Lukáš kap. 11:
02 Odpověděl jim: Když se modlíte, říkejte: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
03 Náš denní chléb nám dávej každého dne.
04 A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A nevydej nás do pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.

Otče náš, jenž jsi na nebesích   -  křesťané se obracejí k vesmírným mocnostem.
posvěť se vůle tvá -  tvoje vůle ať je věčná a svatá
přijď království tvé -  přání, aby naši planetu ovládly vesmírné mocnosti
odpusť nám hříchy -  zde je problém odpuštění, zdá se, zde je klíč k lidské snášenlivosti, ale o pravidlech odpuštění se v Novém zákoně říká: Proto pravím vám, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno.  Historie lidstva však není historií odpouštění.

  Takto můžeme rozebrat každou myšlenku modlitby. Křesťané se takto dobrovolně stávají nástrojem vesmírných mocností. Jejich moc byla stanovena na dvě milénia, ale to v Bibli uvedeno nebylo, i když i tam je určité časové omezení naznačeno.
  V modlitbě se nepřipomíná ani spása, ani věčný život, ani osvícení.  
  Takto křesťané denně opakují myšlenku ovládnutí naší planety vesmírnými mocnostmi, což lze považovat za černou magii a zradu planety. Křesťané by si měli sestavit modlitbu novou, ve které by se připomenulo také osvícení, věčný život a spása.

Křesťané se ve své světovládné touze oddělili od Boha, svého stvořitele a dárce života a tím padli do hříchu. Důsledkem je utrpení a smrt, z kteréžto situace neni v lidských silách se dostat. Bůh se z lásky rozhodl lidstvu pomoci zbavit se inklinace ke zlému. Člověk se prostě nemůže sám svými silami dostat zpět odkud vyšel; potřebuje k tomu pomoc Boha. To jsou ve zkratce problémy křesťanství. Jiné kulty hříšníky nemají.