Zlatý_věk

Alternativní znaky dvou systémů

lg__texty.gif (1133 bytes) 19.08.2011

Vynucený návrat k filozofování

13
14
15
V této době jsem měl odejít podle plánu do ústraní a zařídit si tam své malé království. Konzervativní síly mají však ještě vliv a tak mi to nevyšlo, pro jakousi nezávislou iniciativu jsem neměl a nemám splněnu žádnou z podmínek a tak mi nezbývá než pokračovat ve filozofování zde na internetu. Třeba se to bude někomu hodit.
V každé velké skupině (mám na mysli především národ nebo etnické skupiny ve státě) je větší počet skupin menších, založených na společných znacích nebo zájmech. Jde o společenské vrstvy nebo i kasty s vlastními pravidly, skupiny etnické, kulty, sekty, mafie, kartely, společenské, výrobní, finanční a politické organizace. Každou skupiny spojuje společný zájem mocenský nebo společenský. Každá z těchto skupin, včetně skupin okultních, má nějaký vliv na společnost, něco dává a něco bere, nějakým způsobem prosazuje své zájmy a to na základě práva nebo moci. S tímto přístupem můžeme sledovat historický vývoj i současný stav a jeho tendence.    
Naše správní a politické vztahy mohou být uspořádány ve dvou základních formách, jedna je se správou vlastní a druhá se správou cizí. Přitom správa cizí může mít mnoho forem, zpravidla převažuje vztah parazitní. Když máme vlastní stáj s kravami, tak rozhodujeme o jejich životním stylu, zda budou na řetěze u žlabu nebo zda se budou procházet po pastvině. V každém případě však budou plnit svoji užitkovou funkci. Pokud by stádo žilo ve volné přírodě, tak by se procházelo po pastvině, žádnou užitkovou roli by plnit nemuselo, snad jen jako lovná zvěř, ale v zimě, dešti a mrazu by nemělo střechu nad hlavou, bylo by odkázáno na vlastní síly a schopnosti. S lidskou společností je to stejné.   
Další formou uspořádání společnosti může být na straně jedné mocenská hoerarchie a na straně druhé rovnostářský systém. Ideální stav předpokládá několik úrovní, kdy ovšem každá úroveň plní svoji specifickou funkci ve prospěch celku. Jde o princip dělené moci a vždy lze posuzovat, jakou roli a jaký přínos jednotlivé úrovně mají. Přičemž každá úroveň může být parazitní nebo přínosná. Samozřejmě ve společnosti se správou cizí jsou vyšší správní úrovně vždy parazitní, ještě tomi v historii nebylo jinak. Každý, kdo mocensky ovládne nějakou zemi, snaží se na tom vydělat nějaký profit a zisk.    
Mocenské ovládnutí je založeno především na vnucení vlastního hodnotícího hlediska a na vnucení vlastního programu správy. Každý mocnář říká co je dobré a co zlé a pomáhá si ideologií, náboženstvím a sdělovacími prostředky, v krajním případě vymýváním mozků.
Jako druhý principielní nástroj moci je náhradní kredit. Když kdokoli cosi provede, je hodnocen kreditem. Máme ho rádi a snažíme se oplatit jeho služby nebo se nám jeho skutky nelíbí a odmítáme ho a nechceme se s ním bavit. Sami pak se snažíme jednat způsobem, který nám přinese dobré hodnocení, dobrý kredit. Mocensky lze však vydat kredit náhradní, například peníze a zajistit jejich potřebu. Každý je pak přinucen jednat způsobem, který mu zajistí finanční odměnu a kdo potlačí své svědomí, pak si může dopřát i nadstandard.    
Vlastní systém nenutí jednat lidi proti svému svědomí. Uspokojení vlastních potřeb je založeno na dělbě práce, při které postačí osobní kredit, obliba, uznání a úcta a výměna zboží a služeb je založena na přímé směně nebo na vlastním, nevnuceném, finančním ohodnocení, nikoli jen bezcennými papírky jejich autorita je dána autoritou moci. Ve vlastním systému můžeme si své potřeby uspokojovat sami, máme na to čas i možnosti, například vlastní les a pole.  
Je samozřejmě také důležité, jakou roli moc přisuzuje prostým lidem, jaká mají práva a jaké možnosti. V systému cizí moci jsme služebníky, výsledky naší práce odevzdáváme a dostaneme odměnu, služné. Ve vlastním systému jednáme a pracujeme na základě spolupráce, kde výsledky naší snahy využijeme i ve vlasní prospěch. Služné a mzdu tedy nedostáváme.
Naší základní motivací je rozvoj a uplatnění vlastních schopností, nemáme problém s přijetím dalších schopností, které zajistí naši prosperotu, cizí správa nás učí pouze těm schopnostem a znalostem, které jsme využijeme v její prospěch.
Druhou základní motivací je snaha po vlastním uspokojení, kterého každý dosahuje jinak a podle jiných priorit. Ve vlastním systému nám nic nebrání ve svém soukromí si zajistit jakékoli prožívání, cizí systém vyžaduje, abychom za každé uspokojení zaplatili.
A co z toho pro nás plyne? Každému vyhovuje systém jiný. Kdo se nedokáže rozhodnout a zajistit si vlastní život, dá přednost direktivnímu řádu, který se postará o jeho zapojení do dělby práce, odměnu i životní potřeby. Lidé se schopností zvládnout svůj život a také své rodiny, tito budou usilovat o jistou míru svobody, tedy aby si své záležitosti mohli sami řídit. Společnost by měla nabídnout obě možnosti.