|
||
| Každý člověk je bezbranný a zranitelný.
Například pro Indiány je největší trest, když ho vlastní kmen vyžene, aby se
staral sám o sebe. Ani vlčí děti opuštěné v lese nezůstaly zcela samy. Pokud tuto
tezi přijmeme, pak můžeme zkoumat, jakým způsobem člověk tuto záležitost řeší.
Pevný bod potřebujeme pro správné rozhodnutí, pro hodnotové měřítko. Uznání
jediné autority je jako stát na pevné zemi. Kdo již má vlastní názor, musí
přijmout autoritu se shodným názorem, jinak je nucen se svého názoru vzdát. Kdo
názor nemá, může se připojit ke komukoli, kdo je ochoten uspokojit jeho potřeby. Jde
jen o to si vybrat autoritu perspektivní, pokud zanikde, je to stejné, jako cesta slepou
ulicí. Obvykle si to nikdo neuvědomuje, protože je zde velká snaha nikoho nenechat hledajícího, jen proto, aby nepřešel ke konkurenci. Nejlépe toto řeší katolická církev, nahání hledajícího jako zbloudilou ovci, jedna taková budí u církve větší zájem než všichni její věřící dohromady. Člověk má spíše opačný problém, je zařazen a obtížně se osvobozuje od dogmat a s tím spojených vztahů k adoptivní autoritě. Tento svět se brání mnoha způsoby vytvoření nové autority. Problém tedy vzniká ve chvíli, kdy nám žádná stávající autorita nevyhovuje a snažíme se sami prosadit a vytvořit novou názorovou autoritu, jistě ne sami, ale pod vlivem některé spirituální skupiny nepřijaté stávající autoritou. Pokud chci nabídnout alternativní názorovou a existenční cestu, musím ji sám prověřit, jít příkladem a nabídnout něco lepšího. To mne vede k úvaze o nutnosti napojení na pevný názorový a existenční bod. S tímto souvisí téma souvěrci, spiritualita, životní styl, postavení ve společnosti, životní perspektiva, schopnost se ubránit likvidačním snahám, také co nabízí konkurence a co lidé hledají. Rozhodující jsou však podmínky ve společnosti. Fungující společnost nic nového nehledá. Sociální a ideový chaos vytváří podmínky pro názorovou změnu a hledání nové autority. To bylo za Lenina v Rusku a je to nyní i zde. Jsou dvě cesty dané možnostmi společnosti. Jednou je vyhlášení nových pravidel v naději, že se jich někdo ujme, druhou je realizace se souvěrci v ústraní. Po smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista podle skutků apoštolů došlo k oběma realizacím. Jeho věrní odešli do ústraní a s. Pavel se ujal odkazu Ježíše Krista po svém a svoji představu realizoval. Co tedy dělat dál? Napodobit? Asi ano, co jsem napsal, nechám na webu a dál se uchýlím do ústraní a budu se snažit upravit si svůj životní styl podle svých představ. |
