lg__texty.gif (1133 bytes) literatura
iko-principy.gif (5759 bytes)

Pavel Němec
Kniha pojmů
15

071. Blázen
O bláznovství máme mnoho rozličných představ a snad ještě více o tom, kdo
je to vlastně blázen. Podle biblické představy je to člověk, který odpadl
od boha. Protože takové odpadnutí bylo a stále je spojeno z vyloučením ze
společnosti, každý si musel dobře rozmyslet, koho označí za blázna.
Dnes jsou blázni především ti, kteří nejsou schopni žít ve společnosti nebo
podle představ těch, kteří společenské vztahy a funkce vytvářejí. Blázni
jsou pak vždy vyloučeni ze společnosti a pokud svým chováním pobuřují, což
bývá dosti často, nebo dokonce své okolí ohrožují, jsou nuceni k léčbě.
Ještě nedávno bylo možné kohokoli zavřít do ústavu jako blázna a vnutit
mu chemické přípravky nesprávně nazývané léky, které otupily jeho myšlení.
V psychiatrických léčebnách totalitních států navždy mizely oponenti
režimu, které nebylo možné pro jejich mravní čistotu a moudrost jinak
zlikvidovat. Jak rád bych řekl, že dnes už to naštěstí není možné.
Bohužel, i dnes, na konci dvacátého století není obtížné kohokoli zavřít
do blázince na rozhodnutí soudu kde odvolání nemá odkladný účinek. Je to
výsměch demokracii a příklad, jak pokrytecká společnost dokáže svévolně
a cynicky obejít všechny etické a zákonné normy.
Každý blázen přináší jistou formu nekonformity a svérázných názorů. Protože
tyto názory jsou pro stát i prosté občany málo přijatelné až naprosto
nepřijatelné, jsou blázni odstaveni mimo společnost a nikdo se jejich
názory nezabývá. Častou příčinou bláznovství je dispozice přijímat ve
formě intuice nebo telepatie informace z duchovního světa. Tyto informace
jsou pochopitelně zcela necenzurované, mohou vypovídat o čemkoli a být
jakkoli podnětné a obvykle rozvrací stávající společenské vztahy, názory
a soudy, zejména pokud je společnost odchýlena od lidské přirozenosti.
Protože lidé nejsou o těchto inspirujících zdrojích dostatečně informováni,
přijímají informace a pokyny nekriticky a podléhají jim, ať jsou dobré
nebo bludné. Stačilo by sdělit lidem, že mohou v telepatii dostávat
myšlenky které rozeznají od vlastních a že to jsou sdělení bytostí na
srovnatelné úrovni jako je člověk - příjemce a že s těmito cizími myšlenkami
nebo také "hlasy" mohou vést rovnocenný dialog.
Schopnosti přijímat telepatii dávají psychiatři název schizofrenie. Projevy
schizofreniků pak berou pouze jako sdělení vhodné k posouzení změn ve
zdravotním stavu. Vím o čem mluvím, mám s tímto osobní zkušenosti. Důvodem
vyřazení bláznů ze společnosti je i jejich blízkost k magii a tím budí
u svých "lékařů" strach ze své osobní moci.
Poznal jsem, že pro toho, kdo nezná jak člověka samého tak jeho inspirátora,
je schizofrenik zcela nevypočítatelnou bytostí.

072. Čas
Pro orientaci ve sledu událostí používáme princip času. Čas je tak
relativní veličina, že bylo nutné ho spojit s trvalými a pravidelnými
jevy, jako jsou pohyby planet a jiných kosmických těles.
Bez plynutí a rozeznání času bychom prožívali stále jen přítomnost.
Obtížně bychom stanovili souběh dějů, nebyli bychom vyhodnotit historické
zkušenosti, nemohli bychom plánovat setkání ani bychom nedokázali vyjádřit,
kdy se co stalo. Mnoho veličin ve všech přírodních i společenských vědách
je vázáno na čas a čas je jednou ze tří základních fyzikálních veličin.
Některé děje probíhají mnohem pomaleji od svých příčin ke svým následkům
než jiné, tak bylo nutné stanovit celou řadu časových úseků.
