Minulý věk
poznamenalo nepřátelství, lež a sociální rozdíly mezi lidmi. Tyto negativní jevy
dosáhly takového rozměru, že se lidem vymknuly z rukou a lidé nad nimi ztratili
kontrolu. Když jsem pak pátral, která myšlenka byla základem sociálního pnutí, pak
prostá zásada, že pokud se někomu přidá, musí se někomu ubrat. Taková sociální
svévole dosáhla dokonalých forem právě v naší době. Příčinou toho bylo
oslabení autority státu, který snad tuto zásadu realizoval, ovšem zdrženlivě a to,
co se děje nyní, žádné meze nezná. Zásada, podle které se musí jiným ubrat, pokud se někomu přidá, již neplatí. Naopak, mnozí z těch, kteří brali příliš, na ni doplatili. Nyní prosazuji jinou zásadu: maximální osobní příjem, tedy příjem pro osobní spotřebu, může být nejvýše dvacetipětinásobek minimální mzdy. Větší poměr budí sociální napětí a menší poměr blokuje osobní duchovní růst. Příjem se však týká pouze přijmů pro osobní spotřebu, proto musí být podnikatelský zisk a osobní spotřeba odděleny. |