lg_home.gif (3905 bytes)  ODPUŠTĚNÍ    

Vše má svá pravidla a s ohledem na kosmický zákon, který zakazuje definitivu, má i boží soud a peklo protiváhu v odpuštění. Kdo zná pravidla odpuštění, je pánem svého osudu.

1) každý boží soud je vázán na veřejně vyhlášená pravidla. Kdo je dodržuje, je bez viny.
2) tam, kde stačí hrozba sankcí, sankce se neuplatňují.
3) každý má možnost se u soudu obhájit, pokud ovšem není odsouzen veřejným míněním.
4) kdo se ještě před soudem prokazatelně obrátil a jedná podle pravidel.
5) odpuštěno je každému, kdo napravil škodu, kterou sám způsobil.
6) odpuštěno může být každému, kdo ještě před výzvou k soudu projevil lítost a slíbil nápravu.
7) malá provinění lze odpustit na základě omluvy.
8) kdo se obrátí k jinému bohu a ten jej přijme, tomu je odpuštěno.
9) u koho převažují dobré skutky nad zlými, tomu může být odpuštěno.
10) cokoli provádí člověk ve svém soukromí, nepodléhá božímu soudu.
11) sebevražedný útok nepodléhá božímu soudu.
12) kdo trpěl víc, než kolik utrpení sám prožil, tomu může být odpuštěno.
13) jednání v dobré víře může být odpuštěno.
14) zlé jednání s dobrým úmyslem může být odpuštěno.
15) pokud člověk sám sebe včas odsoudí a slíbí nápravu, může mu být odpuštěno.
16) souzen je člověka jako duch - pokud souhlasí se změnou svého ega, je mu odpuštěno.
17) kdo jedná v nepříčetnosti, veden cizím vlivem, vinu necítí. Řešení je v duchovnu.
18) kdo jednal v dobré vůli, v dobré víře, po nápravě důsledku jednání je mu odpuštěno.
19) veřejné mínění má vliv na odpuštění.
20) malé pochybení je možné odpustit bez dalšího jednání.

  Přijmout a odpustit je klíčem k přežití. Přijmout vše takové, jaké to je a akceptovat to je ale pouze prvním krokem. Ten ale musí udělat každý. Pokud bychom však jen stále přijímali a odpouštěli, pak bychom dosáhli stavu rezignace a cesta jakémukoli chaosu a zvůli by se tím otevřela.
  Následně musíme si vytvořit své malé království, ve kterém bude pěkně uklizeno a lidsky teplo. Velikost takového osobního království závisí na míře osobní moci. Jen někteří z nás mají moc, kterou mohou a musí využít k úklidu ve prospěch všech.
  Lidská bílá rasa je problematická a připomíná gordický uzel. Lze situaci chápat a postupovat v poznání karmy lidské rasy stále vpřed. Opakovaně však nastanou situace, kdy je nutné zcela změnit názor. Nezbývá pak než rezignovat a nepátrat po společné karmě bílé rasy, po jejím původu a vině. Nelze hodnotit bílou rasu jako celek, protože je zcela nehomogenní. Je v ní mnoho vlivů z jiných ras a je rozvrácena stálými konfrontacemi. Nezbývá, než hodnotit pouze jednotlivce a vytvořit nový, synkretický pohled na bílou rasu a ten spojit s novou nadějí a novou cestou, obnovit takto jednotu a řád.