Etapy spojené s neživou přírodou měříme na miliony a miliardy let,
vývoj společnosti je obvykle záležitostí staletí, lidská činnost je měřena
sekundami až roky. Procesy v mikrokosmu měříme mili- a mikrosekundami.
Změny kdekoli, ve světě duchovním i hmotném nazrávají pomalu a řeší se
rychle. Nazrávání i řešení souvisí s nahromaděnou energií a formami jejího
využití. Dlouho žije společnost v klidu, pohoda však není dokonalá, narůstají
problémy a neřešené budí napětí které se pak ventiluje společenskými změnami.
Plody dlouho rostou a v čase sklizně jsou sklizeny během dne, aby pak opět
delší dobu čekaly na své užití. Je to tak dobře, že některé jevy trvají
déle a některé probíhají rychle, však změna je sám život.
Čas je však také důležitou sociální veličinou. Kolik má asi času člověk?
Má ho tak akorát? Nemá někdo mnoho volného času a k tomu hodně peněz? Nebo
dokonce spolu s tím i informace? Neohrozí tím naši moc? Tak a podobně se
ptají ti, kteří řídí společnost. Aby nikdo jejich moc neohrozil, dbají na
to, aby ti, kdo mají volný čas neměli peníze a ti, kdo mají peníze, neměli
volný čas. Pro ně je to nebezpečná kombinace. Trojkombinace peníze + čas +
poznání je pro ně tou nejrizikovější, protože člověku otvírá velké pole
působnosti.
A jak s časem hospodařit, abychom se stále někde nehonili? Stačí nedělat
zbytečné věci. Člověk musí mít dostatek času na sebe, svoji rodinu, své
přátele i na své zájmy. Jinak nejsou společenské vztahy v pořádku.

073. Intuice
Nejprve se zmíním o meditaci a koncentraci. Myslím si, že oba tyto pojmy
vyjadřují stav zdraví. Meditace je schopnost ovládat své myšlenky, schopnost
udržet svůj mozek bez myšlenek a to nikoli soustředěným napětím a ve zcela
uvolněném stavu. Na nic nemyslet, pokud to zrovna okolnosti nevyžadují.
Říká se mluviti stříbro mlčeti zlato a myslí se tím, že když člověk nemá
zrovna co říci, má mlčet. Stejně je tomu tak s myšlenkami. Když zrovna
nemusí člověk o něčem přemýšlet, tak ať žádné myšlenky nemá. Stálé
a neodbytné myšlenky bychom mohli prohlásit za stav nemoci.
Koncentrace je zaměření pozornosti, naslouchání a připravenost přijmout
informace ze svého okolí v jakékoli formě. Koncentrace pomáhá meditaci,
ale není splněn požadavek uvolnění, protože koncentrace v sobě obsahuje
prvek napětí.
Nyní, když víme, že se hlavou nemají honit neodbytné myšlenky, sdělím, co
je to intuice. Jde o formu inspirace z duchovního světa ve formě okamžitých
nápadů a informací, které proběhnou v neměřitelném čase. Okamžitý nápad.
Opakem je telepatický přenos po jednotlivých pojmech, tedy v celých
myšlenkách. Intuice přichází náhle a musí projít přes naši osobnost jako
přes filtr. Mnohé nápady proto zůstanou nevyužity u jednoho a způsobí
okamžité osvícení u druhého člověka.
Mám s intuicí velmi dobré zkušenosti, v intuici dostávám ty nejlepší nápady
a téměř vždy, když je potřebuji. Nedám tedy na intuici dopustit a s každým,
kdo doporučuje více se spoléhat na intuitivní jednání, plně souhlasím.
Intuitivní jednání je přirozené všem živočichům a je nástrojem udržení
života. Bez intuitivní inspirace by žádný živočich nenašel ani partnera
k množení, ani potravu, ani by neunikl nebezpečí. Intuice živočichům pomáhá
přežít.
Zvláštní formou intuice je vize, vizuální představa, bez které by sotva
mohli tvořit malíři, sochaři nebo architekti.
Pro lidi je intuice základním zdrojem veškerého poznání a přichází od
vysoce postavených duchovních bytostí, které člověku přejí.

