Totalita a demokracie

  Totalita a její protiklad, nazývaný demokracie, jsou formy realizace moci a sociálně správní komunikace. Totalita je formou zvůle moci. Kdokoli, kdo má moc, ji prosazuje bez ohledu na vůli veřejného mínění. Vládu, která je v souladu s veřejným míněním, lze nazvat demokracií. Nástrojem prosazení moci může být cokoli, zpravidla to však bývá ideologie v kombinaci s byrokracií nebo finance, čili moc peněz.  Rétorika a proklamace nejsou podstatné. Rozhodující je hodnocení vlády nemanipulovaným veřejným míněním.
  Totalita je jako cesta, kterou musí všichni svorně jít, zatímco vláda demokracie vytváří pro všechny možnosti, které mohou využít. Totalitní církve označují a trestají odpadlíky, heretiky a kacíře, víra prostá nevytváří žádné velké církve, snad jen malé komunity, a boha si hledá každý ve svém srdci.
  Až dosud byla demokratická moc vlídná ke všem, i k totalitním, tedy sobeckým silám a ty nakonec její moc zlomily a samy se ujaly vlády. Totalitní moc končila až když byla všemi odsouzena a zavržena.  Před námi stojí úkol najít takové nástroje obrany demokratického systému, aby nebyl nazván totalitním v případě, že se proti totalitním, sobeckým, vlivům brání. Je nutné vytvořit imunitní systém demokratické společnosti. Čemu se však bránit? Snad proti tomu, co již veřejné mínění odsoudilo. Je tělo zlé a násilnické, když se brání jeho imunitní systém infekcím a nákazám? Brání se cizím bílkovinám. Stejně tak demokracie musí stanovit, co je správné a co je zlé a cizí. Můžeme tedy zájem člověka opřít o poznání lidské přirozenosti, lidské schopnosti rozpoznat dobré a zlé, lidské historické zkušenosti a hodnocení lidského, ničím nezmanipulovaného, veřejného mínění.  Základem lidské sociální svobody je schopnost rozpoznat dobré a zlé. Dobré přijmout a uplatnit, zlé odmítnout. To vše ve prospěch člověka a lidstva.