 |
Duchovní cesta |
|
 |
16.07.2011 | Jakou cestu si zvolíme? |
| Pokud máme možnost volby, pak jsme svobodní. Jak široká je volba, tak široká je naše svoboda. Je cest více, každá inteligentní bytost může mít svoji cestu, ale pak bychom se rozešli na všechny strany. Proto máme snahu hledat cestu společnou. Kdo však má snahu hledat nějakou cestu? Když máme na pultu chleba a rohlíky, nezabýváme se problematikou zemědělství a pekařství. Cokoli funguje, tím se nezabýváme, když funguje vše, zabýváme se jen sami sebou. Je pravda, že mnozí z nás duchovní cestu nehledají, jsou ukotvení, jde jen o to, že mnoho cest končí a otevírají se nové. Kdokoli má nějaké životní poslání a hledá pro splnění podmínky, pak duchovní cestu a osobní program řešit musí. Možnosti, o kterých zde budu psát, zde vždy byly, ale cesta boží byla medializována, cesta člověka byla skrytá, okultní. Obě cesty tento svět potřebuje a obě jsou pro člověka výhodné. | ||
| Cesta boží je cestou naděje a oddanosti. Tato je určena pro nevyspělé osobnosti, které potřebují vést a pro které je velmi výhodné zbavit se odpovědnosti za vlastní skutky. Na této cestě je podrobně určeno, co se musí a má dělat, je zde hodnotící měřítko ve formě předsudků. Křesťanská cesta podporuje rodinu jako základ státu, nové cesty boží berou člověka jako samotáře, který lásku směřuje k vesmíru, bohu a andělům. Tyto cesty jsou dobře organizované, člověk zde najde hotové programy a své svědomí vyladí na katechezi skupiny. Pokud jedná podle požadavků této cesty, jedná správně. Je zde však riziko zneužití. Vůči duchovní a názorové skupině, která působí zlo, je uplatněna kolektivní vina. Všichni jsou zde souzeni podle svých skutků a odvolání na plnění cizí vůle se nezohlední. | ||
| Cesta
tvůrčího člověka zohledňuje zájmy lidí, především tyto dva: 1. rozvoj a uplatnění osobních schopností a 2. prožívání uspokojujících prožitků. V těchto dvou oblastech zájmů je obsaženo mnohé, především plnění životního poslání, úspěch a ocenění, v oblasti druhé pak uspokojení tělesných potřeb a přirozených emocí včetně lásky a erotiky. Samozřejmě každý člověk má jiné schopnosti a jiný životní úkol, někdo řemeslo, jiný organizaci, další tvůrčí a uměleckou práci. Každý člověk má také jiné potřeby a každého uspokojuje něco jiného. To se považuje za přirozené a samozřejmé a je to řešeno kosmickým zákonem "stejné přitahuje stejné" a v praxi to znamená, že se scházejí lidé se stejnými zájmy a potřebami, aby tyto řešili společně, což je snazší a samo o sobě to přináší potěšení ze vztahu a lásku. Mnohým však tato cesta nevyhovuje, protože je spojena s odpovědností za vlastní skutky a rozhodnutí. Však i prožívání na základě cizího příkazu člověk snáší lépe než nepohodu z rozhodnutí vlastního. |
||
| Obě cesty zde byly historicky přítomne stále, i když jejich podoby se měnily. Pro rozlišení je rozhodující, jakou míru v rozhodování může člověk uplatnit. A do jaké míry může rozhodnout svůj život. Zlatý věk předpokládá nejvyšší možnou míru nezávislosti a správní autonomie a na jejím základě pak vytváření funkčních správních skupin na základě dělené moci. Demokracie a socialismus dohromady, raději napíši "celkově funční správní harmonii vyladěnou ve prospěch všech přítomných osob a všech místních institucí a skupin". Tato harmonie předpokládá přítomnost obou duchovních cest. | ||
| Doba nám přináší zásadni změny v oblasti duchovní i v oblasti magie, nová pravidla a nové uspořádání. Jde o změny zásadní, mnozí z nás jsou schopni jejich váhu posoudit. Oslabují vlivy nebeské, hierarchické a apokalyptické, posilují směry pozemské, autonomistické a tvůrčí. Místo zásady "vítěz bere vše", se prosazuje zásada "úspěšný bude ten, kdo je schopen dohody a shody". K moci se dostává pozemský Univerzum a svoji váhu získává lidská přirozenoust. Hřích se stává neznámým pojmem. Otvírá se prostor pro mnoho existenčních cest, dříve to byla pouze jediná, a každá cesta má svoji vlastní spiritualitu. | ||
| Přirozená víra |