074. Telepatie
Na rozdíl od okamžité intuice přijímáme telepatii v celých pojmech jako
hlasy
nebo cizí myšlenky. V telepatii k nám může promlouvat kterákoli
duchovní bytost, dobrá i špatná a tak jsou s telepatií někdy potíže.
Přijímat telepatii patrně vyžaduje dispozici, animální náboženství však
tvrdí, že stačí se plně otevřít, nemít žádné tajnosti ani zatížené
svědomí a že pak telepatii má každý. Mnozí domorodci používají telepatii
čili přenos myšlenek jako běžný komunikační prostředek.
V naší společnosti se s telepatií setkáváme asi u sedmi procent populace.
Poučení lidé se se schopnostmi telepatie nechlubí, aby nevzbudili závist
nebo nepatřičnou pozornost. V telepatii nejen přicházejí necenzurované
informace, které mohou být základem osobní moci, bohužel, v telepatii
promlouvají také bytosti nečisté které slabou osobnost zcela ovládnou
a způsobí ji a jejímu okolí potíže.
Osoby se schopností telepatie jsou nazýváni schizofreniky, protože se
u nich zdánlivě projevují dvě osobnosti. Jedna je však jejich vlastní,
obvykle slabší a druhá která je ovládá je silnější. Schizofrenik pod
tlakem okolí pak reaguje velmi agresívně nejen slovními útoky, ale i
fyzickou agresí. Taková byla i moje první představa vytvořená sdělovacími
prostředky.
Telepatie je však zdrojem tvůrčí inspirace. Záleží na obou aktérech.
Záleží na čistotě a zásadách člověka a také ovšem na vlastnostech bytosti,
která v telepatii své myšlenky předává. Tak jako při spolupráci dvou
lidí, i zde pak může dojít v mnoha projevům telepatie či schizofrenie.
Někteří schizofrenici píší básně, já píši své úvahy, jiní se dobře leč
marně snaží radit politikům, další se věnují matematice, filozofii,
historii a dalším vědecky, společensky nebo umělecky zaměřeným kratochvílím.
Mnoho schizofreniků je zaměřeno teologicky, zajímají se o duchovní otázky.
Je to pochopitelné, souvisí to úzce s jejich dispozicí, ale poznal jsem,
že v teologických výšinách člověk tak leda zabloudí.
Telepatie je však součástí mnoha parapsychologických aktivit. Bez telepatie
se neobejdou hypnotizéři, jasnovidci, psychotronici, astrologové, kartářky,
mágové, mnozí léčitelé ani ti, kteří řídí společnost, úmyslně nepíši
že to jsou politikové.
Telepatie se objevuje zpravidla až po třicátém roce věku člověka, protože
dříve je nutné, aby člověk dozrál ve své osobnosti, aby byl pro inspirující
bytost srovnatelným partnerem.
Máte zájem o telepatii nebo intuici? Zbavte se neuspořádaných myšlenek,
vyčistěte své svědomí a volejte nějakou duchovní bytost k rozhovoru.
Nejlépe někoho, koho jste měli velmi rádi a komu jste důvěřovali. Obvykle to
bývají příbuzní, prarodiče nebo rodiče, kdo vás měl také rád.

075. Pravda
Co je to tolik opěvovaná pravda? Je pravda, že každý má svoji pravdu?
Je pravda, že týden má sedm dní? Je pravda, že to či ono? Pravda je
tvrzení, informace, které věrně popisuje skutečnost, realitu.
Realita spojená s hmotným světem je nejdůležitější ověřovatelkou pravdy.
Není sama. Pro ověření pravdy, nějaké teorie, můžeme použít i počítač,
virtuální realitu. Na počítači byly modelovány děje, které nemůžeme
prověřit v praxi, například průběh srážky dvou galagixí. Počítač potvrdil,
že srážkou se galaxie rozvinou, vznikne spirálovitý útvar.
