je jedinou
možností totální pasivita a rezignace.
Ještě jedna okolnost je zde důležitá. Nalezení spřízněných duší.
Nakonec zjistíme, že naše štěstí a spokojenost je v rukou našeho okolí,
především rodiny. Hodí se investovat do vztahu. Blaze těm, kteří mají kolem sebe
lidi se shodnými názory, kterým mohou vše bez zábran sdělit. Rozhádaná rodina je
zdrojem mnoha lidských strádání a deprivací.
V naší době o uspokojování potřeb rozhodují peníze. Skoro všechno je nyní
za peníze. Máme dvě možnosti: buď se bez nich obejít nebo dokázat si je opatřit.
Když chceme deset korun, neříkejme, že nám stačí tři. Peněz může mít každý,
kolik si zaslouží a kolik mu jeho okolí přeje. Majetek budí nejen závist, ale i
závislost. Blaze těm, kteří dokáží vystačit s tím, co mají. Jistě je umění
peníze poctivě získat, ale stejné umění je účelně je využít.
Když spokojenost a uspokojení souvisí s úspěšným dosažením cílů, pak
bude spokojenější ten, kdo si své cíle sám může stanovit. Svobodnější tedy
určitě bude živnostník nebo podnikatel, který sám rozhoduje o své práci než
ředitel velké továrny nad kterým bdí dozorčí rada nebo generální ředitel nebo
dělník, který plní pracovní normu .
Cest ke svobodě je mnoho, jistě záleží i na celkové sociální situaci. Ale
pro první orientaci asi stačí to, co jsem zde uvedl.