Hledání cesty 1
1992 - 1996 OBSAH 1 - 4
obsah
|
Úvod 1
|
Žijeme v době zásadních společenských změn a ani si
neuvědomujeme jejich hloubku. Dva tisíce let už prožíváme
přítomnost křesťanství které vytvořilo úplně nový svět a zničilo
světy minulé. Donutilo prosté lidi k sebeobětování a neúnavné
práci, vytvořilo stav urozených, kterým dalo do správy
vytvořenou nadhodnotu.
Motor společenského vývoje se rozběhl naplno. Budovaly a bořily
se nové společnosti, svět se dal cestou násilí a totality, kterou
podle skutků apoštolů zavedla svatá církev. Zahalila ženy, zakázala
sex a tím došlo k nárůstu lidnatosti zemí. Církev udržovala prostý
lid v nevědomosti a poslušnosti a pro mocné tím zajišťovala
lacinou pracovní sílu. Mocní bohatli a hledali další zdroje
bohatství. Přemnožené národy mohly vést války a později mocní
začali podporovat objevitelskou činnost jako další zdroj bohatství.
Objevitelská činnost zahájila konec působení křesťanských církví.
Člověka začaly nahrazovat výkonnější a lacinější stroje.
Člověk přestal být lacinou výrobní silou, začal podnikat a platit
daně. Požadavky na psychologické působení se změnily. Stát přestal
církve potřebovat. Mezi tím si prostí lidé vybojovali lidská práva a
sociální jistoty. Nové možnosti šíření informací zahájené
vynálezem knihtisku znamenaly protržení hráze zadržovaného
poznání. S přijetím poznání se mění postavení prostého člověka a
jeho osvobození od nevolnické práce. Spolu s objevy a růstem
moci prostých lidí roste všeobecná životní úroveň. Na to ovšem
doplácí příroda. Zdroje se vyčerpávají a mnoho živočichů přichází o
své životní prostředí, je ohroženo a nenávratně mizí. Nakonec
dochází i na člověka. Nastává souběh mnoha nepříznivých vlivů na
lidskou existenci. Jde o zničené životní prostředí, neplodnost polí,
vyčerpané přírodní zdroje, nemocnost lidí, nebezpečí válek a
války, zničená ozónová vrstva, nemoc AIDS, pracovní přetížení
lidí, přemnožení lidstva, uspořádání společenských vztahů,
nešetrné technologie, úbytek lesů, předstih technického poznání
před filozofickým a duchovním, náboženská nejednotnost.
Všechny negativní vlivy působí právě v naší době a jsou původcem
změn. Křesťanský společenský motor je nutné nyní zastavit, jinak
další vývoj společnosti hrozí jejím zničením. Uvolněním zábran v
oblasti sexu docílíme snížení lidnatosti země. Však člověk již není
jediným zdrojem nadhodnoty, především je však jejím
spotřebitelem. Snížení lidnatosti s sebou přinese požadavek na
nové uspořádání společnosti. Dramatické doby zůstanou
minulostí.
Právě v této době dochází také k převzetí duchovní moci z boha
Otce na boha Nejvyšší sílu. To souvisí s probíhajícím koncem svě-
ta. Jde o proces probíhající od roku 1914 dosud a ještě není
ukončen. Může nás těšit, že máme za sebou pohromy včetně dvou
světových válek. Křesťanští duchové následovali Krista k bohu
Nejvyšší síle. Každý z nás nyní může boha Nejvyšší sílu a jeho vůli
poznat a rozhodnout se, zda jej přijme či nikoliv. Každý sám musí
mít možnost se svobodně rozhodnout, zda bude následovat Krista
k bohu Nejvyšší síle.
Musíme také počítat s mimozemšťany a jejich vůlí. Mnoho tisíc let
navštěvují naši Zemi. Nejprve ji upravili pro pohodlný život,
přinesli sem rostliny a živočichy, později ji osídlili lidmi. Nyní
chtějí zavést změny ve společenském uspořádání, pochopitelně
narážejí na odpor těch, kterým současný stav vyhovuje. Jsou
kriminalizováni, zesměšňováni a ničeni.
Přicházejí v zájmu prostých lidí a svoji vůli nakonec prosadí.
|
Úvod 2 |
Abych dlouho nezdržoval úvodem, sdělím jen to nejnutnější. Tyto
duchovní a etické úvahy obsahují asi 20 procent nesmyslů a jinak
snad moudrost, pro někoho to však budou pouze nesmysly, jeho
věc. jde o moji vlastní duchovní cestu, které jsem dal nyní, v
červenci roku 1997 prostý název Hledání cesty. Nastává doba, kdy
novou cestu bude hledat mnoho lidí. Zvu vás všechny tedy ke
kousku cesty společné. Některé úvahy vzbudí souhlas, jiné
vyvolají odpor. Mou snahou je dát vám náměty k zamyšlení. Tak
moje Hledání cesty berte. Autor.
|
Hodnotový kruh základní - lásky |
1 - osa vědomí, 2 - osa možností, 3 - osa
individuální, 4 - osa sociální
V roce 1986 jsem dostal nápad - ukázat nějaké souvislosti mezi
poznatky, informacemi a majetkem, prostředky. Postupně jsem si
uvědomoval další souvislosti a v roce 1989 jsem měl konečnou
verzi hodnotového kruhu. Hodnotový kruh je mi od té doby
průvodcem životem a inspirátorem všech mých filozofických
úvah.
Vlivem křesťanské výchovy jsem měl určitý odstup od všeho, co
souvisí s majetkem a snahu získat prostředky jsem považoval za
nežádoucí. Při dotváření hodnotového kruhu jsem si však
uvědomil, že získat prostředky je stejně pozitivní jako získat
poznání nebo schopnost pracovat. Nazval jsem proto hodnotový
kruh základní kruhem lásky. Všechny hodnoty v něm obsažené
jsou kladné, žádoucí a pohyb v něm je plně vyvážený přítomností
doplňkových hodnot.
Základní osnovu hodnotového kruhu tvoří základní osy, které
jsou označeny jako osa vědomí a možností. Osa vědomí ukazuje
mezní možnosti lidského myšlení a inteligence, je tedy více než
prostý život, protože i v bezvědomí může člověk žít, ale takový život
nemá smysl. Na spodní části osy vědomí jsou položeny hodnoty
spojené se subjektem ke kterému je kruh vztažen. Může jít o
jednotlivce, rodinu, kolektiv nebo i stát, pak je celý tento soubor
hodnot nazván "osobnost" a doplňkovou hodnotou je "oddělení".
Patří sem akceschopnost, zdraví, charakter, pevnost, originalita,
inteligence, intuitivní poznání, rozdílnost a "oddělení" vyjadřuje
skutečnost, že tato osobnost se svojí jedinečností musí zákonitě od
druhých odlišovat.
Na horní části osy vědomí je umístěna hodnota "poznání" a
protihodnota zapojení . Zde poznání představuje souhrn silných
(použitelných, funkčních) teorií z oblasti profesní i filozofické.
Zahrnuje algoritmy, informace, znalosti, souvislosti a vzdělání.
Ukazuje se, že obsah přijatých znalostí určuje způsob zapojení do
společenského systému. Proto jsou některé informace sdělovány
zdarma nebo povinně, jiné jen za úhradu a mnoho dalších
informací je běžně nedostupných. Tyto nedostupné informace
souvisí se správou a politikou, za úhradu jsou informace spojené
s podnikáním.
Vodorovná osa kolmá na osu poznání je druhá hlavní osa, osa
možností. Hodnoty na ní umístěné představují souhrn možností
daných prostředím. Na straně levé jsou všechny možnosti
přístupné všem, například pocházející z přírody a lidských práv.
Hlavní hodnotou je zde "skromnost" a doplňkovou hodnotou je
"svoboda". Předpokládejme, že celý souhrn možností se otvírá
všem stejně velký.
Kdo je skromný a stačí mu málo, má větší prostor volby, tedy větší
svobodu. Humanitní a demokratické systémy prostor možností
lidem otvírají, naopak totalitní systémy jej přesně odměřují.
Na základě tohoto poznání, že "skromnost otevírá svobodu"
odmítneme tvrzení, že "svoboda je poznaná nutnost". Mohli
bychom říci, že svoboda je dána šíří volby z daných možností. Dvě
malé děti nenáročné na místo si mohou na tři židle sednout
mnohým způsobem. Lidé tlustí, kteří zaberou jeden a půl židle
mnoho variant k usazení nemají.
Na pravé straně osy možností jsou hodnoty spojené s majetkem,
privilegii pro ty, kteří patří konkrétnímu subjektu. Jsou to
prostředky k seberealizaci. Nemovitosti, investice, majetek,
privilegia mohou sloužit buď k podnikání nebo k osobní spotřebě.
Prostředky k podnikání mohou a musí být omezeny pravidly,
prostředky k osobní spotřebě by měly být omezeny stejně jako je
stanoveno existenční minimum. Nebude-li stanoveno existenční
maximum, bude snaha splnit existenční minimum s tím, že vše
navíc je zbytečné. Hospodaření i samo vlastnictví prostředků vede
subjekt (i člověka) k závislosti. Tato "závislost" je doplňkovou
hodnotou k prostředkům. Kdo například vlastní nemovitosti, je
vázán na jedno místo nebo na dvě, má-li domek a chatu. Kdo má
živnost, je na ni také vázán. Vedlejší osy jsou šikmé a vyjadřují
svými hodnotami oblasti společné vždy dvěma sousedním
hodnotovým oblastem na osách hlavních. Mezi hodnotami
"osobnost" a "skromnost" leží "práce". Práce a pracovitost vede ke
skromnosti a také rozšiřuje možnosti volby, takže vlastně platí, že
"práce osvobozuje", arbeit macht frei. Ten, kdo splnil své
pracovní úkoly má právo na "klid".
Mezi "poznáním" a "prostředky" leží "funkce". Ukazuje známé
know-how. Využitím poznání, informací získat majetek,
prostředky.
Doplňkovou hodnotou k "funkci" je "odpovědnost". Ta nesmí
chybět nikde, kde se jedná o využití znalostí nebo o využití nebo
tvorbu prostředků. Tyto dvě hodnoty, "práci" i "funkci" můžeme
naplňovat jen v určitém sociálním systému a proto leží na ose
sociální. Například lékař musí vykonávat svoji funkci tak, aby
pomohl svým pacientům a současně aby vyhověl požadavkům svých
nadřízených. K jeho práci se oba mohou vyjádřit. Naproti tomu na
ose individuální leží hodnoty, ke kterým se okolí vyjadřovat
nemůže, jde o vnitřní záležitost subjektu, osobnosti.
Mezi "skromností" a "poznáním" najdeme "program". Patří sem i
vztah k víře, vlastní životní program a jeho změny. Kdo má svoji
víru nebo životní program, má také "pohodu".
Mezi "prostředky" a "osobností" leží "spotřeba". Představuje využití
prostředků k naplnění dalších schopností subjektu a jeho posílení.
Patří sem požitky, rekreace, komfort, životní standard, ale také
nákup nových strojů, přístrojů a nemovitostí. Rovněž způsob, jak
prostředky využít ve vlastní prospěch a zvýšení akceschopnosti je
vnitřní záležitostí "osobnosti". Doplňkovou hodnotou je zde neklid
. Může jít o tvůrčí neklid nebo formu strachu z nedostatku
prostředků nebo využití získaných možností.
Hodnotový kruh takto sestavený ukazuje celou řadu vztahů a
vysvětluje procesy spojené s vývojem a proměnami "osobnosti".
Hodnotový kruh se jeví jako motor vývoje. Přirozený vývoj je
vyjádřen osvojováním hodnot ve směru hodinových ručiček, ústup
jde směrem opačným a je vždy vynucen nepříznivými okolnostmi.
Postup způsobuje mechanismus hodnot a protihodnot. Žádná
osobnost, tedy člověk ani skupina, systém, neosvojují všechny
hodnoty kruhu současně, protože jde o hodnoty protikladné
sloučené dialektickou jednotou. Jedna hodnota je součástí
osobního hodnotového systému, je plně osvojena a je z ní
vycházeno, vše, co dává hodnota protější je bráno jen jako
důsledek spolužití v určitém systému. Kdo je například zaměřen na
manuelní práci, na práci za mzdu, bude se realizovat v řídící
funkci jen z přinucení okolnostmi. Svým životním programem se
bude jen okrajově a z přinucení zabývat ten, kdo žije v dostatku.
Principem vývoje vždy bude snaha po dosažení následující
hodnotové oblasti a opuštění přežité doplňkové hodnoty. Například
plně vytížený člověk touží vyměnit vysokou úroveň životního
standardu za více volna, svobody a volného času. Jiný přijal
poznání a chce toho využít v podnikání a zbavit se tak rutinní
práce a nudy.
Cesta zpět může být způsobena ztrátou schopností, ztrátou svobody,
neudržení kroku v poznání nebo ztrátou funkce, prostředků.
Následuje propad do předcházející hodnotové oblasti. Mnozí byli
sraženi až za oblast osobnosti, pak sáhli po alkoholu a drogách.
Žebříček hodnot je rozvinutou analogickou formou hodnotového
kruhu. Převrácený žebříček hodnot vyjadřuje osvojování hodnot v
protisměru. Přitom hodnota "osobnost" je vždy výchozí i cílová.
Hodnotové testy musí být vždy vyvážené. Toho se dosáhne
položením volby vždy mezi protilehlými hodnotami současně.
Takový test se ptá, čemu dá dotazovaný přednost: penězům nebo
svobodě? vlastní zkušenosti nebo studiu? klidné práci nebo
odpovědné funkci? životu podle svědomí nebo vysokému
standardu? Výsledkem je pak hodnotový graf. Může ukazovat
vztah k hodnotám, ale také působení hodnot doplňkových.
Poradenská praxe může i s využitím výpočetní techniky ukázat
perspektivu dalšího rozvoje.
Teorie hodnotového kruhu vysvětluje jevy spojené s lidskou
existencí, s hodnotovou i motivační orientací člověka, ale také s
podstatou, hodnotovou orientací rodiny, kolektivu, správního
subjektu. Z kvality hodnotové orientace lze usoudit směr dalšího
vývoje, charakter spolupráce i slabých míst. Podle hodnotové
orientace bude v budoucnosti nutno vybírat životní partnery a
organizovat seznamovací akce alespoň čtyř základních skupin
populace podle hodnotového zaměření. Jen tak se dá úspěšně čelit
stoupající rozvodovosti. Pochopení vztahů v hodnotovém kruhu
může vést k otevření plné soutěže ve všech oblastech společenského
života a tím k zajištění prosperity, protože soutěž je nejúčinnějším
motorem pokroku. Hodnotový kruh také ukazuje zdroje
prosperity. Jsou to zdraví a schopnosti osob a systému, svoboda-
skromnost-schopnost volby, poznání-vzdělanost, prostředky-
majetek. Ukazuje také, jak dále tyto zdroje využít.
Jednotlivé hodnoty na všech čtyřech osách jsou v dialektické
jednotě a vzájemně se vylučují, negují. Střed kruhu proto
symbolizuje jen nejobecnější hodnoty společné pro všechny
oblasti: lásku, soulad, řád, stabilitu - bez dalšího obsahu. Jsou to
kvality vlastní hodnotám ve všech oblastech. Obsahem je naplní
teprve obsah jednotlivých hodnotových oblastí. Je to analogie
motoru, kde svoji roli hraje také moment síly. Hodnotový kruh
základní-lásky tak představuje nejobecnější teorii společenských
procesů. Je základem dalších aplikací: hodnotového kruhu
závislosti, spolupráce, partnerství, vývoje a seberealizace.
|
Zásady vycházející z hodnotového kruhu |
1) Každý má právo na svou vlastní osobnost, vlastní zvyky a
názory. Tím může být samostatným vzorem pro ostatní. Buď bude
lidmi přijat nebo odmítnut. Pomoc potřebuje až tehdy, když není
schopen se o sebe postarat nebo když ohrožuje sebe či druhé.
2) Každý kdo pracuje za mzdu má nárok na klid po splnění svých
povinností. Za práci má nárok na mzdu se kterou naloží podle
svého uvážení. Mzda slouží především na pokrytí kulturních a
sociálních potřeb rodiny.
