 |
Role člověka 1 (dřívější text) |
| Každý sociální systém člověku
přiděluje určitou roli. Každému jinou, zpravidla podle jeho schopností, více však
podle potřeb těch, kdo systém řídí. Přidělení role člověka je součástí
správního systému a oč jde, můžeme pochopit třeba na případu amerických
Indiánů. Před příchodem kolonistů byla jejich role jiná, než je třeba nyní. A o
životní roli si oni dříve rozhodovali sami, později jim byla přidělena někým
jiným nebo omezena. Pokud jde o nás, tak před rokem 1989 jsme vyráběli pro Rusko a
další země RVHP, tak rolí člověka bylo zajistit roli státu. Lidé museli pracovat,
kdo nepracoval, byl příživník. Dnes už pro nikoho pracovat nemusíme, svět nás
nepotřebuje jako pracovníky, ale jako spotřebitele. S tím, jak se mění role státu,
mění se role lidí a mění se také náš životní systém a také obsah mediální
manipulace. Kromě toho, kdo má nějaký vliv, vnucuje nám jinou roli, někdy i
protichůdnou. Obchodníci si přejí, abychom nakupovali, politici zase abychom
nenakupovali kvůli státnímu dluhu, zaměstnavatelé abychom byli chytří, moralisté
zase abychom chytří moc nebyli. Nejnáročnější role pro nás však připravily církve. Na základě vůle jakéhosi Boha a pod hrozbou sankcí se nesmí radovat ze života, nezmoudřet, být naivní jako děti, nemít vlastní názory, být chudý a nechat si vše líbit. Ne každý to přijal a tak jsme se stali kacíři, renegáty, odpadlíci, služebníci Ďábla, čarodějnicemi, nehodnými Boží lásky, zatracenci, pak také blázny, pomatenci, kriminálníky, narkomany, zvrhlíky a nakonec bezdomovci. Kdo konformně přijal pridělenou roli, ten nikoho už nezajímal. Ale každý, kdo si vytvořil jakoukoli alternativu, vzbudil zájem nebývalý. Nyní jde o to, zda má náš nefungující stát a bezzubé církve ještě sílu likvidovat roli, kterou si sami zvolíme a za jakou cenu uspokojíme v jeho systému naše potřeby. Je také na nás, zda nabízenou roli přijmeme nebo zda stát budeme ignorovat a sami si budeme hledat něco jiného a na základě jakého rozhodnutí. Naše rozhodnutí vychází z toho, co chceme prožívat a co potřebujeme k životu a kdo nám to dá. Když se chceme zalíbit šéfovi, stačí nám, co jsme se naučili ve škole. Kdo ale chce jít svojí vlastní cestou, musí pro svůj úspěch být nejlepší ze všech a umět víc, než ostatní. Jde to, ale musí mít odvahu a osobního duchovního průvodce. Musíme být také schopni sami rozhodnout, co je dobré a co zlé a své rozhodnutí ubránit. To se nejlépe prosazuje mezi souvěrci, tedy lidmi se stejnými názory a plány. Lidé na to už dávno přišli a polepšili si, stát se tomu brání, nazval to sektou, organizovaným zločinem, piráty, mafiemi a sektáři. Na příkladu naturistů, kdysi pronásledovaných, je však vidět, že co se prosadí, zůstává. Role člověka Role člověka 1 |