Kde hledat a najít pravdu a proč pravdu hledat? Každý může tvrdit cokoli
a může nám sdělovat informace, se kterými nesouhlasíme. Co pak? Má pravdu
on nebo my? Je to důležité, protože ten, kdo má pravdu, může jednat, ten,
kdo ji nemá, musí od svého plánu či záměru ustoupit a dát mu přednost.
Jako příklad uvedu incest. Mocní tvrdí, že incest je pro ochranu lidí,
zejména mladých, dán jako negativní jev pod zákon jako trestný čin.
Incest, tedy pohlavní styk mezi příbuznými je také nežádoucí pro genetickou
deformaci případných potomků. Od obyčejných lidí však přichází jiné
svědectví. Co si mám myslet? Na příkladech se kterými jsem se setkal považuji
za ověřené, čili za pravdivé, že potomci mezi příbuznými jsou geneticky
postiženi. Ale že by incest traumatizoval jeho účastníky? Kde je pravda?
Jak hledat pravdu? Cest je několik. Ve zmíněném příkladě se stačí zeptat
mladých lidí na jejich názor. Každý jistě ví, co by se mu líbilo
a co ne.
Druhou cestou hledání pravdy je budování systému. Skládání všech informací
do mozaiky a posouzení, zda vše spolu souvisí a souhlasí. Tak postupují
například detektivové, kteří objasňují, co se stalo přihodilo.
Pravda je totiž informace, která plně souhlasí s ostatními informacemi
v systému a se žádnou není v rozporu.
Potíž nastane, když jediná nesporně pravdivá informace do systému
nezapadá. Vznikne podezření, že celý systém je nepravdivý, bludný,
iluzorní. Od jedné informace se pak odvíjejí dedukcí další.
Pravdu můžeme hledat i u autorit. Avšak pozor. Právě na odvolání se
k autoritám jsou založena všechna bludná učení. Můžeme se však na tvrzení
jiných odvolat v případě, že jsme sami informace neposuzovali nebo nejsme
schopni jejich pravdu posoudit.
Opakem pravdy je lež, blud, iluze, mystifikace.
Lež je záměrně nepravdivá informace, která je sdělena s nějakým záměrem.
Tím záměrem může být vlastní prospěch, manipulace, zklidnění emocí nebo
vyprovokování druhého k nějaké činnosti, kterou by neprovedl, kdyby znal
pravdu. Duchovní svět nyní zásadně nepomáhá a pomáhat nemůže těm, kteří
si na lži založili svůj prospěch, kariéru a prosperitu.
Za blud je označena informace, která nemůže být přijata jako pravdivá,
jejiž pravdivost kdokoli popírá. Blud je nesprávná informace, kterou však
její sdělovatel osobně považuje za ověřenou a nepopíratelnou pravdu.
Každé poznání obsahuje jistou míru nepravdy, iluzi. Iluze vniká nesprávným
měřením, nesprávným hodnocením nebo nesprávnou úvahou. S iluzí je nutné
stále počítat, je kolem nás všudypřítomna. Nemáme zkrátka všechny informace
k tomu, abychom jevy kolem nás správně pochopili. Někdy je iluze následkem
záměrného informačního šumu, který jsme byli nuceni bez možnosti ověření
přijmout. Iluzi někdy sami záměrně vyhledáváme a vytváříme, když se nám
skutečnost zdá hodna vylepšení. Někteří lidé velmi rádi žijí v iluzi
a všechny pokusy vrátit je do reality rezolutně odmítají. Pokud jsou však
okolnostmi přinuceni k návratu do reality, bývá to pro ně nepříjemné.
Také děti žijí v iluzi. Ponechejme jim jejich iluzi, ovšem přiměřeně
k jejich věku.
O mystifikaci mluví odborníci ve vědeckých kruzích. Mystifikace se nevyhne
žádnému vědnímu oboru. Někdy je záměrná a její sdělovatelé dobře vědí, že
mystifikují, nejčastěji proto, aby někomu vyhověli nebo aby upevnili své
vědecké postavení. Někdy mystifikují neúmyslně, pokud se do jejich učení
vloudila iluze, kterou neodhalili. Mystifikující pak obvykle nuceni se
za své nesprávné informace omluvit a věci uvést na pravou míru, čili sdělit
pravdu, provést opravu.