3) Kdo pracovat nemůže, má nárok na přiměřené sociální jistoty.
4) Každý má právo na práci. Pracovní příležitosti zajišťuje veřejná
správa.
5) Každý bez rozdílu má právo na občanská práva a svobody. Tato
nemohou být omezena státními zájmy. Každý musí mít možnost
seznámit se s Deklarací lidských práv a svobod.
6) Pro splnění vyšších cílů se člověk vzdává své svobody a vstupuje
do organizace, zaměstnání, společnosti. Vždy musí vstupovat zcela
dobrovolně na základě všeobsahující smlouvy.
7) Nikdo nesmí být nucen žít v nouzi a odříkání, skromnost nesmí
být zneužita.
8) Každý bez rozdílu si může uspořádat libovolným způsobem svůj
soukromý život a sám zvolit jakým způsobem se zapojí do
společenské dělby práce. Život v rodině musí vycházet ze vzájemné
dohody rovnoprávných partnerů.
9) Víra leží na ose individuální a je proto soukromou věcí každého
člověka. Všechny církve a sekty musí být proto zcela odloučeny od
státu a financují je pouze vlastní věřící.
10) Každý má právo zvolit si zdroj poznání svůj a vlastních dětí.
K veškerému poznání musí mít přístup. Stát zajistí přístup
inteligence k výsledkům zahraničního výzkumu.
11) I v oblasti duchovní musí být zajištěna čestná konkurenční
soutěž.
12) Každý kdo rozhoduje, nese za svoje rozhodnutí odpovědnost.
Jedinou povolenou formou nátlaku je hrozba odvolání z funkce.
Nikdo nesmí být nucen přijímat cizí rozhodnutí za svá vlastní.
13) Každý má právo vlastnit neomezený majetek který legálně
získal.
14) Každý podnikatel má právo na klidné a bezpečné podnikání
garantované veřejnou správou. Ze svého podnikání platí
přiměřené odvody stanovené úřady.
15) Jedním z hlavních úkolů státu je zajistit všem podnikatelům
rovné podmínky pro konkurenční soutěž.
16) Podnikatelé se podílejí na škodách které způsobili svým
podnikáním např. na zdraví lidí nebo poškozením přírody.
17) Každý má právo na neomezený majetek. S tímto bude
podnikat, platit daně, sponzorovat a konat prospěšnou činnost.
18) Osobní spotřeba je věcí každého subjektu. Nikdo nikomu
nebude předepisovat co si má koupit a co ne. Reklama nemůže
propagovat škodlivé zboží a služby.
19) Správní moc vládne na základě vůle lidu a ve prospěch všech
členů společnosti. Má rozděleny kompetence.
20) Právní stát, přiměřené sociální jistoty, občanská práva a
svobody jsou základními kameny demokratické společnosti.
|
Hodnotový kruh závislosti |
Hodnotový kruh závislosti ukazuje uspořádání totalitní
společnosti. Tuto formu uspořádání přineslo do naší kulturní
tradice křesťanství. Hlavní hodnoty zůstávají stejné jako v
základním hodnotovém kruhu, ale hodnoty doplňkové jsou na
osách vzájemně vyměněny.
Vstupem do této společnosti je oblast Osobnost-zapojení. Záleží na
tom, do jakého postavení se kdo narodí. Zda poddaným nebo
šlechticem. Zda má prosté nebo privilegované rodiče. Tím je jeho
celý život předurčen. Protože se v této oblasti společnost rozděluje,
lze uspořádání společnosti vyjádřit pyramidou ve které je na svislé
ose vyjádřeno společenské postavení a na vodorovné počet takto
postavených jedinců. Kruh se stává nevyváženým a
neprůchodným.
Na pracovníka pracujícího za mzdu převádějí řídící pracovníci
plnou odpovědnost, nejčastěji pomocí alibistických pracovních
předpisů které nelze plnit, ale v případě nehody se z nich vychází.
Od prostých lidí se vyžaduje skromnost a odříkání, ale svobodu
totalitní systém nepřináší. Jen závislost na ideologii a
společenských vztazích. Oblast programu přináší místo pohody
neklid. To je dáno obsahem křesťanské víry nebo jiné totalitní
ideologie. Oblast poznání tvoří druhou barieru přes kterou se
prostý člověk do pravé poloviny kruhu nedostane. Totalitní
systém zastává názor, že poznání pro prostého člověka není. Pro
něj je pouze zákon a četník. Poznání totiž přináší oddělení od
tohoto systému a jeho odmítnutí nebo přechod do pravé poloviny
kruhu, která obsahuje jen přijatelné hodnoty. Funkce přináší klid,
prostředky svobodu a spotřeba pohodu. Musí to však být jen pro
hrstku vyvolených.
Totalitní systém proto pomocí barier v oblasti osobnost a poznání
drží prostého člověka v levé části kruhu a tím mu dává tu nejméně
výhodnou hodnotovou oblast. Společnost se tak dělí na bohaté a
chudé. Jakmile je bohatých moc, prostý člověk není zajištěn nebo
když bohatí svůj majetek vystavují na oči chudým, dochází k
sociálnímu napětí které může přerůst v násilí. Je proto v zájmu celé
společnosti, aby byly uplatněny demokratické vztahy podle
základního hodnotového kruhu.
|
Kruh spolupráce |
osy: Vědomí (Uznání-Osvícení) Možností (Zvýhodnění-Obohacení)
Individuální Sociální
Kruh spolupráce ukazuje principy spolupráce v jednotlivých
oblastech hodnotového kruhu. Je vodítkem pro utváření a řešení
vztahů ve spolupráci.Mít vyřešeny mezilidské vztahy je základním
předpokladem pro zapojení do vyššího společenského systému.
Každou spolupráci je nutné vést tak, aby nevznikaly dlouhodobé
dluhy. Kruh spolupráce ukazuje, jakým způsobem lze dluhy
vyrovnávat.
Kruh ukazuje možnosti kladné i záporné spolupráce ve všech
osmi základních hodnotových oblastech. Jak je vidět, kladnou
spolupráci lze realizovat jen na hlavních osách, negativní na
všech.
Při spolupráci vznikají dluhy a pohledávky, tvoří se důvěra i
nedůvěra, vznikají otevřené účty, otevřené vztahy a podezřívavost
na straně druhé. Zvládneme-li vztahy ve spolupráci, podaří se
nám vytvářet otevřené účty na základě důvěry, ve kterých vznikají
dluhy i pohledávky a jsou průběžně vyrovnávány.
Všechny tyto okolnosti se promítají do oblasti Uznání-odmítnutí.
Cílem spolupráce je vzájemné povznesení subjektů tím, že
odevzdávají to, čeho mají nadbytek nebo čeho se mohou vzdát za
uspokojení svých potřeb nebo za to, co mohou užít v rámci další
spolupráce. Toto povznesení může mít formu uznání, zvýhodnění,
osvícení nebo obohacení. Základní pravidlo spolupráce: souhrn
darovaného má pro příjemce vyšší hodnotu než pro dárce.
Při nedůvěře počítá každý sám. Má pro mne to, co dostanu větší
cenu než to, co dám? Vyšším smyslem spolupráce je, že nikdo
nemusí řešit všechny oblasti hodnotového kruhu, tedy všechny
oblasti života, vychází z toho, co sám nejlépe ovládá a umí a
dostává to, čemu se nevěnuje, ale co potřebuje.
To je základem čtyřčlenné společnosti. Bez zvládnutí principů
spolupráce nemůže vzniknout stabilní čtyřčlenná společnost, ve
které prostí lidé dají svoji práci a přijmou svobodu, inteligence
ukáže cestu k řešení problémů a získá podíl na zisku, podnikatelé
budou uspokojovat hmotné potřeby společnosti a získají další
prostředky, správci budou stabilizovat společenské vztahy a
dostane se jim po zásluze ocenění a úcty. Všichni pak budou mít
zajištěny hmotné prostředky, svobodu, informace i řád. Bez
spolupráce bychom nemohli vytvářet vyšší systémy.
Spolupráce vychází z uznání/odmítnutí a v průběhu spolupráce se
tyto vztahy upravují, jsou výchozí i cílové. Dva subjekty (osoby,
kolektivy, systémy) na počátku své spolupráce vycházejí z jakési
obecné úrovně úcty a důvěry dané společenskými podmínkami
vyššího systému, jehož jsou oba členy. Když vládne ve společnosti
nedůvěra, projeví se v počátcích spolupráce. Dále se úcta a důvěra
rozvíjí podle osobních zkušeností získaných ve spolupráci. Nový
soused je přijat neutrálně. Je pak na něm, zda se sousedské vztahy
rozvinou do přátelství a spolupráce, nebo zda se budou často
setkávat u soudu nebo zda si budou dělat sousedé schválnosti.
Stejně tak zákazník. Dlouhodobé bezkonfliktní dodavatelsko-
odběratelské vztahy vytvoří důvěru, naopak nezaplacené zboží nebo
služby způsobí nedůvěru i k dalším zákazníkům.
V oblasti skromnost/svoboda lze partnera buď zvýhodnit nebo
omezit. Král daroval městům práva, soused povolí využít dočasně
část své zahrady, kamarád mne nechá u sebe přespat. Nebo mi
úřad nepovolí dělat skládku na chodníku s ohledem na zájmy
jiných lidí, vychovatel nepovolí po večerce hluk opět s ohledem na
další ubytované. I v oblasti poznání/zapojení je možná kladná i
záporná spolupráce. Kdokoliv může být osvícen novým poznáním,
které je pro něj přínosem. Často jsme však svědky zavedení
neužitečnými nebo nesprávnými informacemi s cílem ochrany
něčích zájmů. Zde je opravdu těžké uhlídat, jakou cenu mají
nabízené informace. Proto jsou tak drahé systémové informace,
které nevhodné nebo nesprávné informace ihned odhalí. Kvalitní
informace mají velkou cenu, mohou pro příjemce znamenat
prostředky i svobodu. Také je hned jasné, proč stát vynakládá
značné prostředky na školství a církve.
Obvykle se každá spolupráce promítne do oblasti
obohacení/ochuzení. Za všechny služby, zboží, možnosti i
informace se obvykle platí penězi. Peníze na pokrytí životních
potřeb lze považovat za prostředek k získání svobody, peníze
určené na investice za prostředky k podnikání. Těžko lze usoudit,
na jaké účely budou získané peníze použity. Je úkolem správců,
aby dokázali udržet rovnováhu mezi tvorbou a spotřebou.
Pro hladký průběh spolupráce je nutné znát možnosti nabídky i
potřeby především vlastní, ale také partnera ve spolupráci. Je to
práce manažerů vyhledat partnera ke spolupráci a odhadnout jeho
nabídku i poptávku a na základě vlastních požadavků, potřeb i
nabídky uzavřít kontrakt.
Jsou také zakázané oblasti spolupráce a přesto v těchto oblastech
spolupráce pravidelně probíhá ku prospěchu všech zúčastněných.
Člověk se vzdává části své svobody a vstupuje do systému, aby v
něm dosáhl vyšších cílů. Při spolupráci uvnitř systému je kladná
spolupráce i na ose sociální. Jde o vedení nadřízenými ve funkci
nebo práci. V systému či společnosti se člověk realizuje na ose
sociální v souladu s potřebami svého okolí.
Ve výchově mohou rodiče nebo vychovatelé zasahovat radami i do
oblastí na ose individuální, tedy do všech hodnotových oblastí ve
spolupráci kladné. Vytvářejí tak hodnotovou tradici rodiny nebo
společnosti. Jen v prosté spolupráci nikdo nebude zasahovat
druhému do jeho práce. Kdo dostal úkol, má jej samostatně
splnit. Každý musí mít schopnost svoji práci plně zastat a v
pořádku ji odvést hotovou.
Pak teprve dojde na základě spolupráce s oceněním vykonané
práce. Každý má právo odmítnout toho, kdo by mu chtěl radit, ať
počká, až bude práce hotova, pak se vyjádří, zda se mu výsledek
práce líbí či nikoliv. Jinak je to zneklidnění.
Stanovení vlastního programu také musí být věcí zcela osobní a
soukromou. To se týká jak osob, tak i akciových společností. I tam
je stanoveno představenstvo, které program stanoví a druzí se k
němu mohou vyjádřit, až je hotov. Nikdo nesmí nikomu zasahovat
v prosté spolupráci do stanovení programu. Tato činnost úzce
souvisí se svědomím. Každého může napadnout nesprávná věc.
Pokud ji však chce realizovat, dostává se do rozporu se svým
svědomím. Také vykonávání funkce je oblast ve které nelze
spolupracovat. Každý nese za svá rozhodnutí plnou odpovědnost.
Nikdo nikomu nesmí říkat jak se má rozhodnout, co má schválit,
co zamítnout, co prosadit, čemu zabránit. Jak jinak by mohl
funkcionář, tedy ten kdo rozhoduje, co se bude a co nebude dělat,
nést za svoje rozhodnutí plnou odpovědnost? Nejhorší pro
společnost je stav, ve kterém jedni rozhodují a druzí za to nesou
odpovědnost. Žádný funkcionář se k tomuto nesmí propůjčit.
Ani ve spotřebě nemůže nikdo druhému něco doporučovat nebo jej
jinak svádět. Jak často jsme sváděni k věcem, které nám ve svém
důsledku škodí nebo mohou škodit. Každý musí vědět: oblast
spotřeby leží v mé výhradní kompetenci. Nikdo mne nemůže nutit
si něco koupit, něco pít, něco užívat, něčím se bavit. Vždy mu řeknu,
že tato oblast leží v mé výhradní kompetenci a on nemá právo se
zlobit, když jeho nabídky odmítnu.
Zvládnout pravidla spolupráce je pro příští věk nutné. Musí je
ovládat každý, kdo nechce zůstat sám a perfektně je musí znát
každý, kdo užívá v oblasti spolupráce magii. Magie je
nebezpečnější než střelná zbraň. Je účinná tam, kde vše ostatní selže.
Avšak nesprávně užita se vždy obrátí proti svému původci. I pro
obyčejný všední život je nutné znát principy spolupráce. Pak
člověk ví, na co má právo a kde musí ustoupit. Vyhne se tak
ztrátám i konfliktům.
Otázky výchovy je nutné řešit samostatně. I výchova je formou
spolupráce, avšak musí zasahovat i do oblastí v prosté spolupráci
zakázaných. Právě proto je výchova musí obsáhnout, aby byly
správně pochopeny, aby vychovávanému byl vnesen řád, který
bude zárukou respektování cizích práv a ochranou práv
vlastních.
Ve svém životě se setkáváme a rozcházíme s lidmi za nejrůznějších
okolností a podmínek. Vždy se k nim chovejme zdvořile, tak,
abychom z vlastní viny neuzavřeli hned v počátku cestu
spolupráci. Obvykle na první pohled oceníme člověka, co v něm je
a čeho je schopen. Nechejme však prostor jemu samému, aby se
mohl projevit. Jednak se můžeme sami v hodnocení mýlit a také
on sám bude mít snahu se přizpůsobit. Nikdy proto nebudeme
zpočátku důvěřovat více než je zdrávo, ani nebudeme spolupráci
odmítat.Vždy se sluší projevit úctu pozdravem a vlídným slovem.
Po prvních kontaktech se již ukáže, zda se s tímto člověkem dá
nebo nedá spolupracovat. Zařadíme si jej mezi ty, se kterými je
spolupráce dobrá, do kterých je výhodné investovat, se kterými si
přejeme rozvíjet vztah nebo do druhé krabice k těm, kterým se
raději vyhneme, se kterými je spolupráce obtížná a se kterými lze
spolupracovat jen za předem stanovených pravidel. Musíme však
počítat s tím, že se každý člověk vyvíjí a nečinit nezvratitelná
rozhodnutí.
Rozdělíme si lidi podle schopností ke spolupráci a z toho budeme
ve spolupráci vycházet. Musíme si hlídat i své schopnosti, ve
spolupráci srovnávat dluhy a pohledávky, rozvíjet důvěru a plnit
sliby. Pak se nemusíme takto obšírně zabývat teorií spolupráce.
