9

Každá doba přináší nějaké společné problémy, tomu jsem dříve moc nevěřil a horoskopy jsem zlehčoval: přece nemohou mít v jeden čas všichni lidé stejné problémy! Ale mohou. Hodně výkladů z karet, je nyní, zjara 2008, na téma "co dál?". Kdy jsou lidé na životní křižovatce? To nastane ve chvíli, kdy nemáme žádný životní plán ani program. Máme jen povinnosti, víme, co musíme, víme také, že něco málo můžeme, ale nevíme, co z toho, co můžeme, chceme. Nevíme, co můžeme, nevíme, co chceme. Cítíme prázdnotu, ztrátu perspektivy, zmatek v prioritách, chaos v mysli. To jsou příznaky, že stojíme na životní křižovatce. Je zde jedna důležitá okolnost, která nás může těšit: nikdo nás nikam nežene a nikdo nám nepřikazuje, kterou cestou se máme vydat. Jediné, co by mohlo ovlivnit naši volbu, je osobní životní poslání. Kdo jsme, odkud a kam jdeme a proč jsme zrovna zde.
Co mám právě nyní udělat? Toto je situace pro stanovení životního programu, plánu. Jsou dvě hodnotové oblasti, ve kterých se rozhodujeme zcela sami bez vlivu okolí: stanovení životního programu a utrácení našetřených peněz. Jsou jistě povinné platby a osobní povinnosti, ale vysoko nad rámec toho všeho máme velký prostor pro osobní rozhodnutí.
Na základě čeho se rozhodujeme? Přemýšlíme, co nám v životě schází, čím můžeme být prospěšní, jaké máme možnosti a co všechno víme o světě. Pak také jaké lidi máme kolem sebe, s kým se chceme stýkat a co s kým chceme dělat.
Necítím, že bych byl na osobní životní křižovatce, stále si plním své plány, někdy mám lepší podmínky, jindy se vše blokuje. Kdybych ale měl potřebu si stanovit svůj životní program nyní, vzal bych si tužku, poznámkový blok a svačinu a vydal bych se někam do přírody meditovat. Chce to změnit prostředí a doma pak doladit. Ani karet bych se neptal. To vše bych si stanovil sám někde v ústraní, v prostředí, kde jsem ještě nebyl. Čím lepší a dlouhodobější plán bych si stanovil, tím déle bych jej pak plnil a nemusel s vracet a začínat znovu. To je vše, o nic víc se nejedná. Pak už jen své plány realizujeme.