 |
||
Historie Stvoření - 3 |
||
| V každé době
vznikne mnoho tvůrčích podnětů, zapomenuté se opakují, na novou situaci se reaguje
tvůrčím způsobem. Všechny myšlenky jednou ztratí svoji váhu, všechny problémy se
jednou dořeší a uzavřou. Smyslem lidské existence je právě řešit, prověřit a
uzavřít tvůrčí aktivity ve hmotném ověřovacím modelu. Jsme zde školou tvůrců a
sami se do jejich role snažíme dostat, protože základní vlastností každé bytosti
je snaha být aktivní. Pokud tomu tak není, má to svůj důvod. Buď doba a situace
neodpovídá zájmům bytosti nebo je bytost zlomena a rezignovala. Lze tedy vytušit
jakousi vazbu mezi aktivitou bytosti a nabídkou doby, příležitostí. Doba minulá nám
zanechala několik nedořešených kauz, zejména proto, že jsme tedy danou situaci
nedokázali dořešit. Období před hmotou nám vytvořilo k prověření duchovní
principy a způsob jejich užití, což se dořešilo až nyní. Pozdější doba zkoumala
možnosti jednání v soutěži a konfrontaci, ale až tato doba ukázala možnosti a
hranice. Pro období tvůrčí a likvidační je soutěž a konfrontace vhodná, pro
období správní nikoli. Obstrukce Absolutna ukázaly, že vývoj lze zbrzdit a tvůrčí
aktivitu promarnit, ale zastavit se nedá. Armagedon zase ukázal, že hodnotit má ten,
kdo tvůrčí výsledky přímo užívá a prožívá, nikdo cizí, kdo stojí bokem.
V našem případě je to nemanipulované veřejné mínění. Další tvůrčí
etapu a jejich problémy ukázaly, že každý problém produkuje nápravné mechanismy,
které se nakonec prosadí a nějakým způsobem problémy dořeší. V prostředí
sociálních vazeb jsou to mučedníci, tedy lidé, které nedokončili své dílo kvůli
předčasné smrti. Duchovně zůstali aktivní a teprve až dosáhli určité síly,
pokračovali ve své práci. Takové poznání budí velký respekt před duchovní
kauzalitou a také důvěru ve vyšší spravedlnost. Naše doba přináší problémy, které ve svém důsledku povedou k systémovým změnám. Abychom dobu pochopili a dokázali procesy předvídat a usměrňovat, musíme něco vědět o gordickém uzlu moci. Ten zatím své možnosti nevyčerpal a jistě se tento mocenský model uplatní i později. Platí i v přírodě tak, že každý živočich má schopnost lovit a bránit se ulovení. Regulační duchovní moc v přírodě pak tyto možnosti zapíná nebo vypíná s cílem udržení druhové diverzibility a její ideální genetické výbavy. Živočich s ideálním genetickým vybavením je ochráněn pro další reprodukci a uloven až ve stáří. Gordický uzel moci zakládá systém provázanosti moci, kdy každý mocenský subjekt má nad sebou nějakou kontrolu, je podřízen zájmům jiného subjektu. Žádný subjekt ve společnosti nemůže jednat zcela svévolně, má své meze, i když někdy velmi široké. Pokud bychom zde hledali svobodu, našli bychom kontraproduktivní prvky, které dávají všem svobodu relativně stejnou. Prostí lidé nemají tolik povinností a strachu, jako lidé ve funkcích. Čím vyšší funkce, tím vyšší odpovědnost a vyšší zapojení. Žijeme v období relativního sociálního hmotného zajištění a to nám otevírá prostor pro duchovní činnost. Ta je navíc vyvolána společenskou potřebou, kdy církve, kdysi duchovně aktivní, staly se destruktivními světskými subjekty a později ztratí duchovní moc zcela. Proces probíhá od doby, kdy duchovní moc začaly přebírat alternativní necírkevní subjekty, mágové, šamani, čarodějky, kněžky a okultisté. Dosud pracují pouze skrytě, protože se jim církve brání ve snaze udržet si své mocenské pozice v oblasti duchovní. Církve však již nemohou plnit své poslání, když dříve dotvářely společnost a duchovně podporovaly šlechtu a finanční moc. Absence duchovní podpory nyní vede k narušení provázanosti moci, objevují se trhliny a ty se šíří, nyní například jako bezmocnost řešit finanční krizi. Mágové samozřejmě řešení znají, ale bez podpory moci radit nemohou, bez podpory světské moci nemají k prosazení změn dostatečnou autoritu. Krize však nakonec povede k uznání alternativních duchovních proudů a kultů a ty dají řešení. |