Snažme se domluvit s těmi, kteří se nám vyhýbají, jistě k tomu
mají důvod, odstraňme společně tento důvod, srovnejme dluhy.
Dejme možnost každému, aby se na nás mohl obrátit kdykoliv
bude něco potřebovat.
|
Čtyřčlenná společnost |
inteligence, dělníci, (prostí), správci, podnikatelé
Čtyřčlenná společnost je obdobou tříčlenné společnosti Rudolfa
Steinera, jen má doplněnu oblast prostého člověka který pracuje za
mzdu. Všechny členy společnost dělí do čtyř oblastí podle způsobu
zapojení. Prostým člověkem rozumíme každého člena, který
pracuje za mzdu. Nabízí svoji práci v oblasti podnikání i správy.
Prostý člověk - dělník není pracovníkem tvůrčím a má jen
omezenou odpovědnost. Inteligence formuje jeho vědomí a
kulturní cítění, podnikatelé mu dávají práci a mzdu, správci
garantují jeho sociální jistoty, práva a svobody. Dělníci jsou
nejpočetnější částí společnosti a to podmiňuje jejich politickou moc,
kterou vyjadřují především ve volbách, také však ve veřejném
mínění, peticích, manifestacích, stávkách a v krajním případě i v
revolucích.
Mezi inteligenci patří především tvůrčí pracovníci, kteří hledají
nová řešení, nové pohledy, uchovávají a předávají poznání a také
jsou to duchovní, kteří předávají duchovní inspiraci. Pracují také
pro ostatní tři společenské třídy. Podnikatelům hledají nová
technická řešení a to, čemu říkáme know-how, hledají algoritmy
jak lépe a úspěšněji podnikat a jsou podnikateli sponzorováni a
placeni. Stejným způsobem slouží i správcům. Nacházejí nová
řešení společenských problémů a přinášejí nové filozofické
pohledy na svět. Velký vliv mají na prostého občana, kterému
dávají poznání ať ve škole, v kurzech, kultuře, literatuře nebo
jinak. Formují veřejné mínění a orientují veřejnost.
Podnikatelé jsou hlavními uspokojovateli společenských potřeb.
Musí znát, co společnost potřebuje, za co lidé zaplatí. Vkládají svůj
majetek do podnikání a inkasují zisk. Riskují ovšem také ztrátu.
Každý podnikatel má právo na neomezený majetek, se kterým má
ovšem podnikat, sponzorovat, platit daně které jej nevyčerpají a
jinak prospěšně jednat. Je samozřejmé, pokud je úspěšný, má vyšší
životní standard než ostatní. Právě otázku životního standardu
bude nutné řešit. Rozhodně nejsem stoupencem rovnostářské
společnosti. Na straně druhé jsou sociální rozdíly často důvodem
neklidu ve společnosti.
Otázku rozdělování vytvořených statků vidím jako jednu ze
základních v řešení společnosti. Některé státy ji řešily stanovením
progresivní daně. Já navrhuji stanovit maximální příjem pro
osobní potřebu jako pětadvacetinásobek minimální mzdy. Je
možné stanovit několik úrovní maximální mzdy pro dělníky,
živnostníky a velkopodnikatele a zástupce moci.
Správci jsou nositeli veřejné správy a moci. Jejich hlavním
úkolem je vnesení řádu do společnosti a plná kontrola
ekonomické oblasti. Pro zvoleného zástupce lidu, pro vládu a pro
vládní kontrolní instituce neexistuje žádná překážka ke zjištění
hospodaření ekonomických subjektů ani žádné bankovní
tajemství.
Mají-li občané státu uloženy peníze v zahraničí, pak musí mít stát
možnost kontroly i v těchto peněžních ústavech. Možnost uložení
peněz v zahraničí by však neměla existovat. V zahraničí často uloží
peníze ti, kteří mají vliv na politickou situaci své země.
Pak místo aby se snažili posílit bezpečnost a stabilitu, spoléhají na
své jisté. Tak lze říci, že Švýcarsko podporuje totalitní systémy.
Správci tedy spravují správní subjekty dělené moci a musí mít
velkou autoritu a pevnou moc. Jejich moc je dána mandátem
který získali ve volbách. Nad nimi stojí jen správní soudy a riziko
odvolání při nespokojenosti voličů. Starají se o všechny oblasti
společenského života. Prostému lidu zajišťují sociální jistoty a
pracovní příležitosti podporou a kontrolou podnikání.
Podnikatelům vytvářejí příhodné podmínky k podnikání
zajištěním spravedlivých konkurenčních vztahů, likvidací mafií,
ochranou před cizími podnikateli a výběrem přiměřených daní
které podnikatele nevyčerpají. Inteligenci připraví podmínky pro
tvůrčí práci.
Čtyřčlenná společnost musí být stabilní a vyvážená. Moc prostého
člověka spočívá v jeho početnosti a názorovém sjednocení, v
projevení své vůle především ve veřejném mínění a ve volbách.
Inteligence realizuje svoji moc formováním veřejného mínění
mnoha způsoby. Dnes, v době kopírek, počítačů, magnetofonů a
videa není problém rozšířit jakýkoliv názor, zvláště v době obecné
nespokojenosti. Podnikatelé mají peníze a tím i moc. Mohou
cokoliv sponzorovat a mohou i lobovat ve formě dobrovolné daně.
Nemohou platit úředníka do jeho vlastní kapsy, ale úřad do jeho
rozpočtu.
Kdo si připlatí, tomu má být vyhověno. Rozhodující však je kvalita
a cena služeb a zboží. Volení správci vládnou z vůle lidu tím, že
plní svůj volební program. Politik, který plní volební program, je
neodvolatelný. Proto dobře studujte volební programy, sami je
pomáhejte tvořit a nevolte podle toho, jakého zpěváka si kdo na
volby pozve. Volby jsou především soubojem volebních programů
a záruky, že budou naplněny. Tím se kruh moci ve čtyřčlenné
společnosti uzavírá. Je samozřejmé, že tento kruh nemůže být nikde
přerušen. Suverénní stát obsahuje a kontroluje všechny čtyři části
společnosti. Vlastní plně sdělovací i výrobní prostředky, plně
kontroluje vlastní moc.
Je důležité vědět, že člověk je sice zapojen jednoznačně v jedné ze čtyř
společenských tříd, ale sám není nikdy vyhraněnou osobností a
svým zájmem spadá do několika společenských oblastí. Také svůj
zájem časem mění. Proto není možné nikoho na žádnou třídu plně
vázat, třídy musí být průchodné a zapojení člověka nelze
podřizovat pouze zájmům společnosti. Záleží i na zájmech,
vlastnostech a schopnostech občana.
Čtyřčlenná společnost musí řešit i základní sociální potřebu: Co
nejvíce osob musí být sice hmotně zajištěných, ale přesto
skromných. Jinak by se hmotné zdroje společnosti vyčerpaly.
Současně musí mít společnost dostatečné hmotné zdroje pro
překonání krizových období. Společnost hodnotově zaměřená na
hmotnou spotřebu bude mít vždy mnoho existenčních problémů.
Zaměřme se raději na mezilidské vztahy, radost, naplnění smyslu
života, zdravou přírodu a jiné nehmotné hodnoty.
Všechny oblasti čtyřčlenné společnosti musí být otevřeny všem
členům společnosti, aby se mohli zapojit na základě hodnotové
orientace a rodinné výchovy. Kromě toho rozhodnou národní
zájmy a národní tradice o detailních formách čtyřčlenné
společnosti. Rozhodnou hlasy voličů o formě a uspořádání
společnosti. Co si lidé připraví, v tom budou žít.
|
Dělení moci - čili o čem kdo rozhoduje |
Naše současná společnost je demokratická a zde uvedené články ji
vlastně popisují. Mnoho se nyní diskutuje o dělení státní moci
mezi regionální správy. S tím souvisí i dělení státního rozpočtu,
aby prostředky zůstávaly tam kde byly vytvořeny a jen část se
přerozdělovala. Při rozdělení moci budeme vycházet ze zásady, že
oblast společenského života bude řídit nebo kontrolovat ten
subjekt, který má k tomu nejblíže a problém nejlépe zvládne. Zde
uvádím příklady rozdělení moci.
Je nutné všechny kompetence rozdělit rovnoměrně mezi subjekty
tak, aby bez vzájemného zasahování byly služby člověku co nejlépe
splněny.
Jednotlivec, rodina
1) |
schopnosti |
kázeň, spolupráce, |
2) |
sebeobsluha, pracovní
návyky, |
zapojení |
3) |
právní vědomí,
občanská práva a svobody |
sociální jistoty |
4) |
náboženství, hodnoty,
zásady |
|
5) |
schopnosti komunikace |
vlastní názor a jeho
zveřejnění |
6) |
organizační schopnosti |
|
7) |
živnost, obchod |
právo na omezené
prostředky a majetek |
8) |
životní standard |
|
kolektiv (3 až 20 osob)
1) |
vnitřní organizace |
kontakt s jinými kolektivy |
2) |
služby, zemědělská a
průmysl. výroba |
|
3) |
právo na seberealizaci |
obecná prospěšnost |
4) |
vlastní teoretické zdroje |
|
5) |
příjem, využití a
šíření poznání |
volná výměna informací |
6) |
právo podnikat a obchodovat |
|
7) |
vlastní majetek a
prostředky |
neomezené podnikání na
základě prospěšnosti |
8) |
realizace rozvoje
schopností, rekreace |
|
město, obec , okres (1000-500000) obyvatel
1) |
název, představitelé,
hranice |
spolupráce s městy a vyš.
průmyslem |
2) |
služby, místní průmysl,
zemědělství. lesnictví |
|
3) |
ochrana přírody a vodních
zdrojů |
vydávání správních
povolení (koncesí) |
4) |
územní plánování |
|
5) |
základní školy, knihovny,
kultura, noviny |
výměna informací |
6) |
místní doprava, policie |
|
7) |
pozemky, hotely, správní
budovy |
finanční správy |
8) |
cestování, zdravotnictví,
sport, ústavy |
|
spolková země, region (100000-5000000)
1) |
jméno, představitelé,
hranice |
zahraniční kulturní
výměny |
2) |
průmysl, energetika,
těžební průmysl |
|
3) |
péče o přírodu a
obyvatelstvo |
koncese v oblasti kultury,
informací a |
4) |
spolková a zájmová
činnost, církve, kultura |
|
5) |
střední a soukromé
školství, sdělov. prostředky |
nemovitostí zemská
statistika |
6) |
silniční síť,
železniční a říční doprava |
|
7) |
finanční ústavy,
pojišťovny |
zemské finanční správy |
8) |
nemocnice, lázně,
rekreační střediska |
|
stát (5 až 40 milionů obyvatel)
1) |
jméno, představitelé,
hranice |
mezistátní výměny |
2) |
těžební a surovinový
průmysl, atomové elektrárny |
|
3) |
zásahy do životního
prostředí |
soudnictví, státní
zkoušky |
4) |
zahraniční politika |
|
5) |
vysoké školství, výzkum,
akademie věd |
tiskové agentury,
statistika |
6) |
kriminální služba, cla,
spoje, telekomunikace letecká a námořní doprava |
|
7) |
bankovnictví, daňový
systém |
zahraniční obchod,
státní dotace |
8) |
tabák, lihoviny, tavení
drahých kovů |
|
federace (30 až 300 mil. obyvatel)
1) |
status, název,
představitelé, hranice |
globální politická
strategie |
2) |
nové prostory, mezistátní
komunikace, bezpečnost |
|
3) |
registrace patentů, garance
lidských svobod |
pomoc zaostalým regionům |
4) |
základní a kosmický
výzkum, filozof. koncepce |
|
5) |
zpravodajská služba,
interpol |
federat. statistika |
6) |
koncepce zahraniční
politiky |
|
7) |
dotace od států |
humanitární zahraniční
pomoc |
8) |
regulace trhu, pomoc při
pohromách |
|
svět, světové organizace
1) |
status, místo a
představitelé |
regulace využívání
životního prostoru |
2) |
výměna vědeckých
informací a zkušeností |
|
3) |
garance právního stavu |
nové formy spolupráce |
4) |
globální prognózy |
|
5) |
celosvětové statistiky |
statistika, ročenky,
informace |
6) |
kolektivní bezpečnost,
interpol |
|
7) |
mezinárodní arbitráž,
smlouvy, asociace |
mezinárodní daňový a
solidární systém |
8) |
mezistátní úvěry |
|
|
Devatero přikázání |
1. Je pouze jedna nejvyšší duchovní autorita - Bůh. Duchové boží k
ní ukazují cestu a andělé jí slouží.
2. Nezabiješ proroka Boží vůle je lidem zvěstována prostřednictvím
proroků. Nikdo nesmí ublížit člověku, který obohacuje společenské
vědomí novými myšlenkami. Myšlenky skutečných proroků budou
lidmi přijaty, falešní prorokové zůstanou nevyslyšeni.
3. Převezmeš odpovědnost za své podřízené, děti, zvířata a stroje.
Neublížíš jim, ani je neokradeš. Přijetím odpovědnosti člověk
převezme větší podíl na božím díle zde na Zemi.
4. Dáš prostor soutěži ve všech oblastech. Soutěž je nejdůležitějším
zdrojem každého rozvoje a současně prostředkem boje proti zlu.
Musí být spravedlivá.
5. Nepoškodíš životní prostředí Stav životního prostředí se stane
hlavním limitujícím faktorem příští lidské existence.
6. Zachováš suroviny pro příští generace Při existenci civilizace
člověk těží neobnovitelné zdroje a ničí je rozptylováním do svého
okolí. Pro existenci příštích generací je nutné, aby byly suroviny
recyklovány a zachovány.
7. Nevydáš lživou informaci Každá lživá, nepřesná a neúplná
informace znamená zpoždění na cestě člověka a společnosti k
prosperitě. Systém, který využívá lži, nemá právo na existenci.
8. Dáš občanovi jeho práva a svobody Lidstvo od dob Velké
francouzské revoluce trvale bojuje za svá práva a svobody.
Systém, který člověku jeho práva bere, nemá právo na existenci.
9. Odpovědně a rozvážně zvolíš své zástupce Volba zástupců je
jedno ze základních práv prostého člověka a současně i jeho
povinností. Volí se strana nejschopnější s nejlepším volebním
programem. Je-li taková strana slabá, je nutné ji posílit.
Devatero přikázání je smlouva nová k přežití civilizace.
|
Vývoj společnosti - útrapy, soutěž |
Co je hlavním motorem vývoje člověka a společnosti? Však víme, že
vývoj, který se zastavil, způsobí následný úpadek. Jak postavit
společnost, která by byla schopna se stále rozvíjet? V Písmu je na
konci Nového zákona zařazeno Zjevení Janovo. Je sesláno bohem
k naší potřebě i pro naši dobu. Jeho hlavní význam je ten, že jsme
nyní schopni udržet ve vývoji kontinuitu hebrejsko-anticko-
křesťanské kulturní a duchovní tradice. Nebýt Zjevení, mohly
vzniknout pochybnosti, zda to, co připravujeme, souvisí s
křesťanstvím, nebo zda se jedná o jeho plnou negaci. Zjevení
Janovo ukazuje mnoho užitečného a pro naši dobu je vše
inspirující, nic není překonáno. Ve Zjevení je také jasně řečeno, k
čemu směřuje křesťanský vývoj. Je to vytvoření čtyřčlenné
společnosti symbolizované vizí nového Jeruzaléma zářícího a
seslaného z nebe po rozvrácení bohatého, avšak
neperspektivního systému.
Celé Zjevení ukazuje, že vývoj člověka i celé společnosti je dán
překonáváním útrap a potíží, které si člověk připravil sám svojí
nedokonalostí. Stojí za to Písmo otevřít a Zjevení si podrobně
nastudovat a samostatně vyhodnotit.
Dočteme se tam o sociálních nerovnostech a zničeném životním
prostředí. Pečetě, nádoby i polnice ukazují, že kruh sebezničujícího
vývoje neustane, dokud nebude vytvořen dokonalý,
seberozvíjející systém. Člověk se vymanil svojí schopností
přemýšlet z přímého ohrožení přírodou. Nestal se součástí
potravinového řetězce jako naprostá většina všech živočichů a
nemusí být ani na samém jeho vrcholu, kam se často pyšně
zařazujeme. Člověk není ohrožen medvědem, bouří, chladem ani
krátkodobým suchem. Stal se sám sobě hrozbou.
Svojí kontraproduktivní sebezničující činností. Všichni dobře
víme, že svojí činností ničíme životní prostředí, způsobujeme sucho,
trávíme řeky, ničíme ozónovou ochranu Země, trávíme vzduch a
vegetaci. Nejsme však schopni své potřeby omezit a stále se
množíme nad únosnou mez. Tak si člověk sám sobě připravuje
krizové situace které buď nepřežije nebo je jimi posílen.
Na vyšším stupni společenského vývoje člověk dokáže své slabosti
překonat, pozná nejvyšší únosnou míru pro své rozšíření v
regionech a bude citlivě své počty regulovat. Pak přejde na jiný
způsob sebezdokonalení. Sám člověk i jím vytvořené systémy se
budou dále a trvale sebezdokonalovat na základě soutěže,
konkurence, jak je tomu všude v dokonalé přírodě. Bude sice
trvale platit, že překonané potíže zocelují, budou však odstraněny
krize, které nelze překonat.
Všechny systémy je třeba budovat tak, aby se mohly samy
zdokonalovat a vždy zařídit, aby bylo možné všechny systémy
vzájemně srovnávat, zejména systémy správní, protože
podnikatelé už jsou zařízeni tak, že musí čelit konkurenčním
vztahům, které jsou základním motorem jejich dalšího vývoje a
nutí je být stále lepší za přijatelné ceny.
Útrapy budou člověka a jeho společnost provázet stále. Po jejich
překonání následuje zdokonalení. Ve vlastním zájmu otevře člověk
soutěž ve všech oblastech a bude dbát, aby byla rovná a čestná.
|
Politické strany a programy |
Je velmi důležité a potřebné stanovit nové etické normy pro funkci
politických stran, jinak dojde k situaci, že zájmy lidí nebude mít
kdo zastávat, že politická moc bude likvidovat nepohodlné
politické strany. V politických stranách se spojuje vůle lidí po
nápravě nedostatků ve společnosti. Budou-li strany dobře fungovat,
nebude docházet ve společnosti k napětí. které by se vymknulo
kontrole. Proto musíme všichni sledovat svobodu politických
stran a jejich představitelů a také možnost sdělovat stanoviska stran
veřejnosti především vlastním tiskem.
Strany sjednocují lidi stejného politického názoru a programu.
Není možná politická svoboda občana bez politické svobody stran.
Moc, která zlikviduje nepohodlnou politickou stranu nebo jejího
představitele je zavrženíhodná a ponese odpovědnost za veškeré
napětí ve společnosti. Chce-li někdo založit vlastní politickou
stranu, musí mít možnost sdělit svůj úmysl a program v novinách,
které si sám zvolí, včetně kontaktních adres. Bude mít však
omezený prostor, řekněme na čtvrt strany.
Veřejná správa (státní moc) zajistí všem stranám existenční
podmínky. Dotace budou vždy vázány především na volební
úspěch a výši vybraných příspěvků od členů. Dalším zdrojem
financí jsou sponzorské dary od nadací a podnikatelů.
Státní moc může omezit činnost jen takové politické straně která
porušuje zákony a která současně nemá volební úspěch. Rozhodně
nemůže omezovat úspěšnou stranu kvůli jejímu programu. Může se
stát, že vystoupí strany s totalitním programem a zásadami. Proti
tomu se veřejnost bude bránit tím, že bude trvale připomínat
vhodnou formou (ve filmu, v televizi) život v totalitní společnosti.
Lidé nesmí zapomenout na protilidové uspořádání totalitních
režimů. Hlavní charakteristikou strany jsou její zásady a politický
program. Právě na základě programu sjednocuje lidi podobných
zájmů. Program přijímá nejvyšší orgán strany a mohou jej měnit
jen čelní představitelé. Občané pomáhají své straně tím, že svými
náměty pomáhají program obohacovat. Strany silnější mohou
opisovat program od stran slabších. Ve volbách dají pak občané
přednost stranám silnějším, protože dávají lepší záruku splnění
programu.
Stát hradí všem stranám předvolební agitaci. Především
dostatečný počet vystoupení v televizi. Občané si mohou kupovat
videokazety s volebními programy. Stát zajistí, aby úplně všechny
volební programy vyšly tiskem ve společné knize. Občané si tuto
knihu koupí ze svých prostředků. Jiná předvolební agitace se
nepřipouští. Musí rozhodovat kvalita programu, nikoliv
nashromážděné finanční prostředky.
Má-li více stran podobný program, občané dají přednost stranám
osvědčeným, které dávají nejlepší záruku, že nabízený program
dokáží splnit. V parlamentu mají být zastoupeny všechny úspěšné
strany, třeba i jedním zástupcem.
Politika se dělá pro lidi, proto musí být populistická. Každá
politická strana u moci řeší všechny problémy společnosti a proto
nemůže být levá nebo pravá. Musí vyváženě spojovat zájmy
prostých lidí, inteligence i podnikatelů.
|
Moc prostého občana |
V každé společnosti jsou nejmocnější prostí lidé sjednocení ve
společném zájmu. Takovým zájmem je vše, co člověku schází,
každá jeho neuspokojená potřeba. Ani přední český politik Rieger
nebyl první, kdo prohlásil, že veškerá moc patří lidu.
Člověk však o svých možnostech buď neví, nebo neví, jak je naplnit.
Překážek v cestě naplnění jeho tužeb je hned několik. Nedokáže
formulovat své potřeby, nedokáže se sjednotit, má strach, nezná
své prostředky nebo je motivován lživou ideologií. Boj člověka o
uspokojení jeho přirozených potřeb je spojen s pokrokem. Je to
dlouhodobý a kolektivní boj proti soustředěné moci neschopné
činit ústupky. Výsledkem jsou uznaná lidská a občanská práva. Je
však o ně stále nutno bojovat a platit za ně krví. Jinak hrozí, že se
uplatňování lidských práv chopí mocní a obrátí je proti člověku,
jak se to již běžně stává. Každý odpovědný člověk by se měl se svými
právy a svobodami podrobně seznámit a pochopit jejich základní
pravidla, i to, že nesmí být mocí omezovány a zneužívány proti
jednotlivci. Stát se nesmí na lidská práva odvolávat ve svém
sporu s občanem.
Člověk se v průběhu sociálních nepokojů domohl volebního práva,
všeobecného, rovného a přímého. To jasně dokazuje, že on je tím,
pro koho pracuje správa, koho mají poslouchat mocní, že on si
stanoví, kým chce být zastupován, kdo má uspokojovat jeho
potřeby. Z toho ovšem plyne, že se na volby odpovědně připravuje
a sám svým úsudkem hodnotí úspěchy své vlády.
Nezadatelným právem člověka je vyjadřovat vlastní názor. Je k
tomu opatřen mozkem a šancí uvažovat stejně dobře jako kdokoliv
jiný. Musí však o svůj mozek pečovat a o všechny informace
vyhodnotit a nedát si ubíjet vlastního ducha. Kdo v budoucnu
nedokáže samostatně myslet, bude ztracen.
Lidé se pro uspokojení svých vlastních potřeb sjednocují do
politických stran. Zde se ukáže, které potřeby touží uspokojit
největší počet osob, tyto strany jako nositelky konkrétních
programů vyhrávají volby. Stranické zájmy však představují hustý
propletenec zájmů a tak se stává, že strany mohou ve skutečnosti
prosazovat zcela cizí zájmy. Odhalme zrádné strany a ignorujme
je.
Pokud zájmy člověka nikdo nezastupuje a nikdo neřeší, napětí se
stupňuje a může vyústit v občanské nepokoje. Pokud pro správce
není směrodatné veřejné mínění ani výsledky voleb a petice
občanů, riskuje manifestace, demonstrace, stávky a násilnosti.
Lidé nikdy neměli zájem o násilí bez příčiny. Vždy se musí vládci
ptát sami sebe, kde udělali chybu. Mohou se ochránit vlastní
policií jako mafiáni, ale nyní, když vyšla kniha Život po životě,
nemohou zabránit lidem, aby se obětovali za nápravu křivd.
Příčiny nespokojenosti je třeba odstranit včas.
Především budeme pozorně sledovat vystupování a práci
politických stran a jejich program. Vždy dáme přednost těm
stranám, které úspěšně řeší co největší balík problémů, které budují
vyváženou společnost ve které jsou spokojeni všichni a které
nevytvářejí problémy nové. Všechny své poznatky a představy
využijeme ve volbách.
Můžeme také sami zkusit politickou práci v nějaké straně. Dobře
vybíráme, podle úspěšnosti, podle programu a podle orientace
strany. Zde se naučíme politicky myslet a pracovat, mohou nás
navrhnout a zvolit za poslance. Můžeme také založit stranu svoji
vlastní.
|
Občanská práva a svobody |
Vývoj jevů v lidské společnosti prochází vlnami, periodami.
Nejdelší periodu vývoje má vykořisťování přírody spojené s
poznáváním přírodních zákonů a osvobozování člověka od
nadvlády systému.
Oba jevy spolu úzce souvisejí. Dříve byl člověk sám jediným
uspokojovatelem potřeb svých a svého společenského systému,
mohl využívat jen energii zvířat, vody a větru, v poslední době už
mu slouží stále dokonalejší stroje. Člověk se osvobozuje, ale také
přichází o místo spojené s účastí na společném díle. Že nebude
zapotřebí tolik lidí na světě je jedna věc, celý problém však bude
nutno ještě dořešit.
Jak stroj člověku uvolňuje ruce, člověk přestává být otrokem,
nevolníkem, poddaným, nesvobodným... hlásí se o svá práva
vždy, když má pocit nesvobody. Takové úsilí nikdy nevedlo k cíli
ústavní cestou, vždy docházelo ke krizi a tekla krev na obou
stranách. Krváceli lidé i ochránci systému. To musíme mít stále
na paměti, boj není zdaleka dobojován.
Vyhlášením Deklarace lidských práv v roce 1948 vyšlo nad
svobodou člověka slunce, ale v poslední době se ukrývá v mracích.
Státní moc se stále více odvolává na lidská práva ve svém sporu s
obyčejným člověkem. Využívání lidských práv je stále mařeno.
Vezměme si volební právo, svobodu projevu, právo na svobodné
vyznání.
Neusínejme, nebo přijdeme o veškerou svobodu. O lidských
právech se hovořilo ve spojení s likvidací silného druhého světa
během studené války. Válka je vyhrána a na lidská práva se snaží
jejich dřívější propagátoři zapomenout. Máme se stát kolonií nebo
se na ně zapomíná všude? Ve vlastním zájmu se seznamme s
textem Deklarace lidských práv.
Dobře si pročtěme i Ústavní zákon Listina základních lidských
práv a svobod, je to snad zákon 23/1990 sb. náš zákon již opět
upřednostňuje zájmy státu před občanskými svobodami a to jej
znehodnocuje. Přesto stojí za pečlivé prostudování. Naši předkové,
kteří za naše práva bojovali, si to zaslouží.
Přečtěme si o volebním právu, právu na život, na vzdělání, na
založení vlastní rodiny, na vyznání a náboženské přesvědčení, na
soudní ochranu, poznejme, co je to právo petiční, shromažďovací,
přemýšlejme o právních zárukách prostého člověka. Čeká nás další
boj. Budeme bojovat o přiznání těchto práv a za zavedení práv
nových. Budeme ohrožení nezaměstnaností, budeme opět bojovat
o právo na práci, i když se nám to nyní zdá být absurdní. Stroje
nás však budou vytlačovat ze všech pracovních příležitostí a
budeme nuceni se s nimi naučit žít.
Vztah člověk - stroj bude určujícím vztahem v příštích historických
etapách. Vývoj se nezastaví. Pokud chce být člověk svobodným,
musí si být vědom své moci a ceny, za kterou naši předkové lidské
svobody na státní moci vymohli. Práva a svobody nejsou
ohraničeny zájmy veřejné správy, ale ohleduplností k právům
jiných lidí. Musíme dbát, aby všichni bez rozdílu mohli svá práva
a svobody využívat. Jsou stejně důležitá jako sociální jistoty. Bez
plného využívání práv a svobod se vývoj společnosti zastaví a
hrozí nesvoboda a nepokoje. Práva a svobody může ztratit ten, kdo
je jiným odpírá.
|
Nové svobody |
Otázka svobody a jejího obsahu je principielní otázkou každé
filozofie bez ohledu na místo a čas. Svobodu lze chápat jako
formu občanské smlouvy. Společnost dává lidem různé svobody a
blaze té společnosti, pro kterou nejsou svobody formou anarchie
a svévole, nýbrž jsou cestami po kterých lidé jdou k prosperitě
vlastní a celé společnosti. Křesťanství velmi záhy uzavřelo lidem
všechny svobody a ukázalo jim jen cestu oběti, pokory a utrpení.
Za svobody uznané Deklarací lidských práv a svobod a za sociální
jistoty muselo lidstvo s křesťanskou společností dvě století bojovat.
Svobody člověka jako společenskou smlouvu garantuje stát a
světové organizace. Svoboda člověka nespočívá v tom, že by mohl
škodit sobě či druhým, je to cesta k prosperitě, k uspokojení
lidských potřeb, ke spravedlnosti a možnosti seberealizace. Jsou to
především svobody a práva obsažené v mezinárodních paktech.
Budeme usilovat, aby tyto již dříve uznané byly lidem dány plně k
dispozici, aby byly dodržovány a neodpírány nebo mařeny
zákonným opatřením nižší právní úrovně. Dále budeme usilovat o
přiznání práv nových.
Hlavním úkolem křesťanského školství bylo zapojení člověka do
společnosti. Společenské vztahy byly dány a člověk se jim měl
přizpůsobit. Změny společenských vztahů dosáhl prostý člověk jen
revolucí nebo v dobách oslabení státu například po válce. Nikdy
nebudou společenské vztahy tak dokonalé, aby se nedaly vylepšit.
Musíme proto nekompromisně odmítnout zásadu, že se člověk má
přizpůsobovat společnosti, ale společnost se musí přizpůsobovat
zájmům většiny společnosti. Školství již nesmí lidi zařazovat do
společnosti, musí předávat poznání které povede k prosperitě
jednotlivce, jeho rodiny a celé společnosti. Školství tedy již nesmí
být konzervativní silou, ale silou dynamickou ukazující ty
nejlepší cesty prosperity. Toho dosáhneme otevřením skutečné
konkurence alternativních škol.
Druhou novou svobodou o kterou budeme společně usilovat je
zvýšení úlohy nadací ve společnosti. Musíme dosáhnout toho, aby
nadací byl dostatek, aby byly zcela samostatné, aby měly jasný cíl,
aby měly dostatek sponzorů a hlavně aby mohly tvůrčího člověka
plně podporovat v jeho objevitelské práci. To znamená, aby mohl
být člověk z nadace plně placen a měl tak dostatek času na tvůrčí
práci. Jen tak dosáhneme toho, že poznání bude plně ve službách
člověka a že jeho hledání nebude ničím limitováno.
Třetí novou svobodou bude svoboda erotiky, která bude na straně
jedné otevírat člověku naturismus při rekreaci, sportu a v přírodě,
na straně druhé však zajistí, že nikdo nebude erotikou obtěžován,
nebude-li mít o ni zájem. Hranicí erotiky je u muže ztopořený úd
a u ženy roztažené nohy. Erotika musí být bez omezení přístupná
všem zájemcům i dětem. Do erotiky v žádném případě nepatří
dráždění pohlavních orgánů. To je sex, který patří do plné
kompetence životním partnerům. Čtvrtá svoboda se týká veřejné
správy. Pro vytvoření stabilní společnosti musí být silná, její moc
musí vycházet z důvěry voličů a musí mít pod plnou kontrolou
ekonomickou oblast. Veřejná správa(státní moc) dává lidem
svobody a od lidí získává prostředky na udržení chodu a stability
spravedlivé společnosti.
O tyto nové svobody budeme muset bojovat. Prvním krokem
bude seznámení a souhlas s těmito svobodami a druhým krokem
bude sjednocení vůle tyto svobody prosadit a získat.
|
Peníze |
O úloze peněz v našem životě jsem dlouho přemýšlel. Nyní bych
své názory sepsal. Před pěti lety jsem svého přítele seznamoval s
hodnotovým kruhem. Když jsem se dostal k prostředkům, náhle se
křesťanský filozof zděsil: Ty propaguješ Satana! To mne překvapilo
a donutilo k zamyšlení. Já přece žádného Satana propagovat
nechci. Hodnotový kruh je přece vyvážený a všechny oblasti mají
své protihodnoty a jsou k životu zapotřebí. Tím jsem byl donucen
ke svým úvahám. Dnes již vím, že hodnotová oblast prostředků,
kam peníze patří, je hodnotová oblast jako každá jiná. Člověk může
mít lásku ke svobodě, k poznání a moudrosti, i k sobě samému a
svým schopnostem, může milovat svoji práci, seberealizaci, svůj
život, svoji prospěšnost, svůj životní styl, proč by nemohl mít rád
peníze.
Vše, co je a může být, musíme respektovat, nic nelze odmítat,
všemu co existuje a existovat může, musíme dát řád na základě
přirozenosti. Řád musíme dát i penězům.
Od biblického požadavku vzdát se všeho majetku jsme již pokročili
kupředu. Dnes již uznáváme sociální jistoty, víme, že peníze člověk
potřebuje k tomu, aby vůbec přežil. Víme to, přesto však za tuto
zásadu budeme muset ještě bojovat. Půjdeme však dál. Peníze
člověk potřebuje i k tomu, aby posiloval svoji osobnost. Poznali
jsme, že osobnost člověka hmotně zajištěného, který má i na
skutečnou kulturu a cestování, je silnější, dokonalejší, než
bezdomovce, který nic nemá a neví, zda bude za týden ještě žít.
Musí platit, že ten, kdo má peníze, má lepší právní vědomí než
ten, kdo žije v nouzi. S tím souvisí jedna důležitá podmínka: člověk
nemá mít víc peněz, než kolik je schopen účelně využít.
Někdo neví co s tisícem, jiný účelně využije desítky milionů. Je to
věc výchovy. Jen bohatí rodiče dokáží vychovat své děti ke
schopnosti účelně využít větší peníze. Kvalita jejich osobnosti roste.
Hodnotový kruh napovídá, že i ten, kdo chce plnit funkci, musí
mít peníze. Funkce musí být spojena s odpovědností a
prospěšností. Kdo tedy chce být prospěšný, musí mít peníze. Kdo
chce podnikat, bez peněz se neobejde. Zde je nutné zajistit takové
společenské podmínky, rovné pro všechny, aby právě prospěšnost,
šikovnost a píle rozhodovaly o úspěšnosti, prosperitě a bohatství.
Aby se každý svým bohatstvím mohl pochlubit.
Peníze jsou tedy nutné k tomu, aby životním standardem člověk
posiloval svoji osobnost a aby mohl být prospěšný. Čemu však
musíme zabránit? Především peníze nesmí být nástrojem
zotročování lidí. Nesmí nutit člověka pracovat do úpadu.
Křesťanství nás donutilo tvrdě pracovat. Nevyřešilo však
mechanismy rozdělování vytvořených statků. Zde nám pomůže
stanovit maximální mzdu.
Dále peníze nesmí rozhodovat o poznání a přístupu k němu,
nesmí omezovat studium, nesmí omezovat kulturu. Peníze
nesmí být limitem svobody, naopak. Kdo nemá peníze, musí být
svobodnější. I zde však platí, že musí být zajištěny důstojné životní
podmínky. Také musí platit, že bohatí i chudí mají stejné šance se
vypracovat svojí pílí.
Bohatství nesmí být klíčem k moci. Všichni musí platit daně podle
stejných zásad, z kapitálu se může sponzorovat, zlevnit zboží či
služby a rozvíjet podnikání. Bude-li pořádek v penězích, bude
pořádek v celé společnosti.
|
Sejděme se |
Lidé, sejděme se konečně u konkrétních životních hodnot. Já vím,
že jsme každý jiný, ale u základních hodnot bychom se sejít mohli
a měli. Když přijmeme společně nějaké základní životní hodnoty a
názory, když k tomu dáme dostatek tolerance, pak se někde mezi
cestami hledání názorově sejdeme. Moc bych si to přál.
Vím, že je mezi námi mnoho křesťanů, kteří mé názory zcela
odmítají. Vím, že jsou zde apokalyptisté, kteří už se na naši situaci
nemohou dívat a těší se, že nás zachrání cizí civilizace a dá nám
řád. To jsou však směry pomíjivé.
Křesťané se pevně drží učení Nového zákona, prosazují ho a
obhajují, ale sami nedodržují. Jsou mezi nimi takoví, kteří ví, že
jdou špatnou cestou a chtějí na tuto cestu strhnout i ostatní. Jsou i
takoví, kteří na lidech, kteří by snad Kristovo učení přijali, chtějí
parazitovat. Jsou i idealisté, které oslovila vznešenost
křesťanského učení. Jenže křesťanská vznešenost otvírá cestu
úplnému opaku. Jako důkaz připomínám celou křesťanskou
historii. Věřím, že křesťanství pomine, až po křesťanech budeme
chtít, aby se křesťanskými zásadami také skutečně řídili a aby je
dodržovali. Pak jsou tu apokalyptisté. Ti také nemohou mé názory
přijmout.
Já tvrdím, že si z potíží musíme pomoci sami. Nemůžeme čekat
záchranu z nebes, vím, že ani přijít nemůže. Z nebes přišlo
křesťanství se všemi krizemi a potížemi. Všechny naše současné
krize byly křesťany plánovány, prorokovány a připraveny. O tom
svědčí bible. Proč tomu křesťané nepředešli, proč nás už dávno
nezachránili, proč naší "záchraně" musí předcházet zničení naší
civilizace? Předpokládám, že apokalyptisty nyní nepřesvědčím o
jejich omylu, jistě však upustí ze svých vizí, až uvidí, že se
nenaplňují ani v roce 2025, jak předpovídají.
Až tyto dva názorové směry pominou, nic nebude stát v cestě
tomu, abychom se názorově sjednotili. Ta louka, na které se
můžeme sejít se nazývá přirozenost. Když projevíme názorovou
toleranci, bude tato louka dostatečně velká pro všechny. Nyní nás
čeká devastace společenských vztahů a úpadek současného zmatku
nazývaného civilizací. Ale tím se čas nezastaví. Uvažujme již nyní,
jakým názorovým směrem vystavíme novou společnost.
Inspirativních směrů je celá řada. Mnoho přátel mi doporučuje
nějakou literaturu, každý jinou. Každý si přečte jinou knihu, ale
nakonec tito lidé vyznávají podobné hodnoty. Pojďme spojit a
vyjádřit vše, co se nám líbí, čeho si vážíme a co považujeme za
součást dokonalosti. Všechno, čeho si vážíme, mělo by souviset se
všeobecně přijatelným životem na této planetě, tedy pohodou pro
všechny. Aby naše planeta prospívala, aby přírodní podmínky
nebyly ničeny, aby měli perspektivu lidé a vše živé, celá příroda.
Vyjmenoval bych proto přirozenost, řád, spravedlnost, toleranci,
odpovědnost, prospěšnost, solidaritu, slušnost i vznešenost jako
vlastnosti, které bychom měli společně uznávat. Jako základ všeho
bych však uvedl přiměřenost, šetrnost a skromnost. Na pořadí zde
uvedeném netrvám. Zařaďme všechny tyto hodnoty na první
místo.
Vše souvisí s užíváním rozumu a snahou věrně postihnout danou
situaci. Budeme se snažit prosadit své zájmy, ale abychom
nikomu neublížili. Každý z nás chce v životě něčeho dosáhnout.
Snažme se prosadit, ale abychom neudělali více škody. Snažme se
pochopit druhého a pomoci mu, aby se i on měl dobře. Ale jedním
dechem musím připomenout, že musíme zabránit těm, kteří by
chtěli zneužívat lidské dobroty a dobré snahy.
Na základě mé zkušenosti odhaduji, že se mnozí neshodneme ani
na tom, co jsem vypsal, co považuji za východisko dohody. Každý
má jinou zkušenost a jinou víru. Uvažujte však takto: jakou
společnost bychom podle těchto zásad vystavěli? Spravedlivou a
perspektivní nebo kritickou a nestabilní? Snažím se přinést obraz
takové společnosti, ve které by se mi žilo dobře v jakémkoliv
postavení.
Budu tedy ve výčtu hodnot předložených ke shodě pokračovat.
Když to vezmu systematicky podle hodnotového kruhu, pak začnu
osobností. Měli bychom tolerovat osobnost člověka, pokud
neubližuje sobě nebo druhým, pokud nikoho neohrožuje, pokud
to myslí s lidmi dobře a je spravedlivý. Konformní být nemusí,
zejména ne v nemocné společnosti. Toleranci projevíme
především v osobních názorech jednotlivce i společenských
skupin, pokud však nevybízejí k nežádoucím činům. Je pravda, že
za záměr nebudeme nikoho trestat, ale každý musí být schopen
svůj názor obhájit.
Pokud jde o práci, uznáme, že je nutná k přežití jednotlivce i
společnosti. Měl by však převládat maximální podíl seberealizace a
doba práce by měla být přiměřená. Za současné produktivity je
osmihodinová pracovní doba zbytečně dlouhá.
Často mluvíme o demokracii a svobodě. Ve skutečnosti se však
snažíme o nevázanost. Doporučuji místo takto pojaté svobody
přijmout spravedlivý a vyvážený řád. Navrhuji, abychom se shodli
na tom, že spravedlivý řád je více než svoboda. I spravedlivý řád
bude obsahovat rozumnou míru tolerance.
Dostávám se k víře. Pro mnohé je víra první životní hodnotou a
hlavní jistotou. Je pro ně spíše přesvědčením. I pro mne. Jsem však
schopen svoji víru opravit, pokud mne někdo nebo něco přesvědčí,
že žijí v iluzi. Naše víra by měla být zkrátka reálná a ne spojena s
nějakým příslibem něčeho lepšího. Právě podvodníci nejvíce
slibují.
Poznání považuji za důležitou lidskou hodnotu. Pravé a správné
poznání nám vysvětluje jevy v nejširších souvislostech, umožňuje
nám události předvídat a dává nám rady k úspěšnému jednání.
Bude-li někdo tvrdit, že poznání pochází od Ďábla, odpovězte mu, že
možná jeho a pokud si to myslí, ať se tím řídí a jiné neobtěžuje. Má-
li někdo nějakou funkci, ať ji plní odpovědně. Je spojena se
seberealizací a musí být spojena i s prospěšností a vždy musí být
spojena s odpovědností. I já mám svoji funkci a vážím si jí a
udělám vše proto, abych ji úspěšně splnil. Funkce a moc spolu
souvisí. Zde se názory rozcházejí, někdo o moc usiluje a důvody
mohou být různé, jiný o moc nestojí a dává přednost klidu a
pokoji.
Peníze a majetek jsou pro mnoho lidí důležitou životní hodnotou. I
já si přeji mít hodně peněz, ale ne pro peníze samé, ale abych
mohl mnoha lidem pomoci a abych mohl plnit své záměry. Bez
peněz nemůže být člověk prospěšný. Tvrdím, že každý musí vědět, co
by dělal s hodně penězi, kdyby je dostal. Pokud bude někdo tvrdit,
že peníze smrdí, pak odpovězte, že poctivě vydělané peníze voní a
těší.
Bez peněz také nemůže člověk uspokojit své potřeby. Uspokojování
potřeb člověka považuji za součást spravedlivé společnosti. Ale vše
má své meze, proto doporučuji za nutné stanovit maximální
mzdu u všech občanů, kterou lze použít pro osobní spotřebu. Nyní
je naše společnost schopna uspokojit všechny naše potřeby. Važme
si toho, až to nebude dlouho trvat.
Velké lidské hodnoty souvisejí s oblastí mezilidských vztahů. Za
cenný považuji pevný, věrný a harmonický partnerský vztah.
Takový vztah nejprve staví na tělesné přitažlivosti a shodě, později
pak duchovním sblížení na základě lásky, společných prožitků,
celkové shody, solidarity a přátelství. Mám snahu mít partnerku,
se kterou bychom chtěli prožít společně více životů. Za velký dar
považuji i děti, které mohu vychovávat a předávat jim své názory a
postoje a později jim předat vše, co mám, tedy odkázat majetek.
Nejlepší investice jsou právě do dětí.
Všichni si ceníme přátelství. Často nazýváme své spolupracovníky
a partnery přáteli, i když nejsou, snad proto, že si přejeme, aby
byli. Někteří však za přátele považují ty, kteří jsou schopni jim na
všechno kývnout, ve všem je poslechnout, které mohou považovat
za svůj majetek. Tak to není. Přítel je ten, kdo je schopen
spolupráce a s kým nás pojí společné příjemné prožitky. Z
předchozí spolupráce pak známe názory a postoje svého přítele,
víme, že od něj můžeme čekat jen dobré, že se na něj můžeme
spolehnout a že nám v tísni pomůže a také mu nezůstáváme nic
dlužní, jeho dobrý přátelský postoj také nikdy nezneužijeme. Své
přátele a jejich vztah si chráníme a investujeme do něj.
Samozřejmou součástí přátelství je i tolerance. Bez ní se žádný
vztah neobejde.
I toleranci pokládejme za životní hodnotu. Má jistě své meze.
Především budeme uznávat a sami dodržovat toleranci v
názorech. Je to nejlepší cesta, jak si vzájemně své názory přiblížit.
Své názory můžeme pokládat za správné, ale když někdo přijde s
názorem jiným, vyslechneme, posoudíme a snažíme se mu
přiblížit.
Tolerance v obchodních vztazích, finančních otázkách nebo řádu
může být jen omezená. Tolerance v otázce ohrožení moci však
možná není. Kdo má moc, nemůže si nechat nic líbit. Je otázka
ovšem, jak bude reagovat. Jistě přiměřeně a tak, aby konflikty
tlumil. Ve svých úvahách jsem hodně místa věnoval sexu a erotice.
I zde musí být tolerance. Nepočítám se mezi sexuální maniaky,
ale vím, že sex souvisí s magií, životní energií, svobodou člověka a
velmi ovlivňuje mezilidské vztahy. Buďme tedy tolerantní. Kdo
chce užívat naturismu, ať se mu věnuje tam, kde je to vhodné, ve
vyhrazených místech. Mnoho lidí naturismus neláká, ty ať nikdo
tímto neobtěžuje. Mnoho lidí sex považuje za důležitou součást
života, ať se tedy sexu oddávají podle svých představ a dohody s
partnerem.
Někdo jiný sex odmítá. Toho tedy sexem neobtěžujme. Ale sex a
erotika je věcí soukromou. Nikdo nikomu ať zde nic
nepředepisuje, však si každý může přečíst nějakou knížku nebo těžit
ze své vlastní zkušenosti. Každému, jak je libo.
Velkou hodnotou je i naděje, ta je spojena s očekáváním událostí
příštích. Naděje si velmi vážím a nikdy bych nikomu naději
nedokázal vzít. Snažím se naději vždy dávat. Však přijde doba, kdy
naději budeme potřebovat všichni.
Na závěr jsem si nechal to nejcennější. Pro mne je nejcennější
moje duše. O tu se musím dobře starat. Mít stále čisté svědomí,
rozvíjet své schopnosti, dovednosti a hodnotovou orientaci. Vím,
že moje duše mne provází věčným životem, který je dán pamětí.
Ten, kdo nemá paměť na minulé životy, na věčný život nevěří. Já
však vím, že se svojí duší mohu prožít další životy a proto se o ni
starám, jsem to vlastně já sám.
Také mé tělo je pro mne cenné. Nyní žiji tělesný život, tedy si ho
snažím dobře užít a usiluji naplnit svůj životní úkol. Těší mne, když
mne nic nebolí, vážím si zdraví. I samo tělo může být pro mne
zdrojem potěšení.
Zde jsem vyjmenoval základní hodnoty, na kterých bychom se
měli shodnout, abychom se po hledání pravdy a životních hodnot
všichni sešli na jedné názorové louce.
|
Chvála výchovy |
Skauting založil na počátku 20. století anglický důstojník sir Powel
původně jako výzvědnou vojenskou činnost. Napsal o tom knihu a
ta si získala oblibu mezi mladými hochy. Sir Powel pak napsal
Scouting for boys, což byla příručka skautingu pro chlapce.
Skauting má velmi pestrou historii. U nás v Čechách a na Moravě
stojí u kolébky skautingu významné a známé osobnosti. Stojí za
to se s touto historií seznámit. Pro mne skauting znamená něco
jiného. U mne je spojen s dobami svobody naší společnosti a
s výchovou k samostatnosti a sebeobsluze. Právě výchovu
k sebeobsluze., k samostatnosti a k dovednosti poradit si za všech
okolností, bych zde chtěl pochválit a prosazovat. A také tuto
stránku výchovy doporučit všude tam, kde se o výchovu mladých
lidí jedná.
Já osobně to vidím tak, že nejhodnotnější obsah měl skauting ve
svých počátcích, tedy v letech 1912 až 1940. Tehdy byl podle mých
představ opravdu spojen se životem v přírodě a soběstačností.
Skauting si chválu zaslouží, protože u mne je spojen s tím, co chci
chválit především. Výchovu k soběstačnosti, sebeobsluze, ke
schopnosti poradit si za všech okolností. Tato výchova má své
místo v každé rodině, ale některé činnosti lze provádět jen v
kolektivu pod vedením vyškolených vůdců.
V rodině by si měli rodiče uvědomit, co sami umějí, jakých
dovedností sami dosáhli a všemu naučit své děti dříve, než
dosáhnou třináctého roku svého věku. Potom totiž začnou mít
problémy s dospíváním a už v této době musí mít dostatek
schopností a dovedností, aby je mohly dále sami rozvíjet. Naše
děti musí být v tomto věku už na takové úrovni, aby si byly vědomi
potřeby rozvoje schopností, aby rozvoj jejich schopností mohl
dále pokračovat.
Co tedy naučit? Uvedu zde výčet, který sami rozšiřte podle
prostředí ve kterém žijete a dovedností, které považujete za
potřebné. Především má dítě zvládnout hygienické návyky.
Udržovat čistotu, dodržovat životosprávu, denní režim, správný
podíl času a odpočinku. Naše výchovné působení bude trvalé,
účelné, názorné, ale nebude násilné ani nedůsledné. Dvouleté dítě
se ještě počurává? No a co. Však ono se to naučí. Když použijeme
násilí, bude se počurávat ještě v osmi letech.
Budeme dítě učit sebeobsluze, soběstačnosti, rozvíjet schopnosti a
dovednosti a tím posílíme u něj dobré sebehodnocení. Zlí lidé
mívají nízké sebehodnocení. Svěřené dítě naučíme včas všemu, co
umíme sami. Možná, že to, v čem jsme jedničky a nepřekonatelní,
to rozvíjet nebude. Ale kde ucítí šanci být lepší, tam bude jeho
zájem mnohem silnější.
Při všech pracích mějme dítě u sebe, pokud je schopno práci
pochopit, dokud ji nezvládne. Tak tomu bude i s prací spojenou s
údržbou bytu. To je úklid, praní, údržba. Věk dítěte je jistě pro výběr
úkolů důležitý, ale nepodceňujte děti, umí toho mnohem více, než si
myslíte. Jakmile dítě projeví o nějakou práci zájem, nikdy ho
nesmíte odehnat. I kdyby měla práce trvat déle, vše dítěti
vysvětlete a vše mu ukažte.
Jsou-li k tomu podmínky, určitě naučte své dítě péči o zahradu a o
domácí zvířata. Přidělte mu vlastní záhonek na kterém může
pěstovat cokoli a vlastní zvíře, které bude jen jeho. Jistě, kdyby
mělo trpět, zasáhnete. Naučte své dítě, že jste mu vždy připraveni
pomoci a poradit. Stačí však, když to ví. Své rady mu nenuťte, jistě
byste jej znechutili. Chcete-li mu pomoci, pak ne mentorováním,
ale dotazy, které ho na řešení přivedou. Není to těžké, chce to jen
cvik, je to jednoduchá dovednost.
Důležité je naučit dítě stravování. S tím souvisí získávání potravy,
například nákupem nebo výběrem ze zásob. Pak je nutné se
rozhodnout pro nějaké jídlo a sestavit jídelníček a pak uvařit. Pak
můžete nechat děti doma a odejet na delší dobu ven, víte, že zásoby
nenechají zkazit a sami že nebudou hladovět. Naučte své děti
cestovat a toulat se, vandrovat. Nejprve v okolí bydliště, později
dále od domova. Možností cestování je celá řada a každá vyžaduje
jiné dovednosti. Všemu je tedy naučte a co nejdříve je pusťte do
světa. Cestování je důležitým zdrojem poznání.
Naše příroda nás nutí, abychom se dokázali chránit před
nepohodou. Před chladem, před mrazem, před deštěm a nyní i
před sluncem. Tato dovednost je nutná, pokud v přírodě trávíme
delší dobu. Pro pobyt v přírodě jsou nutné i další dovednosti.
Především je to umění práce s ohněm. Rozdělat, udržovat a uhasit
oheň v nejrůznějších podmínkách, v mokru aby hořel, v suchu,
abychom nic dalšího nepodpálili. Umět použít různé druhy ohnišť.
K pobytu v přírodě patří i orientace v terénu a přespání mimo
obydlí. Správné návyky pro pobyt v přírodě se mladí nejlépe naučí
v dobrém kolektivu. Pokud takový kolektiv není, pak se tomu
věnujeme sami. Jsem přesvědčen o tom, že schopnosti přežít v
primitivních podmínkách budou v budoucnosti velmi užitečné.
Nejen pro pobyt v přírodě se naučíme vázat uzly. Velmi užitečné je
naučit se šít a udržovat oděv. Začít můžeme opravami, pak ušitím
pyžama, domácího oděvu a vrcholem jsou oděvy pro nošení na
veřejnosti. Umíme-li si ušít, hodně ušetříme. A ti, kteří mají
nekonfekční postavu, to ocení snad nejvíce.
Oblast poznávání přírody je velmi široká. Znalost rostlin a
živočichů, předpovídání počasí, umění nalézt a získat v přírodě to, co
potřebujeme. Dále své děti seznámíme se zdravovědou, jak žít
zdravě, poznat nemoci, poskytnout první pomoc, ošetřit úraz,
nebát se krve ani smrti, znát léčivé byliny i použití léků. Však
doktor nemusí být vždy nablízku a někdy ho není třeba volat.
Člověk bude mít vždy vliv na životní prostředí. Snažme se tedy, aby
byl dobrý a pro přírodu užitečný. Naučme tomu i své děti. Dobré by
bylo, kdyby toho dítě poznalo co nejvíce. Ale aspoň něco dokonale,
aspoň něco by měl mladý člověk dokázat dokonale, být v něčem lepší
než ostatní. Nalezněme talent mladého člověka. Život je pestrý a
oblasti poznání a dovedností jsou obsáhlé. Naučme tedy dítě vše,
co umíme sami a pošleme je k tomu, kdo umí jiné věci. Probuďme
u dítěte zájem, ale s nucením musíme opatrně.
Mohlo by se stát, že bychom u dětí vzbudili k některým činnostem
odpor. Je obtížné přesvědčit dítě či mladého člověka, že učením
mohou získat dovednosti, které se jim mohou někdy dobře hodit.
Všichni by měli umět pečovat o děti a bezmocné či staré a osvojit si
solidaritu, měli by si osvojit základy zemědělské a řemeslné
výroby, výroby domácích předmětů a další dovednosti podle
specifika životních podmínek a životního prostředí.
Předpokládám, že právě schopnost přežít v primitivních
podmínkách se nám všem v budoucnosti bude velmi hodit.
Musíme znát také možné negativní jevy a jejich následky. Mnoho
ve výchově dokážeme svým příkladem. Uspořádání mezilidských
vztahů, komunikační schopnosti, výběr vhodného partnera i
erotické návyky. Čas a úsilí věnované předání všeho co sami
umíme je nejlepší investicí do našich dětí.
|
Chvála osobnosti |
Když píši o osobnosti, mám na mysli základní hodnotu z
hodnotového kruhu, pak vlastnosti jednotlivce cenné pro člověka
samého a také osobnost člověka jako člena společnosti. V
hodnotovém kruhu je osobnost v dialektickém protikladu se
společenským vědomím. Na jedné straně je společností přijaté
poznání, společenské vědomí, společenský řád a zákony. Proti
tomu je osobnost souhrnem všeho, co se týká jednotlivce.
Schopnost myslet, paměť, svědomí, schopnosti, dovednosti,
názory, postoje a poznání jako součást duchovní stránky a síla,
výkonnost a zdraví jako součást tělesné strany osobnosti. Pak ještě
doplním akceschopnost, činorodost, schopnost seberealizace a
stylu života.
Osobnost člověka jsme zvyklí chápat jako "něco, co nám nelze vzít",
ale není to pravda. Téměř všichni jsme o svoji osobnost přišli.
Osobnost nám byla zlomena, znásilněna, převychována a z
původní přirozenosti a osobitosti zbylo jen málo. Naše společnost
dává přednost konformitě, jednotě a průměrnosti před osobitostí.
Úplně všechny vlastnosti osobnosti lze člověku vzít nebo zlomit.
Teprve až člověk dojde na určitou úroveň vědomí, pak teprve je
schopen vlastnosti své osobnosti bránit. Pak teprve říká: to, co
mám, mi nikdo nevezme. Ale divil by se, o co stejně přichází.
Nástrojem lámání osobnosti je výchova, převýchova, tresty,
společenská ignorace a hlavně psychiatrie. Kolik "bláznů" už
zlomila a zespolenčenštila! A přitom skutečně nemocná je sama
společnost, která chce blázny léčit.
Nebojte se být bláznem. V dnešní společnosti všichni normální
lidé a především silné osobnosti vypadají jako blázni. Každý, kdo
má duchovní zkušenost, kdo vidí zmatky společnosti, kdo chce žít
vlastním životem, je pro současnou společnost nebezpečný, protože
by mohl dát příklad k následování i pro svoji prostou existenci.
Kdo je tedy skutečný blázen? Ten, kdo pro svoji poruchu ohrožuje
zdraví své nebo svého okolí, kdo je ze své nemoci nešťastný. Ne
však ten, kdo žije nebo chce žít odlišným stylem života. Osobnost
je základní hodnotou. Je to hodnota výchozí i cílová. Výchozí je
pro schopnost práce a seberealizace, cílová pro styl života,
uspokojování životních potřeb a další rozvoj osobnosti.
Kdo je spokojený, vyrovnaný, klidný, kdo druhé neohrožuje jinak
než názorově a svým příkladem, je ryzí, silná osobnost, ten ať
nikomu nedovolí, aby jeho osobnost narušoval. Takový člověk
nemá potíže s úpravou vztahů s dalšími osobami a se životním
partnerem. Je jisté, že vlastní poznání a zkušenost osobnosti se
může odlišovat od poznání a zkušenosti společnosti. To však není
důvod, proč by člověk měl své poznání měnit. Když by všichni přijali
již přijaté, vývoj společnosti by ustrnul. Jistě by se to někomu líbilo,
ale z jakého důvodu? Každý člověk ať si tyto vztahy uvědomí a co
nejdříve dospěje do stavu, kdy si své největší hodnoty nedá vzít.
Každý člověk je jiný. Má jiné schopnosti, jinou paměť, jiné
zkušenosti a hlavně jiné dovednosti, které jsou rozhodující pro
zapojení do společenské dělby práce. Kdyby zahradník měl jen
samé rýče, mnoho práce by s nimi nezvládl. Má však i motyky,
lopaty, sekery, vozíky. Každý člověk musí být jiný, protože je i různá
práce ve společnosti. Člověk musí včas rozeznat, k čemu se hodí, v
čem je lepší než ostatní, v čem se liší a k čemu má talent. Je to
velmi důležité a pomoci by měli i rodiče a učitelé. Když mladý člověk
zná svoji cenu, pak se dobrý. Jen ti, kteří o sobě tvrdí, že jsou
bezcenní, "póvl", se mohou stát zlými a špatnými.
Jaké vlastnosti mají význam pro člověka samotného? Jsou to ty,
kterými se člověk liší od ostatních, které jej činí svébytnou
osobností. Když se rozhoduje o inkarnaci, vždy se berou v úvahu
vlastnosti, dovednosti a talent člověka. Kdo má mimořádný talent,
ten se inkarnuje do zajištěné inkarnace do rodiny, kde jeho talent
bude rozvíjen. Bůh nemá rád tuctové osobnosti. Však i v Novém
zákoně je psáno: Vím o tvých skutcích. Nejsi studený ani horký.
Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, nesnesu tě v
ústech. (Zj 3, 15-16) Údělem člověka je být svébytný, odlišný od
ostatních. Jinak je jeho hodnota malá. Buďte proto sami sví a
odlišujte se. Hodnota člověka je především v tom, v čem se liší od
ostatních.
Člověk je sice především sám sebou, ale také žije ve společnosti.
Proto se musíme zamyslet také nad tím, jaké vlastnosti osobnosti
člověk jako tvor společenský musí mít. Soudím, že si má člověk
položit tuto otázku: dařilo by se mi dobře, kdyby všichni byli jako
já? Když odpoví: určitě! Je to v pořádku. Když odpoví jinak, není
něco v pořádku, možná není ten člověk sám se sebou spokojen. Pro
každého je důležitý stav celé společnosti. Mnohem důležitější však je
stav nejbližšího okolí. Nejcitlivěji se nás všech dotýká situace v
rodině, na pracovišti, mezi přáteli. Když připustíme, že kvůli
společnosti nebudeme své osobité vlastnosti měnit, pak svému
nejbližšímu okolí je budeme muset přizpůsobit.
Nikdo nenajde partnera, který by po všech stránkách vyhovoval.
To hlavní vyhovuje, tomu dalšímu se musíme vzájemně
přizpůsobit. Ze své osobnosti musíme něco slevit a něco změnit.
Opakované chyby se časem stanou těžko snesitelné. Dbejme tedy
na vzájemné přizpůsobení.
Obsahem přizpůsobení není ani tak změna postojů a názorů, spíše
změna chování a zvyků. Vzájemné přizpůsobení je otázkou dohody.
Každý člověk má usilovat ve svém chování o vyváženou jednotu
uměřenosti, přirozenosti a svébytnosti. Uměřenost a přirozenost
jsou velké cnosti, ty mají být obsaženy ve všem. Svébytnost je
dána zase orientací osobnosti, ale i ona má obsahovat uměřenost a
přirozenost. Být osobností vůbec neznamená být extravagantní.
Cizím výrazům se snažím vyhnout, ale zde nebylo možné napsat
výjimečný. Každý je výjimečný a není extravagantní. V
extravaganci cítím provokaci. Provokaci zvyky, zjevem, názory,
chováním. Kdo chce být extravagantní, tedy provokativně
odlišný, ať tak učiní v rámci nějaké zájmové skupiny. Je to
sjednocující prvek. Jsme svědky, že tomu tak skutečně bývá.
Skupina mládeže nosí provokativně dlouhé nebo naopak zcela
krátké vlasy, obléká se tak, že pohoršuje, chová se tak, aby
úmyslně pohoršovala. Proč se však mladí chtějí lišit? V dnešní
společnosti? Kdo by nechtěl! Jistě nebudeme tolerovat trestné činy,
ale provokace by vadit neměla.
Tak se lidé scházejí. Kdo má osobité vlastnosti a zájmy, ať se sejde
s podobně zaměřeným jedincem. Měli bychom tomu napomoci.
Lidem bude dobře jen mezi sobě rovnými s podobnými či
stejnými zájmy. Pomozme jim. Mohly by vycházet seznamovací
noviny nejen pro životní partnery, ale i pro názorové partnery.
Určitě by se uživily. Pěstujme si tedy svoji osobnost, nedejme se
svést konformitou. Jsme všichni osobnostmi, poznejme svoji
cenu, poznejme, co je v nás dobrého a cenného a rozvíjejme to a
co považujeme za cenné, to rozvíjejme také. Pracujme na sobě,
rozvíjejme vlastní schopnosti a dovednosti. Získáme tím největší
trvalé bohatství.
|
Smysl života |
Smyslem života je žít. To platí pro každého živočicha i rostlinu.
Vzpomenete si na mne v bardu, až se vám bude zdát, že už jste
dlouho po smrti. Budete si říkat: už bych se zase mohl inkarnovat
a žít další život. To je však z pohledu bytosti samé. To si může
myslet i králík. Jaký je smysl života třeba krávy? Pro ni samou je
smyslem života žít. Ale my smysl jejího života vidíme v tom, že si
od ní vezmeme mléko.
Pro nás je smyslem našeho života žít snesitelný nebo pěkný tělesný
život. Život má cenu jen tehdy, když je pěkný a naplněný. Tomu já
říkám "zajištěná inkarnace". Zajištěná inkarnace obsahuje životní
program, hmotné zajištění, život s dobrým partnerem, dobré
zdraví a duchovního průvodce. Čím blíže člověk bohu je, tím má
větší naději na zajištěnou inkarnaci.
Co však je to za boha, který vede člověka cestou utrpení? Žádné
utrpení jako životní program nepřijímejte. Nikdo nemá právo na
nás utrpení žádat. Ani Ježíš. Ten trpěl dobrovolně, smrt na kříži byla
součástí jeho života, on s tím souhlasil předem, nemusel. Máme
přijímat oběť? Bohužel, někdy musíme, některé velké věci se bez
oběti vytvořit nedají. Ale oběť musí být dobrovolná a dobře
ohodnocena. Nikdo k oběti nesmí být nucen, přesvědčován, to ano.
Tak si tedy představte: Vznášíte se v bardu jako duch a přemýšlíte
o nové inkarnaci. Už se těšíte na další tělesný život. Co si od něho
slibujete? Především, že budete mít tělo, které samo o sobě je
zdrojem potěšení. Jen aby bylo zdravé. Pak se těšíte na svět. Na
pěknou přírodu, rádi pobýváte v lese, u vody, u moře, v horách.
Pak se také těšíte na svého partnera, že si užijete sexu. Na co se
ještě můžete těšit? Že něco dokážete, že si Vás budou lidé vážit? Že
budete žít naplno? To také.
Škoda jen, že na svá přání z barda rychle zapomenete. Stanete se
člověkem a v prvních týdnech života si povzdechnete. Tak už jsem
opět na světě. Co mne všechno čeká? Škoda, že si na tyto situace
nepamatujete.
Tak tedy. Jste na světě, máte tělo a máte i problémy a snad i radost.
Problémy existují objektivně, budou existovat i když se budete
radovat, i když nad nimi budete zoufat. Nezoufejte, však nejste
zde se svými problémy sami. Věřte mi, že vaše radost ze života a
míra potíží spolu souvisí jen volně. Nyní jste na Zemi, máte tělo,
tedy užívejte. Smyslem života není dělat si starosti, smyslem
života je žít naplno. Součástí těchto radostí je i seberealizace. Každá
práce se dá dělat s radostí, je to jen věcí přístupu. A když práce
nevyhovuje, lze přijmout jinou. Máte-li štěstí, vytvoříte něco
nového, lidem budete prospěšní a užiteční. I to je součást plného a
radostného života. Když vás starosti převálcují, těžko je dokážete
vyřešit. Budete-li nad věcí, všechny starosti vyřešíte, na všechno
najdete odpověď nebo se s potížemi naučíte žít. Mnoho potíží
souvisí s karmou a s minulými životy. Ale nemusí. Za mnoho
potíží si může člověk sám. Přemýšlejte proto o životě, vyhodnoťte si
svoji situaci, o všem důležitém a novém se poraďte se svým
partnerem, rodiči, dospělými dětmi nebo blízkými přáteli.
Vše lze vyřešit nebo se s tím smířit. Jen se těšte ze života, dokud
máte tělo. Zpívejte, tančete, mějte se dobře. Nezapomeňte na
prospěšnost, odpovědnost a solidaritu. A až budete v bardu, těšte se
z barda. Nic vás nebolí, jste volní a svobodní. I bardo má své
kouzlo, ale jiné než život.
|
Základy výchovy |
Vše co prožijeme nás vychovává. Dokud jsme ve svém
biologickém těle, nechejme se vychovávat. A také vychovávejme
druhé. Žádný systém neobstojí, pokud se nestará o svůj dorost.
Vychovávat musí působit radost. Výchova druhých nás činí již za
života nesmrtelnými. Předáváme své názory, postoje, soudy a ty
budou po nás přežívat. Je opravdu povznášející pocit, když vidíme,
jak je náš svěřenec šikovný a jak akceptuje a využívá naše vlastní
myšlenky.
Musíme vědět, že děti do puberty necháme, aby samy projevily své
názory, vyzkoušely si prožít své nápady a samostatně řešily zadané
úlohy. Vždy však musíme zasáhnout, pokud hrozí škoda
materiální, tělesná nebo duchovní. Zde se pokusíme vysvětlovat.
Opakované tělesné tresty neuznávám. Dítě si na ně zvykne jako na
nutné zlo a ony ztratí svůj účinek a vychovatele dítěti odcizí. Dítě
však musí znát naši sílu. Hlavně však musí mít ke svému
vychovateli důvěru, která se opravdu obtížně získává a dlouho to
trvá. Děti však přilnou ke každému dobrému vychovateli, jsou mu
vděčné a mají ho rády.
Mládež po pubertě již vyžaduje jiný přístup. Tito mladí už by se
teoreticky mohli stát sami rodiči a vychovateli, na to je nutné
myslet. Jsou to naši partneři ve výchově, musíme být velmi citliví,
jsou kritičtí.
Trestáme-li, musí být trest volen tak, aby byl vnitřně přijat.
Nepřijatý trest má přímo opačný účinek, než bychom si přáli.
Výchova musí být vždy autoritativní. Mladí lidé nemají rádi
loyální nebo nedostatečnou výchovu, chtějí, aby o ně bylo
pečováno. Tato autoritativní výchova musí však ctít dohodnutá
pravidla, musí být spravedlivá a přínosná. Mladí lidé dokáží být
velmi vděční svému vychovateli, který je připravil do života a
pomohl jim orientovat se v labyrintu světa, měl pro ně vždy
pochopení a všechny konflikty dokázal správně ohodnotit a
vyřešit.
Lidé po třicítce jsou již zralí, hotoví a jsou připraveni přijmout
svého ducha. Dříve to možné nebylo, jejich původní vlastní EGO
bylo ještě slabé a nebylo by duchovi rovnocenným partnerem. I
tito lidé se dále rozvíjejí a jsou vychováváni. Vychovávají se sami
nebo s přispěním druhého EGO, které vědomě nebo nevědomě
přijali. I společnost dále vychovává. Nyní již záleží na motivaci, na
životním postoji a osobních cílech. I v tomto věku lze člověka zcela
převychovat. Těmito prostředky jsou trvalý úspěch či neúspěch při
vlastním zapojení. Kdo je trvale neúspěšný, může se zlomit a stát
se zlým. Kdo vidí jen záblesk naděje na úspěch, chopí se jej.
Trvalým vychovatelem je svědomí. Často nedá pokoj tak dlouho,
dokud není provinění vyrovnáno. Kdo poslouchá své svědomí, má
naději na věčný život. Musíme své svědomí poslouchat a řídit se
jeho citem. Vše, co nečiníme v souladu se svým svědomím
musíme napravit tak, abychom měli své svědomí stále čisté.
Velmi důležitá je také sebevýchova. Působí na nás celý život. Vše, co
prožíváme, nás vychovává a ovlivňuje. Máme buď dobré zkušenosti
nebo špatné. Tak se měníme i ve stáří. Lidé na sebe neustále
výchovně působí. I děti vychovávají dospělé kteří se o ně starají.
Výchova je neustálá diskuse. Musíme však vědět, že vše, co člověk
zvládl, jej dělá lepším, a to, co nezvládl, jej kazí. Proto nikdy
nebudeme nikoho stavět do neřešitelných situací.
|
Vědecké a nevědecké |
Původně jsem si myslel, že ve vědecké knihovně najdu úplně vše.
Nevím, proč jsem si to myslel. Později jsem uznal, že tam nenajdu
beletrii, ale jinak úplně vše odborné. Překvapilo mne tedy, že tam
nenacházím knihy inspirativně filozofické, například Fromma.
Vzal jsem tedy na vědomí, že ve vědecké knihovně budou jen
knihy, které pomáhají budovat společenský materiální a sociální
systém, tedy systém na ose sociální s vrcholem směřujícím za
funkci, že zde zcela chybí knihy, které s tvorbou totalitního
sociálního systému buď nesouvisí, jako třeba magie a ezoterická
literatura, okultismus, a že tam nebudou ani knihy, které by
stávající systém kritizovaly. Ony tam nejsou ani knihy se
systémovými informacemi, například Dílo Komenského je tam
pouze v jazyce latinském. Nyní však musím opět změnit svůj
názor. Ve vědeckých knihovnách není ani to, co jsem dosud
nevyloučil. Scházejí tam publikace s novými poznatky. Knihovny
nemají dostatek skladovacích prostor, musejí opustit navrácené
majetky, jako jsou kláštery a zámečky. No dobrá tak tam alespoň
bude něco jako povinná četba pro studenty vysokých škol. Cha!
Není tam ani to. Napadá mne, co tam tedy je.
Postupně s upadající autoritou vědecké knihovny upadala u mne
autorita vědy jako takové. Člověk zdokonaluje svůj život vědou. To je
citát, který jsem kdesi četl latinsky. Ano, věda je souhrn vědomostí
pro uspokojení materiálních a sociálních potřeb společnosti. Jejím
úkolem je také zajistit jednotu pojmů, každá vědní oblast je
pojmotvorná. Odborníci se tak mohou snadno dohodnout na
odborných termínech a obvykle vědí, o čem se mluví. Lidské
poznání čerpalo ze scholastiky i alchymie a určitě bude čerpat i z
vědy. V budoucnosti však poznání bude čerpat i z oblasti
duchovní, kterou nyní označujeme jako nevědeckou. Právě
duchovní zdroje poznání se stanou v budoucnosti velmi žádoucí a
lidé s duchovními schopnostmi, kteří jsou nyní označováni za
duševně nemocné, plně využijí svých vlastností jako velké
přednosti.
A ještě něco. Mám nyní rozdělanou vysokou školu, ještě jsem
neuzavřel druhý ročník. Nejprve jsem studoval jeden rok fyziku -
geologii. Jsem svým pedagogům velmi vděčný, naučili mne
novému způsobu pohledu na svět. Nyní studuji pedagogiku, obor
velmi příbuzný filozofii. Bylo to pro mne velmi inspirativní. Ale
málo to, co je v osnovách. Nyní musím studia přerušit. Než budu
pokračovat, musím dopsat alespoň čtvrtý díl Přirozené víry, který
se bude zabývat mezilidskými vztahy, výchovou a vzděláním.
Škola by mi vyryla do myšlení rýhu, kterou bych těžko opouštěl.
Jedna paní docentka, kterou mám velmi rád, mi radila: dostuduj,
dostaneš papír který ti otevře cestu do mnoha funkcí. Je to
pravda, jak jinak bych se domluvil se svými nadřízenými a
podřízenými? Ale někde jsem něco zaslechl o novém myšlení...
Ze stejných důvodů jsem chodil do Pionýra. Chodili tam všichni a
pak za to byl zvýhodněný vstup na střední školu. Na všechny
přihlášky se uvádělo, zda je uchazeč pionýr. Nedopusťme,
abychom studovali vysoké školy jen pro samotný diplom. Naše
inteligence byla za republiky na vysoké úrovni. Drželi jsme krok i
ve filozofii se světem. Byla však v několika vlnách zničena.
Za okupace, pak za komunistů několikrát. Zamysleme se, proč tomu
tak je. Na vysoké škole má každý pedagog svůj cenný životní
systém. Školství je však zrcadlem společenských vztahů.
|
Hodnota poznání |
Naše poznání souvisí se životním programem a zapojením do
společenských vztahů a úspěšností v nich. Máme-li dobré poznání,
pak se snadno orientujeme ve společenských vztazích a jsme
úspěšní a prospěšní. Jak tedy posoudit kvalitu a hodnotu poznání
které máme a které dostáváme? Základní pravidlo zní: Posuzuj
poznání podle cesty, kterou otevírá.
Toto základní pravidlo je možné rozvést. Obvykle na první pohled
a podle zkušenosti můžeme odhadnout a vyhodnotit, jakou cestu
nám naše poznání otevírá a otevřelo. Jak cenné rady nám dalo.
Můžeme si také vybrat ze dvou možností. Chceme raději konkrétní
rady pro naše snažení, jakousi kuchařku, nebo máme zájem o
systémové informace, které nám dají pochopit systém a odhalit
řád, na základě kterého jsme schopni sami najít hledané řešení?
Obě formy poznání jsou pro život potřebné a využitelné. Jak tedy
zhodnotit kvalitu systémových informací? Předně musí být
jednoduché, přehledné, nadčasové a musí souviset s dalšími
systémy v mnoha souvislostech. Čím více souvislostí postihují,
tím je cena systémových informací vyšší. Jevy a skutečnosti musí
popisovat v jednoduchých, principielních vztazích. Na jejich
základě jsme pak schopni správně odhadovat i to, co neznáme.
Jsou-li naše odhady přesné a správné, přijali jsme dobré
systémové poznání.
A jak je to s kuchařkou? Za kuchařku označujeme návod hotových
podrobných řešení a algoritmů. A která kuchařka je dobrá?
Najdeme v ní řešení, která vyžadují reálné a snadné vstupy,
snadný a přehledný postup vedoucí k žádoucímu cíli.
Abychom byli úspěšní, potřebujeme oba druhy poznání. A jak
posoudíme věrohodnost našeho poznání? Máte mapu? Jak je
věrohodná, jak přesně popisuje území, které zobrazuje? Je
podrobná nebo obecná, je přehledná? Když podle ní jdeme
přírodou, víme, na co narazíme? Stejně je to s pravostí a přesností
poznání. Když skutečnost odpovídá našim představám, když se dějí
věci které očekáváme, když jsme schopni stanovit správné postupy
řešení, pak jsou naše představy o realitě správné.
Nebo se snad dějí věci, které jsou pro nás neočekávané a
nepochopitelné? Pak máme o realitě špatné představy. Nebo se
snad lidé chovají neočekávaně? Pak jsme je asi dobře nepoznali.
S poznáním souvisí i program. Máme dobrý životní program za
kterým stále jdeme aniž bychom se museli vracet? Pak jistě máme
i dobré poznání a dobrou inspiraci. Jsme úspěšní ve své práci či
funkci? Dokážeme snadno vyřešit vše, co nám život položí do cesty
k řešení? Pak jsme vybaveni dobrým poznáním.
Dobré poznání nám říká, že nic se neděje svévolně. Každý jev a
každá událost má své příčiny, své důvody, je vždy následkem a má
vždy důsledky. Každé jednání má své příčiny i následky. Lidé jsou
ke svému jednání něčím motivováni, může to být i nuda. Sledujme
tyto okolnosti a ptejme se na ně, abychom děje pochopili. Další
základní pravidlo: Neposuzujme slova, ale činy. Já k tomu
dodávám: Posuďme především činy, ale i doprovodná slova.
I komentář nám mnoho napoví. Jsou slova a činy v souladu?
Vysvětlí nám aktér své činy, vysvětlí důvody i další cíle, nebo se
slovy své jednání a jeho cíle snaží jen zamaskovat? Jak jednání
zapadá do celkové situace a jak je slovy doprovázeno a
zdůvodněno? Pak se také můžeme ptát, zda tomu či onomu člověku
lze věřit, nebo zda se před ním musíme mít na pozoru.
Nedělejme si o lidech iluze. Komu jde o to, abychom získali dobré
a užitečné poznání? Jen tomu, kdo na tom vydělá, tomu, jehož
záměry budeme tím naplňovat. Jsou to naši šéfové pro které
pracujeme. Ale oni současně si budou přát, abychom jiné
informace vůbec nedostali. Z toho lze usuzovat, že naši
zaměstnavatelé nám dají nejlepší vzdělání, na základě kterého
budeme snadno a dobře plnit své pracovní úkoly. Proč tedy
nezařídit, aby profesní přípravu vedli právě naši příští
zaměstnavatelé včetně forem a obsahu přípravy? A školství? To je
motivováno především zajištěním práce pro své zaměstnance. Tak
dojde k inflaci neužitečného učiva a odtržením teorie od praxe.
Chcete opravdu hodně vědět? Chcete se vyznat ve společnosti a
jejich vztazích abyste byli úspěšní? Studujte celý život a vše
konfrontujte se skutečností. Nemusíte vědět vše. Ale musíte vědět
vše potřebné pro své zapojení. Co z toho, když budete znát celý
Nový zákon, když se pak nedokážete srovnat s lidmi? Co bude
platná inteligence genia, když se nakonec genius uzavře do svého
vysněného světa? Co platné budou lékaři nejnovější poznatky
z prestižních časopisů, když nebude schopen dát injekci? Na příkladu
ukáži, co má znát řidič profesionál. Předně musí umět řídit a znát
dopravní předpisy. Dále mu prospěje, když bude i
automechanikem, bude znát mapu, cizí jazyky, bude umět jednat
s lidmi a obchodovat, předat zboží a také mu mohou být užitečné
znalosti sebeobrany. Co z toho zajistí zaměstnavatel a co se musí
řidič naučit sám? A nyní přejděme k dalším důležitým věcem
souvisejícím s poznáním. Jde o netoleranci k názorům a
informační šum.
Netolerance k názorům je obsažena v každé nezdravé společnosti.
Ne nadarmo najdeme v Novém zákoně snad dvacet ujištění, že pro
křesťana není jiné poznání a moudrost než křesťanská nauka a oběť
Kristova. Křesťan nemá znát jinou cestu životem než tu, kterou mu
jeho kazatelé otvírají. Znát více cest a více možností uplatnění
v životě znamená možnost volby a ta je pro totalitní systém
nepřijatelná. Společnost, která lidem otevírá správnou optimální
cestu, ta se názorových alternativ bát nemusí. Když člověk opustí
optimální cestu, vždy méně či více bloudí. Tak proč se bát jiného
poznání? Proč nepřipustit názorovou toleranci? Na své cestě za
poznáním čekejte i informační šum. Ten může být záměrný i
nezáměrný. Někdo nemá poznání dokonalé, prosazuje své vlastní
názory a ty nemusí být přesné. Proto vždy přistupujte ke zdrojům
svého poznání s počáteční nedůvěrou. Poznáte-li však, že nabízené
poznání je kvalitní, pak s důvěrou přijímejte i další informace,
o kterých byste jinak pochybovali.
Mnohem horší je záměrný informační šum, který může mít opět
dva důvody. Může jít o záměr odvést od správné cesty nebo zavést
na cestu nesprávnou. Těm, kteří záměrný informační šum
předkládají, jde vždy o ovládnutí veřejného mínění. Chcete být
v obraze? Pak čtěte mezi řádky, odkažte neseriozní noviny,
nesledujte televizi. I tak se dozvíte od lidí vše, co vás bude
zajímat. Sledujte vše ve svém okolí, srovnávejte se zprávami, čtěte
staré noviny a posuzujte, jak nadčasové články tam najdete.
Prověřte si také, zda máte sami možnost svůj názor uveřejnit.
Je možné dát otisknout článek do novin? Je možné sdělit komukoliv
svůj názor? Jsou lidé otevření a sdílní? Vyznáme se ve společnosti a
dokážeme předvídat? Můžeme své poznání využít ke svému
prospěchu a užitku společnosti? A jedna rada na závěr: neposuzujte
své poznání podle toho, zda lidé s vámi souhlasí, ale zda vám
přináší klid a úspěch.
|
Zásady výchovy |
Ve výchově toho budeme muset hodně změnit. Především si
uvědomíme, že osobnost člověka je dána třemi složkami:
1) Charakterem inkarnovaného ducha, to je schopnostmi,
dovednostmi (talent), a svědomí. 2) dědičnými dispozicemi (tělesné
předpoklady) a 3) vlivy okolí, to je příkladem dospělých a
výchovou. Zpravidla se děti rodí jako bezelstné a plně důvěřující
dospělým. Důvěru je třeba udržet až do dospělosti. Pokud dítě
v pubertě zaujme kritický vztah ke společnosti, je to spíše chyba
společnosti než dítěte. Výchova v zásadě musí reagovat na všechny
zvláštnosti osobnosti dítěte. Dítě musí být chráněno před špatnými
vlivy a špatnou výchovou, ale také společnost musí být chráněna
před špatným člověkem. Lidská duše se vyvíjí několik tisíc let a
proto lidská podstata zůstává v podstatě zachována. Dejme však
každému příležitost právě v tomto životě na sobě co nejvíce
pracovat.
Společnost ve svém zájmu přijme také regulační opatření pro
zachování kvalitního genového fondu, například odstupňovanými
přídavky na děti podle dědičných předpokladů rodičů. Především je
nutné vštípit dítěti základní pravidla chování, základní řád a
etické normy a tím u něj vytvořit svědomí. Svědomí není jednou
provždy dáno a každý člověk má nyní svědomí různých kvalit.
Svědomí formuje přijetí všeobecně uznávaných norem. Proto je
nutné, aby jednu společnost řídilo jedno náboženství. Je-li takové
náboženství dobré a všeobecně přijatelné, náboženská svoboda už
není nutností. Však i náboženské zvyklosti lze měnit.
Pro výchovu dítěte je určující první prostředí ve kterém žije.
Pro první roky života je určující rodinná výchova, láska obou rodičů,
společně strávený čas. Proto považuji za nutné, aby rodiče dětí
nepracovali v průměru déle než šest hodin denně. Vůbec by se
nemělo pracovat déle než šest hodin denně. Zvláště při dnešní
vysoké produktivitě práce. Z vysoké produktivity se mají dobře
jen bohatí. V rodině navíc dítě získává první sociální kontakt, má
tedy poznat, že nemůže mít všechno, ale když se snaží, může mít
více. Zde se musí setkat s úctou. Naučte své dítě úctě tím, že mu
úctu budete prokazovat. Poprosíte ho, poděkujete, požádáte.
Naučíte ho umět si říci oč má zájem. Když nechce, nenuťte ho do
jídla, do pohodlí, do příjemného. I zde platí, že všeho s mírou.
Odhadněte optimální míru rodičovské přítomnosti i doby
osamění. Máte důležitý úkol: poznat talent dítěte. Dítě musí vědět,
v čem je lepší než ti druzí. Dejte mu poznat radost z úspěchu, proto
ho pusťte ke každé práci, kterou je schopno splnit, nezapomeňte
úspěch vyhodnotit a pochválit. Dítě se bude věnovat tomu, kde
bude mít úspěch. Bude-li úspěšné, bude vědět o své ceně, bude mít
motivaci i radost ze života.
Nikdy nesmíte dítěti lhát nebo si z něj dělat legraci kterou není
schopno poznat. Dítě je důvěřivé, ale jen do doby, kdy zjistí, že je
podvedeno. Pak naopak není důvěřivé vůbec. Když se dítě na něco
zeptá, tedy mu odpovězte tak, aby z toho mělo co nejvíce a radujte
se, že je zvídavé.
Škola musí mít takovou náročnost, aby na ni všechny děti stačily a
nikdo nezaostával. Co je platná inflace učiva, když děti nemají čas
na hry, učí se celý den a pro nové staré zapomínají? Věřte, že dítě,
které neprospívá, velmi se trápí a škola je pro něj místem ponížení
a depresí. Nevíte-li, co z osnov vypustit, tak si zjistěte, co si děti ze
školy pamatují. Překvapí vás, jak je toho málo. Škola je obrazem
společnosti. Dobré školství může mít jen dobrá společnost. Dítě
musí být chráněno před rodiči a jejich špatným působením.
U některých dětí se nyní setkáváme s útěky z domova. Kdyby mnohé
děti měly kam jít, uteklo by jich mnohem více. Zajistěme místo,
kam by mohli děti utíkat. Děti budou znát adresy pedagogicky
poučených (bezdětných) rodičů, ke kterým se mohou na
přechodnou dobu uchýlit a konzultovat s nimi své potíže a své
názory. Tito náhradní rodiče mohou přijímat děti od pěti výše,
dokud se děti nestanou nezávislými dospělými.
V těchto náhradních rodinách mohou děti zůstat několik dní,
a úkolem dospělých bude nechat dítě odpočinout, zjistit důvody
odchodu z domu, zjistit představy dítěte o životě, dát mu rady,
ovlivnit jeho postoje a názory, naučit je potřebným dovednostem
a dohodnout s rodiči další postup. Mohou docílit nápravu vztahů
v rodině, mohou dítě usměrnit, ale mohou také pro ně zajistit
náhradní výchovu, konzultaci s odborníky na dětskou
problematiku a cokoliv jiného.
Pokud pobyt zaplatí rodiče, zůstane to mezi nimi. Pokud pobyt
bude platit stát, náhradní rodiče pro pověřenou instituci napíší o
pobytu zprávu s návrhem řešení.
U problematických dětí je nutné provést diagnostiku všeho,
co s jejich potížemi souvisí. Zjistit původ potíží, postoje, názory,
hodnotovou orientaci, zdravotní předpoklady, talent, plány a
představy dítěte. Diagnostika je v současné společnosti na dobré
úrovni, jen je nutné ji doplnit o dotazy na představy dítěte o
ideálním společenském prostředí. Musíme se dítěte zeptat, jak si
váží lásky dospělých, rodičů, jak si cení důvěry, pohody, pohodlí a
bezstarostnosti, zda se chtějí svými schopnostmi prosadit a jak,
zda chtějí žít v přepychu nebo skromnosti, jak moc chtějí být lidem
prospěšní, čeho si váží, čeho si cení. Jak si představují svůj ideálně
prožitý život. Musíme se však ptát i na krizové jevy. Zda uznávají
násilí, pomstu, drogy, podvody, svévoli a pod.
Když jsou představy dítěte o životě přijatelné, pomoci dítěti
k realizaci života podle těchto zásad a na takový život je připravit.
V zájmu dítěte i společnosti pak představy dítěte upravíme nebo
rozvineme.
U všech dětí bez rozdílu budeme rozvíjet jejich pozitivní
schopnosti, zejména ty, ve kterých se projeví jedinečnost dítěte.
Jen bych k tomu dodal, že nevychováváme dítě jen pro jeden život,
což dnešní ateistická i křesťanská společnost neuznává. Škoda.
Může se stát, že se narodí a vychová zcela zlý člověk, neschopný
sociálního kontaktu a připravený působit jen zlo a násilí. Máme
diagnostické nástroje k tomu, abychom toto včas odhalili, jen je
využít. Shodli jsme se na tom, že pro potlačení kriminality je
nutná a nejlepší prevence. Člověku potencionálně zlému se
budeme více věnovat. Zjistíme charakter jeho svědomí, jeho
hodnotovou orientaci, jeho postoje, názory a představy o působení
ve společnosti. Pokud zvýšená výchova nic nesvede, dáme tomuto
člověku jasné ultimátum. Je nebezpečí, že bude působit zlo, jakmile
se tedy tyto předpoklady projeví, bude potrestán a izolován.
Umístění v izolačním táboře není potlačení lidských práv a svobod,
protože tyto jsou určeny jen občanům řádným, a řádné občany je
nutné před kriminalitou chránit. Ostatně taková izolační místa
mohou těmto lidem vyhovovat. Budou sví mezi svými. Vytvoří si
zde svébytnou společenskou organizaci. Pro budoucnost bude
nutné dát společnosti řád. Musíme však citlivě stanovit hranice
práva, povinností a omezení, aby měl člověk dostatečný prostor
pro seberealizaci. Tím rozumím, že člověk sám zvolí své zařazení
do společnosti. Že své prospěšnosti dá vlastní formu i obsah.
K tomu je nutné poznat, co lidé potřebují a co potřebovat budou.
A musí platit, že čím je člověk nebo jeho organizace prospěšnější, tím
je stabilnější, lépe oceněna a prosperující. Musíme i zde najít
spravedlnost.
Děti potřebují kontakt se svými vrstevníky. Pokud ho nemají,
nevyvíjejí se zdravě. Rodiče by mohli svým dětem kamarády
vybírat, ale v praxi na výběr mají vliv jen nepřímý. Jejich dítě si
vybírá takové kamarády, kteří jsou mu blízcí svými názory, svým
zaměřením a také blízkostí bydliště. Pro první přátelství také
rozhoduje vztah ke škole, k učení a k poznání. Každá parta je
alespoň trošku závadná. Především kluci provedou celou řadu
lotrovin. Pak na ně v dospělosti s láskou vzpomínají. Pokud má
však parta celý program zaměřený na páchání zla, je partou
závadnou a škodlivou nejen pro své okolí, ale pro sebevýchovu
svých členů. Obvykle pomůže trest za zlé skutky a parta se
rozpadne, pokud ne, je nutné členy od sebe oddělit do odlehlých
míst aby se nemohli scházet.
Naše společnost si také láme hlavu s předčasnou sexualitou
mladých lidí. Vadí nám, když ještě nedospělé děti se mají stát
rodiči. I tomu se dá předejít správnou výchovou. Především
tvrdím, že pro všechny děti bez rozdílu je vhodná naturistická
rekreace. Nahota při koupání, sportu, turistice i při soutěžích.
Zvyknou si na nahotu jako na zcela přirozenou věc. Sex však pro
děti až do dospělého věku vhodný není a děti mu nemají být vůbec
přítomny.
Dospělí ať si sex vyřídí mezi sebou, ale děti ať z toho vynechají a
rozhodně ať je sexuálně nezneužívají. Věnují-li se děti sexu, pak se
zaměří na něj a o jiné věci se nezajímají. Přestávají se učit a pro
mnohé to může znamenat trauma. Však až nadejde správný čas,
sexu se snadno sami naučí nebo se poučí z vhodné knížky. Pokud
přesto rodiče zjistí, že jejich nedospělé děti začínají žít pohlavním
životem, mohou jim dát antikoncepci.
Naše společnost je velmi složitá se složitými vztahy i ve výchově a
vzdělání. O co nám vlastně jde? Abychom dítě zlomili, aby bylo
poslušným občanem a přinášelo oběť v osmihodinové pracovní
době? Však vidíme, že k oběti už nikdo ochotný není a lámání
charakteru vede nikoliv k podřízenosti, ale ke vzpouře. Naše děti,
které se narodily jako důvěřivé a oddané se po seznámení s životní
realitou stávají svévolné, vzpurné a všeodmítající. Kde tedy
hledat chybu a kde nápravu? Děti musí pochopit, že pokud se
zapojí do společenských vztahů a budou lidem prospěšné, pak
prožijí plnohodnotný a šťastný život.
Pokud to však nebude pravda, nikdy je nepřesvědčíme. Nyní spíše
poznají, že drzost, svévole a podvod vedou k bezpracnému zisku
za který se jim otvírají dveře k úplně všem radostem. Nedivme se,
že máme pak výchovné problémy.
A jak se vzděláním? Je jisté, že základní vzdělání v délce devět let
bude plně organizovat stát nebo region. Že je na vše dost času a
dětem musí zbýt volno na hry a na práci v domácnosti, to je jisté.
A co potom? Podle pravidel čtyřčlenné společnosti by štafetu
vzdělávání měly převzít ekonomické subjekty. Ti, kteří vytvářejí
hodnoty a uspokojují potřeby lidí a společnosti, by si své
zaměstnance měli vychovávat sami. Dá se očekávat, že potom bude
vzdělávací proces plnohodnotný a efektivní. Příprava na práci
nebude zbytečně dlouhá a že bude obsahovat vše důležité a nic
zbytečného. Žádné zbytečné výdaje a spojení s praxí bude též
zajištěno a nejlepší pracovníci mohou zůstat těm, kteří si je
vychovali.